Za tuto raritu vděčí Národní muzeum Antonínu Fričovi, který samici plejtváka myšoka, vyvrženou v listopadu 1885 na pobřeží norského ostrova Lyngöy, zakoupil od jedné z velrybářských firem. Cena ale byla poměrně vysoká (2500 zlatých), a tak na ni spolu s bratrem Václavem Fričem uspořádali sbírku mezi pražskými měšťany. Už v polovině roku 1887 byla rozložená kostra převezena do Prahy a více než rok se pak dávala dohromady.
Nejprve byla umístěna na masivní podpůrné železné konstrukci, při rekonstrukci expozice v polovině 60. let 20. století byla zavěšena pomocí deseti ocelových nosníků na traverzu ke stropu sálu. Přitom byla také kostra znovu odmaštěna a ošetřena, protože kostra obsahovala velké množství tuku a ještě půlstoletí po její instalaci z ní, především v létě, odkapával tuk. Nyní už je kostra vyschlá.
Vzhledem ke gargantuovským rozměrům exponátu zůstala velryba v opravované historické budově Národního muzea, a lidé ji tak v současné době nemohou vidět. "Kdybychom se ji pokusili sundat ze závěsu u stropu, mohla by se nám rozpadnout, protože není v dobrém stavu," sdělil Metru již před časem ředitel muzea Michal Lukeš.
