Ačkoli dominantou tohoto italského ostrova jsou majáky stojící na pobřeží u přístavu – najdete je i na všemožných suvenýrech či hrníčcích, v nichž si v místních kavárnách můžete vychutnat skvělé kafe, – obří Costu Concordii stejně nezachránily.
Turisté lační po senzaci
Spolu s přáteli jsem byl mezi turisty, kteří vyrazili z pevninského přístavu Porto Santo Stefano trajektem na plavbu k ostrovu. Patřili jsme k těm, kteří lačnili po senzaci. Za hodinku jsme přistáli u břehů Giglia. Nebyly to však malebné domečky a pláže, co turisty uchvacovalo. Všechny zraky a foťáky mířily do jediného směru – k vraku obří lodě. Je až neuvěřitelné, že převrácené plavidlo se nachází jen pár metrů od pobřeží. Až z toho mrazilo.
Costu teď bedlivě hlídají policisté, aby se k lodi nikdo nedostal. Její bok překrývají kontejnery, do kterých jeřáby vykládají střeva lodi. Ale kdo by čekal, že právě Costa bude na ostrově turistickým artiklem a bude podobně jako majáky znázorňována na suvenýrech, mýlil by se. Italové totiž nejsou z vraku nadšení. Berou celou událost velmi osobně. Turisty tu sice rádi uvítají, ale o Costě se bavit nechtějí. Mají strach, že sem přestanou jezdit potápěči, kteří si ostrov oblíbili.
Raději jsme se vydali jinam
Nechtěli jsme obyvatele Giglia provokovat a stát v davu čumilů, vydali jsme se proto na jinou pláž. K ní došli křivolakými uličkami stejnojmenného města. Na pláži s průzračnou vodou jsme pak vlastně lehce zapomněli, jaká tragédie se tu loni v lednu odehrála.
Kolos ztroskoval v pátek třináctéhoByli jsme na místě tragédie, která zasáhla svět
|