Sraz ve Stromovce byl v půl šesté ráno. Zpočátku to však nevypadalo slavně - přišli jen tři lidé. Navíc louka, která čekala na pokosení, je pořádně rozlehlá - celé dva hektary.
"Pojďte mi pomoct s kosami, lidé určitě přijdou," volala Barbora Berecová, která za toto vůbec první kosení jedné malé části pražské Stromovky ručními kosami může.
"Potkala jsem se s holkou, která mi povídala, že jezdí kosit louky na Valašsko a bývá to velmi pěkné. Nadchlo mě to a řekly jsme si, že bychom to mohli zkusit tady v Praze," vysvětlila Barbora, která měla na zorganizování celé akce hodně velký podíl.
Pracuje totiž v Lesích hlavního města Prahy a má na starosti mimo jiné právě Stromovku.
Kosu jako první chytla do ruky studentka. Jak ale prozradila, ještě nikdy ji nedržela. "Ale věřím, že se to naučím," hlásila Katka.
O kosení se dozvěděla náhodou, v Praze je jen na několik dnů, přijela dělat zkoušky na Karlovu univerzitu a když šla v týdnu na procházku po Stromovce, všimla si pozvánky na neobvyklou ranní činnost. "Chtěla jsem to zkusit," vyprávěla.
Dříve lidé měli přirozený pohyb - třeba sekání kosou
Mezitím přišli i další zájemci. Během několika minut jich bylo tolik, že necelá dvacítka kos už měla dočasné majitele. Mezi nimi byli i spoluorganizátoři, František Maršík a Petra Pospěchová. Právě ona vše vymyslela při posezení v kavárně s Barborou Berecovou.
"Přiznám se, že elektrické sekačky nemám opravdu ráda. Ruční sečení je přece krásná činnost, byť fyzicky náročná. Je to úplně něco jiného, než vzít nějakou hnusnou elektrickou nebo benzinovou sekačku, která vydává strašné zvuky a případně ještě smrdí," podotkla Petra.
Podobná slova byla slyšet také od Františka Maršíka, který jezdí kosit louky na Moravu už několik let.
"Přijde mi absurdní, že lidé chodí například do různých fitness center, dříve lidé nic takového nepotřebovali, protože měli přirozený pohyb, například zrovna při sečení trávy," řekl a dodal, že by rád podobnými akcemi připomínal činnost, kterou už lidé zapomněli.
Na dlouhé povídání ale nebyl čas, zájemcům se totiž chystal vysvětlit, jak se vlastně kosí, a také jakou kosu by v ideálním případě měli mít. "Každý by měl mít svou a to podle své velikosti, kosa by vám měla sedět na tělo, neměli byste se moc hrbit," popisoval.
Nejprve je potřeba kosu nakovat
Než se ale někteří sekáči pustí do kosení, zastavují se ještě u Štěpána, který každému zájemci kosu poctivě nakove.
"Naučil jsem se to od táty a potom také od kamarádů, s kterými jezdím kosit už delší dobu," popsal Štěpán, který pochází z Českých Budějovic, ale žije delší dobu v Praze.
Kladívkou postupně naklepal ostří kosy místo po místě až se dostal od začátku až nakonec. "Samozřejmě, mistři naklepávači, umí naklepat kosu bez těchto zubů, ale do takových výšin jsem se nedostal," přiznal.
Mezitím se loukou nesla lidová muzika. Jedna z dívek, Anežka z moravských Kopanic, si totiž přinesla housle a kromě kosení na ně občas zahrála. "Láká mě všechno, co je spojené s přirozeným životem člověka, proto jsem chtěla organizátory dnešní akce podpořit, mám ráda ruční kosení, stejně jako mám moc ráda lidovou kulturu," vysvětlila Anežka.
Slunko pálilo stále silněji, tráva postupně padala k zemi a Barbora Berecová z pražských Lesů už začala vymýšlet příští rok. "Pokud bude u lidí zájem, myslím, že bychom akci zopakovali. Moc se mi líbí, kolik lidí přišlo," přiznala a už plánovala, jak pokosenou trávu odvezou pracovníci lesů do zooparku.
