„Často a ráda vzpomíná na mládí. Prohlížíme si staré fotky, povídáme si o dětech a o jejím životě, já jí zase vyprávím o škole, o své rodině. Také se bavíme o všedních problémech a nevyhneme se ani politice,“ popisuje Klára Novosadová.
Pravidelně se už třetím rokem vypravuje do Domu Kněžny Emmy, kde pobývají senioři. Nechodí sem ale za babičkou vlastní, nýbrž adoptovanou.
O možnosti takzvané adopce seniorů, kterou organizuje obecně prospěšná společnost Maltézská pomoc, se dozvěděla náhodou - z letáčku, který visel u kulturního domu v Neratovicích.
„Program adopce seniorů mě zaujal, asi hlavně kvůli osobní zkušenosti s babičkou, která mi zemřela těsně před maturitou. Odmala se o mě starala, protože rodiče hodně pracovali. Její odchod byl proto pro mě opravdu bolestný,“ říká studentka Univerzity Karlovy v Praze.
Klára, které bude v lednu 22 let, říká, že práce dobrovolnice byla jedním ze způsobů, jak se s odchodem babičky vyrovnat. „Ke starším lidem jsem měla vždy úctu a respekt. Brala jsem to nejen jako příležitost potěšit někoho druhého, ale i jako šanci se od starších lidí něco naučit a smysluplně trávit čas,“ dodává Klára.
Práce spíše pro ženy
Do Domu Kněžny Emmy dochází pravidelně, alespoň jednou týdně na dvě hodiny. „Jako mladá jsem dostala ‚pod křídlo‘ pouze jednu klientku, kterou navštěvuji dodnes. Přiznám se, že více klientů bych z časových důvodů stejně těžko zvládala. Jsem ze Všetat, takže do Neratovic musím dojíždět,“ říká studentka.
„Klára Novosadová je jednou z desítky dobrovolnic a dobrovolníků, kteří u nás v domově působí,“ vysvětluje Lucie Zvelebilová, vedoucí aktivizačního úseku, která má práci dobrovolníků na starosti, a dodává: „Na začátku se s nimi dohodnu, za kolika lidmi budou docházet. Někdo chodí za jedním klientem, jiný za třemi. Měli jsme tu i dobrovolníky muže, nicméně postupně odpadli. Je to prostě spíše ženská práce.“
Klára Novosadová dokázala práci dobrovolnice zkoordinovat se svým studiem a v letošním roce dokonce i s rolí matky - před necelými dvěma měsíci se jí narodila dcerka Nikolka. „To jsem musela na chvilku návštěvy přerušit, ale s paní Novotnou (jméno klientky Domu Kněžny Emmy bylo na její přání změněno, pozn. red.) jsem stále v kontaktu. Voláme si a teď jsem za ní poprvé byla i s malou,“ usmívá se mladá maminka.
Na dort i pro brýle
Paní Novotná pobývá v domově pro seniory asi čtyři roky. Většinu z toho času ji Klára navštěvuje a pomáhá jí ukrátit čas.
Před pochutnáváním na dortíku nebo klábosením však mají přece jen přednost osobní záležitosti. „Je na invalidním vozíku a její zdravotní stav se v posledním roce o něco zhoršil. Snažím se jí proto pomáhat i jinak než jen pouhým popovídáním: sháním pro ni lepší brýle, léky na nachlazení nebo jsem jí donesla mobilní telefon, aby se mohla lépe spojit se svou rodinou,“ vysvětluje dobrovolnice.
Když je hezky, chodí s paní Novotnou ven – třeba na neratovické trhy, podívat se do parku ke školce nebo jen tak na zahradu, která patří k domovu.
„Jednou jsem třeba poprosila svého kamaráda o pomoc s vozíkem a vzali jsme ji do blízké hospody na malinovou limču,“ neubrání se Klára úsměvu.
O Vánocích osazenstvo domova zpravidla trochu prořídne. „Máme devadesát klientů a z nich značná část odchází ke svým rodinám či blízkým. Na týden nebo jen na Štědrý den, zřídka na celé svátky. Někteří ani pryč nechtějí: jsou u nás spokojení, nic jim nechybí a mají to tu skutečně za svůj domov,“ říká ředitelka Domu Kněžny Emmy Jaroslava Vítová.
„Někteří jsou radši, když jedou ke své rodině pouze na návštěvu, a ne na celé svátky. Oni tu mají svůj klid, svůj zažitý režim a každá taková změna je trošku rozhodí,“ dodává Lucie Zvelebilová. Vysvětluje, že klienti, jejichž průměrný věk je 86 let, jsou už zvyklí na pohodlí domova seniorů, na jeho bezbariérové uspořádání a pomoc personálu.
Zda se paní Novotná letos vypraví k rodině, ještě neví, ale o pravidelnou návštěvu „své“ Kláry rozhodně nepřijde.
„Vánoce mají svou specifickou atmosféru, celý domov je pěkně vyzdoben, na zahradě svítí malé ustrojené stromky. Já přinesu paní Novotné nějaký dáreček pro radost, popovídáme si a pak zajdeme do bufetu na kávu a nacpeme se dortíky jako obvykle,“ dodává Klára se svým typickým úsměvem.
