Zaujmout správný postoj na svázaných dřevěných kládách, oběma rukama chytit kormidlo a s velkou opatrností kličkovat mezi břehy Vltavy, plnými různých kamenů a ostrůvků.
Voraři, kteří až do poloviny 20. století po Vltavě do hlavního města převáželi dřevo, měli často plné ruce práce, aby řeku zkrotili. Hlavně v oblasti Svatojánských proudů, které na plavce – jak se vorařům také říkalo – čekaly před Prahou.
Výjev z proplouvání jedné z vorových propustí před Prahou. Fotografie byla pořízena na konci éry vltavské voroplavby. Tu znemožnila výstavba soustavy přehrad na Vltavě – takzvané vltavské kaskády.
Jejich práci si od může vyzkoušet každý, kdo navštíví novou stálou expozici Muzea hlavního města Prahy s názvem Zaniklé Podskalí a život na Vltavě. Ta je umístěna v rekonstruované Podskalské celnici na Výtoni a jedním z exponátů je právě počítačový simulátor voroplavby.
„Snažili jsme se přiblížit náročnost plavby Svatojánskými proudy. Trasa je proto navržená podle dobové mapy z roku 1912, kdy byla ještě Vltava plná ostrovů, skal nebo meandrů,“ popisuje atrakci jeden z autorů expozice Tomáš Dvořák.
Ten, kdo vstoupí na model voru, ho musí opatrně provést digitálním korytem Vltavy pomocí předního vesla. To je spojeno s obrazovkou, na které je možné sledovat trasu, kudy vor proplouvá a kde na něj čekají nejrůznější nástrahy.
Ty doprovázejí více či méně silné vibrace i naklánění voru, jež zajišťuje motor pod ním. Kdo se dopustí na simulátoru chyby, může plavbu bez starostí opakovat. Na rozdíl od vorařů, kteří po Vltavě skutečně dřevo převáželi.
„Byla to často velmi nebezpečná práce. Například pod Letnou se nacházela jedna zákeřná vorová propust, kde se řada vorařů utopila,“ říká další autor výstavy Jan Jungmann.
Voraři, kteří před Prahou překonali Svatojánské proudy a blížili se k městu, museli nejdříve zastavit a zaplatit clo na místě, které díky tomu Pražané dodnes znají pod názvem Výtoň.
„Clo se totiž původně vybíralo v naturáliích, takzvaným vytínáním klád z vorů,“ vysvětluje Jungmann. Až později tento způsob nahradily klasické pokladnice, ve kterých se vybrané clo skladovalo. Jednu z nich návštěvníci uvidí v nové expozici.
Původní osadu připomíná i náplavka
Nová výstava ale kromě voroplavby představí také historii starého Podskalí – osadu, která se nacházela mezi dnešním Jiráskovým a Železničním mostem a byla s voraři spojena od počátku existence.
„První zmínky o Podskalí jsou už z roku 1199 a až do počátku dvacátého století to bylo místo, kde žili lidé, jimž přinášela Vltava obživu,“ popisuje Jungmann.
To, jak původní Podskalí vypadalo, si návštěvníci muzea mohou představit podle modelu, který vychází z dobových plánů a dokumentů. Ačkoliv je většina osady nenávratně pryč, některé památky se zachovaly dodnes.
„Mezi poslední zbytky Podskalí patří třeba právě Podskalská celnice, tedy budova, ve které se teď expozice nachází,“ uvádí Jungman. Dochoval se i kostel svatého Kosmy a Damiána na Slovanech. Ten byl vůbec prvním farním kostelem v Podskalí a podle skály, na které vznikl, dostala osada také své jméno.
Původní Podskalí muselo nakonec ustoupit novým domům. I ty ale osadu a její obyvatele dodnes připomínají. Některé z nich jsou totiž ozdobeny výjevy z řemesel, jimiž se původní Podskaláci živili. Například činžovní dům v Ladově ulici zdobí socha plavce, který se odpichuje na voru.
Velká část starých podskalských domů padla za oběť také při stavbě nového nábřeží. I to však dodnes nese stopy po původním účelu Podskalí. „Oblíbená pražská náplavka, které se odborně říká podbřeží, je tak příjemně široká proto, že se na ní původně skladoval ve velkém písek,“ říká Jungmann.
Expozice Zaniklé Podskalí a život na Vltavě bude přístupná denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.
