Co bylo před Perlou?Papírna z roku 1850 patřila k těm nejvýznamnějším.
|
Ojedinělý projekt vzniká asi 15 kilometrů jižně od Smíchova. Ve Vraném nad Vltavou, tam, kde končí cyklostezka, každý den sedí přívozník a na prámu čeká jako na řece Styx na nové duše. Za ním je objekt bývalé papírny, areál polorozpadlých hal, kde před patnácti lety definitivně skončila výroba luxusního papíru. Teď ale objekt opět dýchá. V nejbližších letech by tu mělo vzniknout unikátní místo – samostatné městečko, v němž budou tvořit umělci, řemeslníci i místní podnikatelé. Mají tu vzniknout dílny, prodejny a výstavní prostory.
Nová Národní galerie
Za projektem Nová Perla stojí zajímavý, na svou dobu renesanční člověk – Ivan Mečl. Umělec, kritik, organizátor a šéf nakladatelství Divus. Provozuje několik kulturních center v různých evropských městech, donedávna i v Praze. Několik let měl kulturní prostor Divus Prager Kabarett v holešovické budově Orco, nedávno se však přestěhoval za novým dobrodružstvím za Prahu. „Město jsme nazvali Perla na počest Alfreda Kubina, autora knihy Země snivců, vyprávějící o zemi neomezených možností jen pro ty, kdo jsou schopni snít. Město románové země se nazývá Perla,“ říká Ivan. V obrovských prostorách, kde dodnes najdete zbytky strojů, které papírně sloužily, by podle něj měla vzniknout nová Národní galerie. „Poslední dobou jsem vývoj této instituce sledoval a tvrdím, že nejlepším řešením problému je postavit svou vlastní,“ představuje své vize Ivan Mečl.
Dohodl se s Italy
Ivan Mečl podle svých slov prací v továrně experimentuje na vlastním těle.
V Nové Perle jsou už nyní k dispozici prostory pro ateliéry, studia, kanceláře, dílny, větší provozy i obchody. Areál bývalých papíren vlastní Italové, kteří tu měli v plánu postavit byty. Jenže v roce 2002 přišla velká povodeň a haly spláchla. „Když jsme se rozhodli opustit prostory v Orcu, chtěl jsem si udělat alespoň na deset let prázdniny. Hledal jsem nějaké prostory, kam bych celé své nakladatelství přestěhoval a uskladnil. Našel jsem tenhle areál a majitelé mě přesvědčili, že bych měl pokračovat,“ popisuje začátek projektu. Podle něj je to čirý „experiment na vlastním těle“. Nikdy tak extrémně fyzicky nepracoval. I během naší první schůzky měl na sobě montérky a flexou odřezával kusy zábradlí ve „své“ továrně. Celý projekt vzniká na základě dobrovolnictví fanoušků a příznivců i kolegů z branže. „Nechceme žádné granty, to by nás jenom zdržovalo,“ tvrdí. Podle něj je to, že areál vlastní italský majitel, jen výhodou. „Italové mají smysl pro bordel, v dobrém slova smyslu. Netlačí na věci jako Češi, kteří vás stále posílají na úřady pro razítka. Sami narážejí na zbytečnou byrokracii, takže díky jejich přístupu jsme mohli vše pohodlně vyřídit,“ říká Ivan, který na naší druhé schůzce obsluhoval hosty v kavárně Perla. Ta vznikla z bývalé budovy vrátnice papíren.
Kultura žije v nervozitě
Obří vykachlíkované nádrže jsou jak dělané pro různé umělecké expozice.
Pomozte nám budovat Perlu, vyzývají umělci na facebookové stránce projektu.
V hlavní hale měla už koncert legendární kapela Autopsia, souputníci industriálních a slavnějších Laibach ze Slovinska.
Kultura to má podle továrníků z Perly v Česku těžké. Že se stěhuje do továren, sice vypadá cool, ale není to nic pozitivního. Vytrácí se totiž z měst. „Využívání industriálních míst, speciálně takových, jako je Nová Perla, není o tom, že je to skvělý a že lidi mohou využívat zajímavá místa. Je to o tom, že kultura je na útěku z nedosažitelných míst ve městě. o špatném zacházení landlordů s kulturou,“ říká Ivan. Problémem je, že takové projekty tato místa zpopularizují a developer má snazší cestu, jak postavit domy, které pak snadno prodá. „Developer ví, že vás potřebuje jen na chvíli. Projekty, které jsou v továrnách, nedostávají dlouhodobé smlouvy, jen na pár let a to je špatně,“ vysvětluje s tím, že se pak aktivity špatně rozvíjí. „tlak na kulturu je obrovský, lidi od kultury nejsou vůbec v klidu. Nervozita je extrémní a v tom se developerskému byznysu samozřejmě daří nejlíp. Nejvíce se platí za jistotu a to byste musel hodně zaplatit, abyste ji měl. Jenže nemovitostí na prodej už tolik není.“
Gabriela Náhlíková pracuje jako architektka, v Perle se ale jako všichni zapojuje do jakékoliv práce.
Architektka Gábina Náhlíková, která v Nové Perle také pracuje, jen přikyvuje. „V centru Prahy je instantní kultura. Tedy dá-li se mluvit o kultuře. Jde jen o to ji dobře prodat a nechat lidmi prolítnout. Často neumí úředníci rozlišit, co je galerie a co shop s nějakými uměleckými předměty. Hezký hrneček s puntíky jim pomalu přijde jako umění,“ dodává k tomu architektka.
Bude pivo i limonády
Říkají, že nemají jistotu ani ve Vraném. Nicméně majitel továrny vidí, že projekt začíná fungovat. Do karet umělcům hrají ještě další skutečnosti: areál se nachází v záplavové oblasti a železobeton, z něhož jsou haly postaveny, se těžko bourá. „Začínají se na nás nabalovat další lidi. Městečko bude mít svůj pivovar i linku na stáčení biolimonády,“ říká Gábina. „Je tady krásně. Naše každodennost se skládá z toho, že děláme něco smysluplného. Potkáváme lidi, kteří přemýšlejí, co dělají. Jestli tu budeme za rok, nemůžeme ovlivnit, ale ten moment, kdy tu jsme, tak ten ovlivnit můžeme,“ říká.
Pokud se vše povede, mohli by dostat v Perle práci i místní. „Pro zdejší je dodnes krach fabriky velké trauma, z vyprávění pamětníků je patrné, že to byl jeden z nejodpornějších privatizačních podrazů devadesátých let,“ říká muž, který v Perle připravil výstavu o historii papírny a především jejím trpkém konci. Teď doufá, že toto trauma všichni společně překonají. S fabrikou doslova žije. Vždyť v jedné z monstrózních hal má i kredenc s nádobím, křesla, gauč, pracovní stůl a postel. Vstává s výhledem na tovární areál.
