Neštěstí se stalo v září 2008 v rekreačním středisku na Třebíčsku. Patnáctiletý chlapec skočil do mělkého rybníka šipku ve chvíli, kdy se měl odebrat do chatky k polednímu klidu. Zřejmě chtěl pomoci kamarádovi vylovit botu. Následky byly vážné, někdejší aktivní sportovec je po úrazu plně invalidní.
Obvodní soud pro Prahu 4 před dvěma lety žalobu zamítl a náhradu mladíkovi nepřiznal. Vycházel ze zjištění, že studenti byli dostatečně poučeni jak ze strany školy a třídní učitelky, tak ze strany instruktorů rekreačního střediska. Součástí pravidel bezpečnosti v areálu byl také zákaz koupání bez dozoru.
Podle obvodního soudu by patnáctiletý student měl vědět, že „skokem po hlavě do vody bez vědomosti o její hloubce si lze přivodit i fatální zranění“. Škola podle obvodního soudu pedagogický dohled nezanedbala. Zodpovědnost za následek tak nese sám zraněný student.
Upozornění nebylo důrazné
Městský soud v Praze však loni v květnu rozhodnutí zrušil a vrátil kauzu k doplnění dokazování. Podle odvolacího soudu se sice prokázalo, že mezi pravidly chování na kurzu byl i zákaz koupání bez dozoru, ale není jasné, zda studenti věděli o důvodu - tedy mělké vodě a nebezpečí zranění.
Poučení o tom, že voda je mělká, možná nebylo „natolik důrazné, aby si ho studenti takto pamatovali“. Škola prý měla vzít v potaz to, že hoch spadal do věkové skupiny s rizikovými vzorci chování.
Na vzniku škody se tedy podle odvolacího soudu podílely i další příčiny, a proto musí nést část zodpovědnosti také škola. Nejvyšší soud (NS) ale vyhověl dovolání školy, dal za pravdu obvodnímu soudu a jeho rozsudek definitivně potvrdil.
Podle soudu není nutné při pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví uvádět podrobné odůvodnění. „To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat,“ stojí v rozhodnutí NS.
Je prý možné, že mladík hodnotil vyslovený zákaz jinak a také reagoval jinak, než by reagovali ostatní jeho spolužáci, kteří jej těsně před nehodou varovali, aby do vody neskákal. „Nicméně vzhledem k okolnostem a osobním poměrům měl a mohl i jako dospívající mladý muž vědět, že pokyn, který byl vysloven jak před odjezdem, tak na místě samém, musí respektovat a dodržovat,“ uzavřel NS. Posledním mimořádným opravným prostředkem, který připadá v úvahu, je ústavní stížnost.
