Jak vás vlastně napadlo uspořádat takovou akci?
Ve svatební sféře se pohybuji už několik let. Viděla jsem tedy svateb poměrně hodně a zároveň jsem vypozorovala, jaké jsou v jejich pojetí nedostatky. Často jsem slýchala příběhy snoubenců, jak by si chtěli některé věci udělat jinak, ale tlačili na ně třeba rodiče, jejichž názoru nakonec podlehli.
Zároveň jsem propojovala dodavatele svatebních služeb, kteří svou práci dělají srdcem a v tempu dnešní doby, s nastávajícími novomanžely, kteří toužili prožít svatbu „podle svého“.A tak se pomalu rodil nápad vytvořit platformu, kde by se setkali kvalitní talentovaní dodavatelé s klienty, jež se chtějí vymanit ze ztuhlého pořádání svateb – načerpali by vzájemnou inspiraci. Měla jsem pocit, že touha dělat svatby jinak je zkrátka ve vzduchu.
Podle čeho jste vybírala lidi, kteří se na veletrhu představí?
Zásadní kontakty jsem nasbírala za roky mého natáčení svateb. Vytvořila jsem seznam dodavatelů, o kterých vím, že pro svou práci dýchají. Jakmile jsem seznam uveřejnila, začali se ozývat další, že je akce zaujala a rádi by na Svatebním cirkusu také vystavovali.
Na klasický svatební veletrh se rozešlou pozvánky k účasti plošně všem, ale já chtěla, aby naše akce byla výběrová. Abychom hostili vystavovatelů méně, avšak kvalitní, kteří by zároveň reprezentovali určitý styl, který můžeme českým svatbám vdechnout.
V čem tedy bude váš veletrh jiný oproti těm klasickým?
Například místem. V zahraničí se začaly pořádat svatby v netradičních lokacích, které mají výjimečnou atmosféru. Třeba ve starých skladech nebo továrnách. Proto jsem vybrala Pragovku – ta je neobvyklá. S prostorem Pragovky se dá velmi kreativně naložit. Další přidaná hodnota Svatebního cirkusu je ve workshopech, na nichž se lidé dozvědí třeba něco o tom, jak si připravit nezapomenutelný proslov, uspořádat samotný obřad neškrobeně a uvolněně anebo naopak o tradicích a významech svatebních rituálů..
Program je koncipován tak, aby se lidé dozvěděli něco užitečného, odnesli si praktické tipy a odešli s konkrétními kontakty na dodavatele, kteří jim pomohou uspořádat svatbu podle jejich – v očích příbuzných klidně nevšedních – avšak vlastních představ. Myslím, že budeme mít zastoupeny všechny obory. Ale necháme se i inspirovat. V prostorách bude „poznámková zeď“, na kterou budou moct návštěvníci psát své tipy na netradiční místa pro pořádání svatby. Na to se těším.
Bude tam i sekce pro muže. Chcete tím přilákat na akci i více nastávajících ženichů?
Ano. Když jsem začala natáčet videa, tak jsem byla na veletrhu v Plzni i v Praze a viděla jsem, jak tam ti muži trpí. Je to pro ně příliš náročné. U nás budou mít relax zónu, kde budou moct sedět, dát si nějaký drink a pobavit se při ryze mužských atrakcích.
Proč se akce jmenuje Svatební cirkus?
Název vznikl dost spontánně. Původně jsme měli jiný, ale tento má hezkou metaforu: celé je to tak trochu bláznivý cirkus. Nechceme zkrátka brát svatby moc vážně. Takže i název by měl ukázat, že chceme jít jinou cestou, než jdou tradiční veletrhy.
Svatební cirkusNetradiční veletrh se koná v areálu bývalé továrny Pragovka ve Vysočanech.
|
Co vás nejvíce baví na natáčení svatebních videí?
Baví mě, že můžu pracovat s lidmi. Že si vytvoříme vztah takového speciálního přátelství. Ráda potkávám nové lidí, takže mě baví na svatby jezdit a se všemi se poznat. Zároveň je to den, kdy jsou všichni šťastní a spokojení. Velká satisfakce je, že za celkem krátkou dobu zažívám zpětnou vazbu.
Vybíráte si, na kterou svatbu pojedete, a na kterou ne?
S léty zkušeností jsem už přišla na to, jakým způsobem chci svatební videa natáčet – mám svůj rukopis. V současnosti mě z naprosté většiny oslovují jen ti klienti, kterým se můj styl líbí.
Kolik svateb za rok stihnete?
Loni v sezoně jsem to přehnala a měla jsem šestatřicet svateb. Ideální počet je mezi dvaceti až třiceti za rok.
Kolik jich máte domluveno na ten letošní?
Zatím asi patnáct. Postupně se to plní. Ozývají se mi i lidé ze zahraničí, a tak se mi zároveň vyplňuje má touha cestovat. Budu natáčet v Řecku, Paříži, Dubrovníku a také v Rakousku. Oslovují mě cizinci, kteří viděli moji práci a líbí se jim. Mám z toho velkou radost. Je zajímavé setkávat se i s jinou kulturou a odlišnými svatebními tradicemi a zvyklostmi.
Slyšel jsem, že vaše ideální svatba by byla třeba i bez oddávajícího z matriky, už jste něco takového zažila?
Zatím ne. Myslím, že jediný způsob, jak tohle v Česku zažít, je vzít se na radnici, a pak uspořádat obřad speciálně pro přátele. Některé starosty ale ani oddávat nebaví. Je to něco, co vlastně dělat musí, navíc jim to v létě zasahuje do jejich osobního času. Tak jsem přemýšlela i nad tím, jestli by bylo možné změnit právo, aby obřadem prováděl někdo, koho by to ze srdce těšilo.
