To, co prožil, by vydalo na celou knihu. „Hned bych se na zámek vrátil, alespoň na týden. Byly to náročné, ale krásné a zajímavé časy. Stále se něco dělo, poznal jsem mnoho zajímavých osobností,“ vzpomíná třiasedmdesátiletý Tomáš Sedláček z Lán.
Celých 32 let strávil energický muž ve službách hned tří českých prezidentů, a to jako správce lánského zámku, který je od roku 1921 přechodným sídlem hlav našeho státu. Za bránu tehdy neprodyšně uzavřeného areálu vstoupil za Gustava Husáka, prožil tu rušný přerod socialismu v demokracii a dramatika v uznávaného prezidenta s Václavem Havlem i státnické povinnosti a rodinné radosti s Václavem Klausem.
Tomáš Sedláček pochází z Polabí od Nymburka a do Lán se přistěhoval v roce 1969 na takzvanou umístěnku vysoké školy zemědělské. Manažerský talent nejprve prokázal v zemědělství, například v lánském nebo křivoklátském statku. To ještě netušil, že jeho profesní život zakrátko nabere zcela jiný směr.
V roce 1983 dostal nabídku vést zahrady v lánském prezidentském zámku, kde tehdy „hostoval“ Gustav Husák. Přijal a dobře udělal. Později se stal správcem celého zámeckého areálu.
„Vždycky se mě kamarádky ptaly, jestli je můj muž něco jako kastelán a já se smála. Tehdy ještě zámecký areál fungoval jako výrobní podnik. Byly tu prádelny, truhlářství, zámečnictví, zahrady a skleníky, kde se pro prezidentský stůl pěstovala i zelenina, brambory, ovoce, nic se tenkrát nekupovalo. Ještě za Václava Havla se tu chovalo i prase a slepice, dnes už je to jinak,“ vypráví Tomášova manželka Jaroslava, která s ním vše prožívá již přes 51 let.
„Výpěstky z prezidentských skleníků, květiny, ovoce či zeleninu, jsme prodávali i na stáncích na lánském náměstí veřejnosti. Byly tu vždy fronty, květiny byly čerstvě řezané, krásné a dlouho vydržely, lidi nám to brali z rukou. Tehdy v zámku pracovalo na čtyři desítky lidí,“ dodává Tomáš Sedláček.
Husák byl na sladké
Prezident Husák jezdil podle něj na zámek pravidelně na dovolenou v létě i v zimě. „Nemůžu si na to období stěžovat. Vozil si s sebou svého šéfkuchaře, lánské kuchařky pomáhaly. Gustav Husák měl hrozně rád sladké, třeba studené sladké polévky, nejvíc jahodovou z jahod z našich zahrad. Pamatuji si, že se rád opaloval na zámeckém balkonku. Nepořádal tu žádné komunistické pijatiky, jak si mnozí mysleli, už to byl starý pán, říkali jsme mu dědko,“ dodává.
Když přišla sametová revoluce, sbalil si Tomáš Sedláček svou kancelář do krabic, logicky předpokládal, že jej demokratický prezident z místa okamžitě odvolá. Václav Havel, si ale schopného správce, který se o politiku příliš nestaral, ponechal. A ze Sedláčka se v začátcích jeho prezidentství, stal něco jako jeho komorník.
„Když přijel na zámek, neměl Václav Havel samozřejmě žádné slavnostní oblečení, kdežto já ano, takže jsem mu ho na začátku jeho prezidentování vždy půjčoval na státnické záležitosti, včetně kravat, košilí i manžetových knoflíčků,“ konstatoval lánský správce.
Olga Havlová byla podle zámeckého správce přísná, ale zároveň velmi lidská. „Dávala tomu správný říz. Zrychtovala vždy nás i Václava,“ směje se Tomáš Sedláček. Ráda a často prý chodívala na houby. „Dala si šátek na vlasy, gumovky, sedli jsme do naší Škodovky a já ji vozil do lánské obory a odpoledne jsem pro ni zase přijel. A uměla houby hledat, měla vždy plné krabice, pak je rozdala,“ vzpomíná.
Za manželů Havlových začala v lánském zámku obnova jeho historického vzhledu interiérů památky, skleníků i komunistickým zacházením poničeného lánského kostela. Spolu s Olgou Havlovou likvidovala komunistické zařízení její přítelkyně bytová architektka hraběnka Diana Phipps-Sternberg.
„Komunistický interiér zámku se samozřejmě hodně lišil o historického, byla to samá umělá hmota a umakart, to všechno přišlo pryč. Než jsme natahali z hradních skladů starý nábytek, to nám dalo všem zabrat. V zámeckém kostele byl před revolucí sklad stavebnin, tak si umíte představit, jak to tam vypadalo,“ říká správce a dodává: „Václav Havel pak dělal závěrečného posuzovatele interiérových úprav. Oběma se jim líbily ty staré věci s duší, zdevastované časem.“
Lánské kuchařky v zámku prezidentům vařily vždy podomácku. Právě hraběnka Diana je prý po revoluci naučila, jak připravovat světovou kuchyni, jak správně připravovat stůl na hostiny, jak obsluhovat dle pravidel etikety. Do smrti prý nezapomene správce na návštěvu jordánského krále, který si neohlášeně přivezl na lánský zámek desítky lidí v doprovodu.
„To jsme měli za chvíli vybílenou kuchyni, nakonec jsme ohřívali párky a smažili vajíčka, jen aby se jim dál něco podávalo. Ze začátku, když jsme ještě po nástupu Václava Havla nevěděli, jak to bude chodit, co všechno se po nás bude chtít, tak jsme vařívali na zámku mnohdy i z mrazáků našeho a lánských kuchařek, které tam pracovaly,“ poznamenal s úsměvem Sedláček.
Vzpomíná na to, jak zámecký prezident vlastnoručně dělával na Vánoce bramborový salát. „Moc jsme to nejedli. Bylo to takové přebujelé, hodně mastné a dával tam chilli, takže byl salát opravdu ostrý,“ směje se. V zámeckém areálu se toho v porevoluční době hodně změnilo, poprvé do zahrad prezident vpustil veřejnost a hlavně o víkendech sem mířily celé autobusy Čechů i cizinců, kteří všichni doufali, že prezidenta Havla alespoň na chvilku zahlédnou.
„Nebyl to žádný pařmen, žádné bujaré večírky se nekonaly. On měl rád filosofické dišputace. Zval si na usedlost Amálie nedaleko Lán, která k zámku patří, různé skupiny osobností a do rána vedli diskuse. To byl jeho svět. To se mi často už chtělo k ránu spát,“ poznamenal s úsměvem Sedláček a jeho žena dodává:
„Jednou mi v práci někdo říkal, že večer před tím se prý Havel opil v hotelu na Slovance a že ho tam odtud museli táhnout. Tak říkám, že o téhle pařbě něco vím, že tam byl prezident, jeho žena Olga a můj Tomáš, dali si jedno pivo, zjistili, že žádný nemá peněženku, tak to zaplatil můj manžel a šli domů, tak to byla ta pařba, o které se mluvilo.“
Klausova maminka si správce oblíbila
Poslední léta svého správcování prožil Tomáš Sedláček s rodinou prezidenta Václava Klause. Doma na zdi mu visí obrázky květinových zátiší, které mu vlastnoručně namalovala prezidentova maminka, která si Tomáše Sedláčka při svém pobytu na lánském zámku oblíbila.
„Ráda si povídala, byla výborná, byla to inteligentní distingovaná dáma s nadhledem. Volala mi někdy i večer, abych za ní přišel si popovídat. Klausovi, to byla taková rozumná změna. Paní Livia pokračovala v historizujících úpravách interiéru. Měli rádi velké rodinné sešlosti na zámku,“ vzpomínal Sedláček. Václav Klaus nechal zrekonstruovat tenisový kurt v zámeckém areálu a jezdily sem za ním podle Tomáše hrát i tenisové hvězdy.
„Na procházku do zámeckého areálu už raději nechodím. Teď je to tam jiné a mě to někdy rozčiluje. Například to nedávné obnovení potoka přes park, to bych nedovolil. Za mě muselo mít všechno smysl a být v souladu s přírodou,“ říká.
„Vždyť oni musí do toho koryta vodu pumpovat z vrtu a postavili to tak, že jim voda nakonec teče z rybníka do potoka, na místo naopak. Řídí to od stolu, nejdou se podívat ven, jak se ta příroda chová. To se moc nepovedlo,“ kroutí hlavou zámecký patriot, který odešel do důchodu před čtyřmi lety a dodnes se mu často zasteskne.
