Točíte nějaké reklamy nebo filmy?
Rodina Berousků je hodně rozvětvená, na točení filmů nebo na muzikál Carmen s Luckou Bílou a spoustou zvířat se specializuje bratranec. Také nás často oslovují lidé pro natáčení reklam, protože naše zvířátka jsou umělci. Například jsme natáčeli reklamu pro jednu automobilku. Potřebovali, aby ve voze seděla opice, telefonovala z mobilu a psala esemesky. Ale pokud je něco dlouhodobého, tak odkazujeme na bratrance. Věnujeme se cirkusovému umění a našim divákům.
Slon, který hrál na Letné, byl váš?
Ne, ten zas byl mého otce. Věnuje se tomu dlouho. Když musí velblouda dostat do lodě a nechat ho plout po Labi, tak ho na to musí připravit. Samozřejmě bere zakázky půl roku dopředu. Na to my čas nemáme. Co se týče takových větších, tak ty předáváme jemu. Ale když mu přijde poptávka po cvičených opicích, které nemá, tak zase dohodí byznys nám.
Můžete srovnat dnešní cirkus a cirkus před pěti lety?
Svět jde stále dopředu. Technika, osvětlení a ozvučení, všechno se u nás zlepšuje. Jinak spíš preferuju to starší umění, protože těch novodobých je spousta. Snažím se zachovat starý styl zvenčí i uvnitř. I kostýmy jsou jako ze staré doby, tedy aspoň většina. Snažíme se to vrátit zpátky do 30. a 40. let. Protože stará doba je vždycky moderní.
Jak byste popsal dobu 30. a 40. let i pro ty, kteří do cirkusu moc nechodí?
Důležité jsou hlavně kostýmy, aby vás to vrátilo do minulosti. Ale máme také výjimku, létající vzdušnou hrazdu. Létá to nahoru a dolů, má to svůj vlastní motor. Opakem je vystoupení na volném drátě, co bývalo dřív už za kejklířů, kteří chodili po laně. Pokud jde někdo s vnučkou po třiceti letech do cirkusu, tak je to pro něj šok. Cirkus před 30 rokama nevynikal takovým osvětlením a nemohly se tam dělat takové efekty jako dnes. Stan je tmavý, ale před 30 lety byl průsvitný, tak se tam nemohly dělat různé efekty například s neonovými světly. Je to trochu jiné, ale vesměs se snažíme to zachovat v té staré době. To nikdy neomrzí. I automobiloví veteráni, čím jsou starší, tím jsou vzácnější.
Co je takové to vaše nej?
Všechno je nej. Máme třeba washingtonskou létající hrazdu, jde vyloženě o hazard se životem. Člověk na ní stojí na hlavě a balanc je tam opačný. Afghánští chrti s lamama jsou dost složití pro drezuru. Protože afghánský chrt je plemeno, které není moc chytré a lama je vůbec případ. Práce s nimi je hodně složitá, ale ten výsledek je opravdu efektní.
A kolik máte zvířat v cirkusu?
Zhruba jich máme šedesát. Máme i svoje chovy a ne všechny vystupují. Snažíme se učit mláďata, protože když se narodí v našem prostředí, tak jsou hned zvyklí na ošetřovatele a cvičitele. Bereme je už jako mláďata do manéže, aby si zvykali na kruhové prostředí. A je s nimi daleko lepší práce, než když se to zvíře odněkud koupí.
Jak probíhají převozy zvířat?
Auta máme přizpůsobený převozu. Zrovna teď nám končilo povolení. Totiž jednou za pět let musí přijít státní veterinární inspekce, která si vozidla prohlédne a dá nám povolení na ten a ten počet zvířat převážet v tom a tom kamionu. Dají nám na to razítko. Hlídají například i konkrétní sklon rampy, aby to nebylo namáhavý pro zvířata. Každý týden se přesouváme, musí tam být dostatečný vzdušný prostor, ale i dostatek prostoru pro zvířata, tak jak to Evropská unie nařizuje. Je to náš chleba a jsme mobilní, tak to musíme zvládat.
Jaká máte teď největší zvířata?
Z těch největších tady máme dromedáry, sibiřské velbloudy a africké velbloudy. Pak máme fríský koně, ty taky nejsou zrovna malý. Ale máme tady i drezůru afgánských chrtů společně s lamama. Což vypadá moc hezky, protože ty chrti mají podobnou srst jako ty lamy. Vypadá to hezky, když spolu dělají nějaké prvky. Z těch menších máme psy a kozičky, ale také opičky s jejich opičí show, která už dnes v českých cirkusech moc nebývá. Snažíme se představení hrát v divadelním stylu, protože divák má mít pocit, že to není jen o tom, že uvidí zvíře a umělce, ale že to má i nějaký děj. Nechybí úvod a závěr, kdy pointou je to, že se jedná o nějaký sen klauna. Myslím si, že toto je velmi důležité a proto máme dobrou návštěvnost. Snažíme se vysvětlit, že cirkus není o tom, rychle vám tam něco předvedem, ale je to také o tom, abychom to doladili jako nějaký celek.
Nejčastěji k vám chodí děti?
K nám chodí všechny generace. Chodí třeba i pár ve věku 25 let bez dětí. Myslím si, že je to pro všechny generace, ale v základě to děláme pro děti. Stojím u brány, tak vítám návštěvníky a obličeje si pamatuju. Potkávám obličeje, které jednou nebo dvakrát už na tribuně byly. Když jsem se díval na předprodej, tak nám návštěvnost neustále stoupá.
Jezdíte jen po Česku nebo i v zahraničí?
S naším podnikem Bernes jezdíme po Česku, i když jsme měli spousty nabídek do zahraničí. Ale pokud si chceme udělat nějaké jméno a chceme být známí, tak bychom se měli pohybovat v jednom kruhu. Protože jméno se dělá tím, že člověk přijde do cirkusu víckrát. Jinak přijímáme nabídky do zahraničí. Vždycky přijede agentura, která si vybere určitý druh vystoupení. Na ně se napíše smlouva a jedeme do jiného cirkusu, třeba do Paříže a tam jim děláme třeba 30 procent z jejich představení. Ale komplet s celým podnikem do zahraničí nejezdíme. U nás vystupujeme od března do listopadu.
Máte nějaké veselé historky?
Jedna z těch veselejších byla, když nám v Ostravě utekl opičák a honili jsme ho taxíkama. Někde se něčeho lekl a utekl. Dobré bylo, že se choval slušně. Lidi nám ho pak dopomohli chytit. Ale kuriózní bylo, že vymetal všechny výlohy krámů. Prohlížel si je a bral si, co mu přišlo pod ruku.
