Nikdy nezapomněla pozdravit, vzpomíná Uhříněves na Bartošovou

  • 103
Znali ji jinak, než jak ji viděly v médiích miliony lidí. Obyvatelé Uhříněvsi u Prahy, kde Iveta Bartošová žila, na ni vzpomínají v dobrém. Jako na usměvavou sousedku, která nikdy nezapomněla pozdravit. Někteří ji viděli, jak v úterý míří k blízké železniční trati. Nemohli tušit, že tam za pár chvil dobrovolně ukončí svůj život.

Nebýt občasných scén před jedním domem, byla by ulice v pražské městské části Uhříněves nejklidnější, jakou si je možné jen představit. Dvě dlouhé řady vilek s pečlivě udržovanými zahrádkami naproti sobě, uprostřed silnice jako nová a spousta zeleně. Oáza s pozpěvujícími ptáky, které jen občas ruší houkání lokomotiv od blízké železniční tratě - právě na ní se rozhodla zpěvačka Iveta Bartošová ukončit svůj život.

Smrt Ivety Bartošové

Někteří si jí všimli, jak jde s kšiltovkou naraženou na hlavu k trati, ale nikdo jí příliš nevěnoval pozornost. To až později, když přijela sanitka a také policejní vozy. Obsluha místní oblíbené restaurace U rybníku viděla, jak po pěšince utíkal k trati manžel Bartošové Josef Rychtář.

"Přijeli mu říci, co se stalo a on se rozběhl k trati. Nakonec ho zastavili a odvedli pryč," líčí jeden z hostů restaurace, která je jen kousek od železnice.

Do Uhříněvsi se rázem sjeli novináři, kteří po místních chtěli vzpomínky. Někteří z obyvatel se na chvilku zastavili a dali se do povídání. Všichni samozřejmě věděli, že tady žila slavná zpěvačka. A znali ji jinak, než jak ji viděly v médiích miliony lidí.

"Budeme na ni vzpomínat jako na sousedku, která vždycky slušně pozdravila a my jsme ji měli rádi," říká žena, která bydlí ve stejné ulici, kde je zpěvaččin dům. Své jméno však nechce prozradit. Vyčítá novinářům, že stávali před domem zpěvačky a nedali jí nikdy pokoj.

Od svého domu k trati to neměla Iveta Bartošová daleko, možná deset minut romantickými místy, kde chodí maminky s kočárky na procházky, rybáři sedí se svými pruty u rybníku a sváteční běžci našlapují po spíše lesní cestičce.

"Chodili k nám do restaurace a vždycky se k sobě velmi hezky chovali. Pan Rychtář se pokaždé k Ivetě Bartošové měl a bylo vidět, že se o ni snaží starat. Alespoň tak se chovali na veřejnosti," vzpomíná jedna ze servírek restaurace u rybníku a dodává, že Iveta Bartošová nikdy nechodila sama.

Po poledním šrumci, kdy se policisté a lékaři věnovali Rychtářovi, který se psychicky zhroutil, byl v ulici odpoledne již klid. Před domem hlídkovalo jen policejní auto a uvnitř domu nikdo nebyl. Jediné, co bylo vidět za oknem, byla velká skládaná plachetnice. "Ta patří synovi Arturovi, hrál se s ní, když byl malý," prozrazuje muž z ulice. Syn byl údajně v domě, když se Bartošová vydala ke trati.

U dveří do domu se mezitím objevily dvě hořící svíce a šeříky. Šeříky leží také tam poblíž železničního přejezdu, kde Iveta Bartošová ukončila svůj život.

Úspěchy a neúspěchy Ivety Bartošové: