Sportovní věda u nás umřela, říká vysokoškolský učitel z FTVS

Na Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS) se doktor Miroslav Petr věnuje genetickému výzkumu v oblasti sportu. Na jednu stranu si pochvaluje nové vybavení laboratoří různých fakult, na druhou je smutný z toho, že stát vědní obory v oblasti sportu nepodporuje.

Miroslav Petr se snaží o popularizaci sportovní vědy. | foto: Archiv M. Petra, Metro.cz

V polovině října pořádáte na FTVS Den otevřených dveří sportovních laboratoří. Na co se můžou zájemci těšit?
Akce je realizována díky dotaci z projektu Praha Evropské hlavní město sportu a zapojilo se do ní pět laboratoří. Cílem akce je představit všechno, co tu máme. V poslední době jsme vybavili novou laboratorní infrastrukturou veškeré laboratoře. Chceme je prezentovat a udělat něco pro lidi. Ukázat metodiky, které jsou nejen pro sportovce, ale i pro pohybující se veřejnost. (více v boxu)

Den otevřených dveří

• Akce se koná v sobotu 15. října v areálu FTVS na Praze 6.
• Dopoledne od 9:30 bude věnována první část odborné veřejnosti
• Odpolední část od 13 hodin bude věnována široké veřejnosti
• Bude možné se na webu FTVS objednat na jednotlivé testy či vyšetření
• Odborníci nabídnou veřejnosti diagnostiku u konzultaci výsledků
• Do akce se zapojí čtyři laboratoře, z nichž dvě vznikly loni díky grantu
• Budou zde přítomní i známí sportovci, například David Svoboda či Eva Samková

Více informací na www.ftvs.cuni.cz

Když jsem tedy rekreační sportovec, který si jde dvakrát týdně zaběhat, co mi doporučíte si nechat otestovat?
Vybereme ty metody, které bude možné realizovat v krátkém časovém horizontu, aby byly i rychlé výsledky. Když se budete zajímat o progres v tréninku, nebo jestli děláte svou aktivitu správně, doporučil bych třeba spiroergomické vyšetření, které by bylo pak možné opakovat periodicky, abyste viděl, jestli dochází ke zlepšení. Tedy maximální spotřebu kyslíku. Vedle toho i zkoumání tělesného složení a kyneziologický rozbor.

Můžou přijít rodiče i s dětmi, aby ho nechali otestovat, na který sport se hodí?
Ano, můžeme zjistit, jak je na tom motoricky. Hodnotí se předpoklady pro rychlostní či pohybové činnosti. Dají se dělat i odrazové testy. A nasměrovat pak rodiče, kam se může dítě vydat. Jsou i další metody a když se výstupy poskládají, tak to udělá pěkný komplexní obrázek o dítěti. Máme zde i odborníky, kteří se zabývají jenom výběrem talentů. Obecně ale víme, že příliš časná sportovní specializace není vhodná, protože dítě ochuzuje o přirozený pohybový a motorický vývoj.

Jde už i u dětí rozlišovat trénink?
Třeba v atletice to známe dlouho, tam problémů tolik není. V týmových sportech je to těžší. Ale přístup se mění. Existuje řada přístupů, jak to řešit. Například doktor Tomáš Malý dělá kondičního trenéra ve fotbalové Spartě a uplatňuje výsledky z našich laboratořích pro další tréninky. Laboratoř sportovní motoriky spolupracuje právě se Spartou, která si zde nechává dělat zátěžové testy jak u mládežnické kategorie, tak i u dospělých profesionálů.

Vy se ale věnujete sportovní genetice. Co ta může říci o těle sportovce?
Na příslušné testy zde ještě nejsme vybaveni. Ale probíhají ve spolupráci s lékařskou fakultou, nebo se zahraničními školami. Zatím nejsou tolik prakticky využitelné, ale můžou nám naznačit trendy nebo tendence k tomu, jak by se dotyčný člověk mohl jevit pro rychlostní a vytrvalostní projev.

Co třeba se ve spolupráci se zahraničím daří realizovat?
Ve sportovní genetice je problém sehnat dostatek sportovců, kteří by mohli být na ty znaky DNA testováni. Potřebujeme větší soubory výsledků. Nabízí se tedy otestovat část sportovců u nás, ale také v Polsku, Rusku či Itálii. Jeden takový článek nám teď bude vycházet a je zaměřen na fotbalisty. Porovnáváme extrémního sportovce (fenotyp) a řešíme, co mají v DNA jiného od normálního jedince.

Co by mělo být výsledkem tohoto výzkumu?
Identifikovat ty znaky už je samo o sobě zajímavé. Druhý krok je, že v kontextu toho, jakou má dotyčný genetickou výbavu, budeme moci individualizovat intervenci. Dělá se to už třeba ve farmokologii. Léky absorbuje každý jinak, což je dáno i genetikou. A u sportu to může být k tomu, že někomu vyhovuje třeba víc vytrvalostní aktivity a někomu méně.

Zaměřujete se třeba také na prevenci zranění?
Ano, třeba se zkoumají geny pro kolagen. Jestli je někdo náchylnější.

Myslíte, že třeba za pár let byste tedy dokázali geny fotbalisty uzpůsobit tak, aby nebyl moc zraněný? Například jako Tomáš Rosický?
Shodou okolností jsem slyšel, jak se k jeho častým zraněním vyjadřoval profesor Pavel Kolář a ten říkal, že u Tomáše Rosického jsou imunologické problémy, i když je tedy nespecifikoval. Pokud jsou tam třeba prozánětlivé procesy, které můžou být způsobeny i genetikou, tak i samotné tkáně můžou být napadány a tolik nedrží a snadněji se zraní. Ale to můžeme jenom spekulovat. Každopádně Rosického problémy nepřiřazoval k dysbalancím svalů, ale prapůvod je v imunologii.

Za jak dlouho se můžeme dočkat nějakých hmatatelných výsledků v této oblasti?
To je těžké říct. Sportovní věda není dlouhodobě podporována. Po roce 1990 umřela a projekty, které by cílily do této oblasti, nenastaly. Jde o to, aby se třeba i strategicky řeklo, že se bude více podporovat pohybová aktivita dětí školního věku. My akorát říkáme, že když jsme byli mladí, tak jsme hodili batoh do kouta a šli ven a že teď se děti nehýbou. Ale to jsou podle mě chabé argumenty. Právě pro tohle bychom měli vytvářet výzkum a získávat podklady. Pořád jen něco odhadujeme a spekulujeme. Někdo musí ale nejdříve říct, že to koncepčně chceme.

O co vlastně na Katedře fyziologie a biochemie usilujete?
Fakulta by si měla najít místo ve vědecké oblasti a dělat témata, která budou nosná. Postaví na nich výzkum a dál na tom bude pracovat. Pak se vše prováže víc do praxe, i do toho, co chce přímo sportovní svět. V jiných oborech už ta provázanost funguje.