Myšlenka na návrat sochy se objevila poté, co tým potápěčů ponořil v roce 2008 na dno slapské přehrady repliku Ferdinandova sloupu. Jeho originál vytvořil pražský kameník Campion na počest splavnění nejtěžšího úseku Vltavy v roce 1643. Tyčil se na zbytku skály zvané Sedlo, která byla jednou z dominant Svatojánských proudů. A právě tady stojí i jeho kopie.
"V ten moment nás napadlo, že by se na dno přehrady mohla vrátit i socha Jana Nepomuckého, která stávala nedaleko sloupu," řekl iDNES.cz potápěč z Willyteamu Milan Benc alias Willy. Protože nevěděli, kde ji sehnat, pokusili se ji nejdřív vyrobit z betonu, stejně jako předtím i Ferdinandův sloup.
To však, jak záhy zjistili, nebyla schůdná varianta. A tak začali hledat sochaře, který by pro ně sochu udělal. "Částky, které za to chtěli, byly ale příliš vysoké, takový výdaj jsme si jako amatérští potápěči nemohli dovolit. Zkoušeli jsme sochu sehnat i různě po světě, ale bez úspěchu," dodal Benc.
Teprve po čtyřech letech se potkali se sochařem Petrem Váňou. Tomu se jejich návrh zdál zprvu bláznivý. "Říkal, že jsme šílenci, že je to blbost, ale jak jsme o tom čím dál tím víc mluvili, začal se mu ten nápad zamlouvat. Nakonec měl jedinou podmínku: že tu sochu udělá podle sebe, a ne jako kopii té původní," popsal potápěč. Během půl roku byla pak socha na světě.
Socha je na stejném místě jako kdysi
Místo, kam se socha měla na dně přehrady usadit, bylo předtím nutné pečlivě připravit. To podle Bence obnášelo desítky jednotlivých ponorů. V hloubce 40 metrů se navíc špatně pracuje, je tam úplná tma a navíc i zima. "Museli jsme najít rovné místo se skálou, trochu ho upravit a udělat tam pro tu sochu rám," vysvětlil Benc.
v sobotu 19. května 2012 se na náplavku slapské přehrady sjela v brzkých ranních hodinách parta nadšených potápěčů z Willyteamu a začala připravovat bóje a vše další k slavnostnímu spuštění sochy do vody.
Kolem jedenácté hodiny bylo vše připravené. "Vytáhli jsme šampaňské, které se 14 dní předem chladilo na dně slapské přehrady, a před zraky diváků jsme sochu slavnostně pokřtili," popsal slavnostní okamžik neoficiální mluvčí Willyteamu Ondřej Franěk.
Potom podstavec postupně nořili do vody, přilepili k němu sochu svatého Jana a anděla. S pontonem pak odjeli asi 300 metrů od břehu, nad místo určení, kde ji přivázali k boilerům naplněným vzduchem. Odtud ji čtyři potápěči doprovodili do hlubin přehrady, kde ji přibetonovali k připravenému základu.
Přestože se na dně přehrady nedalo přesně určit místo, kde původní socha stála, dokázali se potápěči strefit téměř dokonale. "Teprve letos jsme podle GPS a podle starých map zjistili, že se nám to opravdu povedlo," řekl Benc.
Potopit se k unikátnímu dílu není přitom podle jeho slov vůbec snadné. "Vyžaduje to skutečně zkušeného potápěče. Je to hodně hluboko a bývá tam špatná viditelnost, navíc je to blízko hráze," vysvětlil Benc.
Pro zájemce je ale na místě od Willyteamu připravená navigace. "Je tam natažená šňůra, která vede jednak k té soše, jednak i k Ferdinandovu sloupu. Navíc jsou pod vodou umístěny i cedulky coby ukazatele," popsal potápěč.
O lokalitu je podle něj od ponoření sochy zvýšený zájem. Informace o jejím přesném umístění jsou na internetových stránkách určených potápěčům, zájemci někdy přímo oslovují i členy Willyteamu. "Chtějí vědět, jak přesně se k soše dostanou, tak jim podáme podrobné instrukce," řekl Benc.
Po úspěchu sochy v celorepublikové anketě iDNES.cz o nejkurióznější sochu České republiky se jistě Jan Nepomucký dočká dalších návštěvníků.
