Slovní obrat, který se používá v souvislosti s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, tedy „prezident Osvoboditel“, dostává v kontextu muzejních dokumentů nový rozměr.
Řeč je o poznámkách Tomáše Garrigua Masaryka, které si zapisoval během svého pobytu na zámku v Hluboši na Příbramsku a které nastiňují možnou cestu k alternativní Evropě, cestu, která se díky prezidentovi nestala skutečností.
Vraťme se zpět v čase do roku 1919, kdy se po volbách vlády v Československu ujala pod vedením premiéra Vlastimila Tusara sociální demokracie, která vyhrála i následné parlamentní volby o rok později, tentokrát jen s 25 procenty podpory.
Nicméně v roce 1920, kdy zuřila poválečná hospodářská krize, hrozilo pod vlivem bolševické revoluce v Rusku, ale i zradikalizovaných poměrů v Německu, Maďarsku i v Československu, že v některých exponovaných lokalitách dojde k pokusu o bolševický převrat. I do naší politické scény, hlavně v rámci vládní sociální demokracie, pronikaly proudy, které navrhovaly řešení krize po vzoru bolševiků, tedy násilným odstraněním vládnoucí kapitalistické třídy.
„Právě prezident Masaryk se snažil svou autoritou a také velkými zkušenostmi, které měl sám z doby pobytu v Rusku, přesvědčit občany, že ruský model řešení hospodářské krize a politiky není vhodné následovat,“ říká ředitel příbramského muzea Josef Velfl.
Prezident dal v Hluboši v roce 1920 podle Josefa Velfla dohromady prvorepublikovou politickou scénu. Sezval si sem zástupce jednotlivých politických stran, došlo k demisi oslabené sociálnědemokratické vlády Vlastimila Tusara, která se tehdy navíc rozštěpila na dvě křídla a z levicového pak v roce 1921 vznikla komunistická strana.
„Následně Masaryk obezřetně sestavil úřednickou vládu, čímž celý politický problém s nástupem komunismu vyřešil, a k žádnému bolševickému převratu tak u nás nedošlo,“ říká příbramský historik.
A dodává: „A my si z těch poznámek, které jsou u nás dochovány, můžeme udělat obrázek o tom, jak jednotlivá jednání s představiteli politických stran prezident připravoval, jakou strategii volil, jak jednání vedl. Vidíme, co si k jednotlivým aktérům poznamenával, co si o nich myslel, zkrátka takové hodnocení z Masarykova pohledu. Je to zajímavý dokument, který přibližuje onu dobu a možná nepříliš známou část českých nejnovějších dějin, kdy se osud naší republiky řešil právě v Hluboši, kde Masaryk pobýval před odjezdem do Lán.“
Prezident se v uklidnění veřejnosti podle ředitele příbramského muzea i osobně angažoval účastí na táborech lidu v rozbouřených regionech. Jedna z nejvýznamnějších byla návštěva Příbrami 24. září 1920, necelý týden po jmenování úřednické vlády. Na pozvání zdejší radnice a spolků, které mu připravily krásné uvítání, přicestoval do města automobilem. V areálu dolu Anna pronesl památnou řeč ke stovkám pracovníků zdejších dolů, mezi nimiž byli i tací, kteří inklinovali k levici.
Masaryk jim tehdy řekl, že zná bolševické Rusko dobře a zažil bolševickou revoluci. „U nás ale není možné používat tyto metody, je třeba rozumu, a ne pěstí a krve,“ řekl tehdy prezident doslova.
„Zapůsobil tím natolik, že na Příbramsku, byť bylo postiženo krizí, se žádný radikalismus už neobjevil,“ prohlašuje historik Velfl. Jak se tyto zajímavé zápisy dostaly do starých sbírek příbramského muzea, jeho ředitel netuší.
„Já jsem je objevil až v roce 1979, kdy jsem tu začal pracovat. V té době nebyly žádoucí. Už jen prezentovat myšlenku, že se Čechům nehodil ruský model bolševické revoluce, a ještě k tomu Masarykovi... Je s podivem, že nebyly skartovány,“ poznamenává Josef Velfl.
Z Hluboše jej vyhnalo zdraví
Když se T. G. Masaryk stal prezidentem, nejprve v roce 1919 krátce pobýval na zámku v Kolodějích.
Na zámek v Hluboši přijel i s rodinou 27. srpna 1920 a pobýval tu až do 7. ledna 1921. Klidné, útulné hlubošské sídlo kromě dvou dnů státnických povinností, které si vyžádaly jeho odjezd, neopouštěl. Oblíbila si ho i prezidentova manželka Charlotte a často sem jezdily také Masarykovy děti a užívaly si rodinné pohody. Právě zde tedy prezident vyřešil zmíněnou vládní krizi. Hluboš opustil Masaryk natrvalo víceméně nuceně.
„Když se v lednu 1921 vracel z novoročního projevu z Prahy, onemocněl chřipkou, která se záhy rozrostla do zánětu osrdečníku, jenž ohrožoval jeho život. Lékaři ho tedy v lednu 1921 odvezli do nemocnice do Prahy. Do Hluboše se již nevrátil. Drsnější podbrdské podnebí mu doktoři doporučili vyměnit za mírnější. A tak prezidentská kancelář vybrala zámek v Lánech 30 kilometrů od Prahy,“ vysvětluje Velfl.
V příbramském muzeu již byly vzácné dokumenty z hlubošského období řešení bolševické hrozby příležitostně vystaveny a Josef Velfl je publikoval i v odborném tisku, když zpracovával historii Masarykova pobytu v Hluboši. Přímo v expozici je však stabilně vystavena jen prezidentova fotografie z hlubošského života.
