Škopán se policistům k vraždám přiznal. Za seniorem původně docházel do bytu kvůli svému zájmu o architekturu. Později chtěl podle svých slov historika požádat o peníze, místo toho ho ale ubodal a ukradl mu šperkovnici.
Škopán je ve vazbě a k soudu dnes nedorazil. Trval na projednání kauzy v jeho nepřítomnosti s tím, že znovu už vypovídat nechce. Hrozí mu až doživotní vězení. Čelí obvinění nejen z dvojnásobné vraždy spáchané ze zištnosti a zvlášť surovým způsobem, ale také z obecného ohrožení. Podle spisu před odchodem z historikova bytu totiž otevřel plynové hořáky sporáku, takže v panelovém domě jen shodou náhod nenastal požár nebo výbuch.
Policistům Škopán řekl, že 31. ledna 2014 přišel za osmasedmdesátiletým historikem do bytu v Brdičkově ulici, byla to jeho čtvrtá návštěva. Mladík tehdy bydlel v Praze s matkou a byli v hmotné nouzi. Nikoho jiného než seniora údajně ve městě neznali, a tak ho chtěl poprosit o radu nebo rovnou o peníze.
Za ukradené šperky dostal v zastavárně pět tisíc
„Prožíval jsem enormní vypětí, k přednesu prosby vůbec nedošlo. (...) Choval se ke mně přátelsky, nevím, proč mi ruplo v bedně. Já jsem prostě nedokázal unést tu situaci, bylo to ve mně nashromážděné za poslední týdny a měsíce,“ uvedl při policejním výslechu.
Po zhruba půlhodinovém rozhovoru v pracovně si Škopán došel do kuchyně pro nůž a na svého hostitele zaútočil. Opakovaně ho bodal a řezal do krku, hlavy a hrudníku a mimo jiné mu probodl plíci. Když do pokoje vstoupila manželka napadeného, zaútočil stejným způsobem i na ni. Manželé do několika desítek minut zemřeli na šok z krevních ztrát.
Škopán poté prohledal byt kvůli cennostem a po puštění plynu odešel směrem na Slivenec, kde se zbavil zakrváceného oblečení. Za ukradené šperky později dostal v zastavárně pět tisíc korun.
Škopánova policejní výpověď místy působila zmateně. Prohlásil, že se cítí zdráv, ale že v minulosti se léčil na psychiatrii nejprve kvůli poruše příjmu potravy, později s obsedantně kompulzivní poruchou. Ta prý pramenila z toho, že „upřednostňoval svůj zájem o architekturu a pohlednice před školní docházkou“.
Za významné pokládá i to, že ho spolužáci na základní škole šikanovali, protože zpíval ve sboru. Poté se začal věnovat kreslení a architektuře. Podle něj je na těchto koníčcích závislý a měl by být ze své závislosti léčen.
