Odhadnete, za jak dlouho obujete dvacet malých dětských botiček na mrskající se nožky? Kolik času by vám trvalo nakrmit deset dětí? Kolik by zabralo jejich přebalování? Jakkoli se zdá nemožné to zvládat, pro učitelky z pražských mateřských škol je to v posledních letech stále častější podzimní praxe.
Mnohé děti totiž chodí do školky nepřipravené, někdy se dá říci nezralé. "Neumějí jíst samy lžící, nedokážou pít z hrnku a potřebují lahev," jmenuje potíže ředitelka školky v Praze 9. Její kolegyně ze čtvrté městské části dodává, že občas dorazí maminky s plenkou pro tříleté dítě - na spaní.
Není podstatné, jaké školky na potíže upozorňují. Děje se to po celé Praze a do značné míry to souvisí s tím, jak jsou pražští rodiče zaměstnaní. Mnohé matky se vracejí do práce, když jsou dítěti dva roky - musí kvůli ekonomické situaci. Když rok dítě koluje mezi babičkami a chůvami, nemůže se výchově nikdo systematicky věnovat.
Nažehlené, vymydlené děti, které samy nedrží lžíci
Rozhodně nejde o problémové rodiny. Některé děti chodí do školky nažehlené, vymydlené, ale mají ve třech letech dovednosti, jaké starší generace získaly o rok dříve.
"Poslední dobou stoupl počet nepřipravených dětí na čtvrtinu až třetinu třídy," říká zkušená pedagožka Ivana Lacinová, která do konce června učila ve školce v Suchdole. Nyní je členkou výboru Asociace předškolní výchovy.
Trend už zaznamenali i výzkumníci. Zjistili, že skoro polovina dětí mezi třemi až pěti lety bývá na školku nezralá. Nejčastěji mají problémy se sebeprosazením, neumějí se vyrovnávat s neúspěchem a třicet dva procent z šestnácti set zkoumaných dětí bylo příliš závislých na matce. Zdá se tak, že půlka dětí je na školku zralá až ve čtyřech letech. Dříve to bývaly spíše tři roky.
Typický "mamánek" neumí jíst lžící nebo nepije z hrnku a v šatně předvádí "panáka". To znamená, že si stoupne, zvedne ruce a čeká, až ho učitelka převlékne. To základní, kalhoty nebo mikinu, by si tříleté dítě mělo obléknout či svléknout samo - učitelky mu pak pomohou jen s bundou, oteplovačkami a zavazováním tkaniček. Pokud dítě neumí obléknout prstové rukavice, mělo by mít palčáky. Jen si zkuste nandavat dvacet párů rukavic na dvě stovky prstíků.
Oslovené učitelky nespílají rodičům. "Každé dítě je jiné a my s ním podle toho pracujeme. Neřešíme, co se děje doma, snažíme se, aby se u nás dítě rozvíjelo. Když neumí jíst lžící, tak se to pomalu naučí a zkrátka stráví u oběda delší čas," popisuje praxi ředitel školy a školky na Lyčkově náměstí Jan Korda.
První tři měsíce ve školce jsou nejtěžší, i pro učitelky
Tříleté děti rády okoukávají dovednosti od spolužáků a rychle se učí. První tři až čtyři měsíce to učitelky mají těžké, jak říká Lacinová, ale během té doby děti obvykle doženou, co neuměly.
"My se tomu snažíme předcházet. Už v červnu upozorňujeme rodiče, co by dítě mělo umět. Někteří si s tím bohužel neumějí poradit," říká místopředsedkyně asociace Ludmila Šprachtová. Třeba poslední tři roky se u ní ve školce učitelky setkávají s tím, že některé děti nejsou zvyklé mýt si ruce.
"V září proto máme čtrnáctidenní projekty, kde se děti učí mýt si ruce, splachovat a zdravit," popisuje postup Šprachtová, která vede školku v Sokolovské ulici v Libni. Snaží se i o to, aby rodič trávil první dny ve školce s dítětem. Pak nejlépe pochopí, že není v silách učitelky nakrmit dvacet dětí.
Odborníci radí prostý trik, jak se s problémy vypořádat. Až se potomek dostane do stadia, kdy se bude sápat u oběda po lžíci či hrnku, až bude jeho oblíbenou větou "já sám", nekrmte ho, nechte ho, ať se nají bez pomoci. Díky novým dovednostem poroste jeho sebevědomí, bude mít radost, že není odkázán na pomoc druhého.
