Málokdo tehdy tušil, že podobně to bude i s Růžičkou. Z přátelské výpomoci se stal pevný sedmnáctiletý svazek. Růžička už nikam jinam neodešel a v klubu postupně ovládl všechny klíčové role. Je spolumajitelem, koučem A-mužstva, šéftrenérem mládeže a generálním manažerem. "Slavia je můj druhý domov. Nedokážu si představit, že odsud někdy odejdu," tvrdí.
V památném roce 1994 jeho autorita a hokejový kumšt pomohly zvládnout klíčové zápasy play-off proti Brnu. A skvěle se mu vedlo i v baráži proti Vsetínu, Hradci Králové a Jindřichovu Hradci.
V rozhodujícím zápase v Hradci Králové, kde Slavia vyhrála 6:5, vstřelil Růžička hattrick, přidal dvě asistence a Slavia se díky tomu stala extraligovým novicem.
"Byla tam plná kabina skvělých kluků. Moc jsem si ty důležité zápasy užil. Zase jsem si po delší době uvědomil, že hokej u nás je hodně o té partě, o kolektivu. Třeba v NHL je to víc o individualitách."
Postup se prý tenkrát slavil snad týden. "Bylo to hodně bujaré. Ale já si užil s týmem jen dva dny. Musel jsem zpátky za rodinou do Ottawy," vzpomíná lídr, který sezonu 1993/94 v Ottawě začal, ale po Novém roce dostal nabídku pomoci švýcarskému Zugu.
A když s ním vypadl v semifinále tamní ligy, ozvala se další zvláštní krátkodobá nabídka - ze Slavie. "Přijal jsem ji, přišlo mi to zajímavé," říká dnes Růžička. To ještě netušil, že bude jeho životní.
