Když se řekne název akce Večerní špacír, co vás napadne jako první z pozice organizátora a co z pohledu účastníka?
Jako organizátora lidé, ohlášení, počasí a záchody. A jako účastníka? Má dětská snaha napodobit eleganci osmdesátiletého penzionovaného úředníka, který se po návsi procházel se špacírkou, každé čtyři kroky s ní zatočil a dámy zdravil smeknutím klobouku.
Večerní špacír
|
Kde se vzal nápad na procházku, která může pomoci, a jaká je její stručná historie?
Já si pamatuji dvojí inspiraci - monumentální akci kolegů v Británii „Ladies Midnight Walk“ a reakci nesmírně milé věkem zkušenější členky Sdružení Sue Ryder na náš záměr běhu pro charitu. „Matěji, je to výborný nápad. Já se místo toho půjdu s kamarádkami projít po náplavce a řeknu jim, aby Domov podpořily.“ Tak nějak se myšlenka zrodila - dámská procházka noční Prahou. Z reakcí účastníků postupně vykrystalizovala večerní událost, zkrátka večerní špacír.
Pochod se koná za důstojné stáří. Co podle vás důstojné stáří je a jak k němu chcete napomoci pochodováním?
Důstojné stáří je pocit jistoty, že přes možné zdravotní a jiné komplikace zůstávám pro sebe i okolí tím, kým jsem. Je to život v prostředí, kde se nemusím stydět - sám před sebou, před ostatními. Prostředí, kde mohu říci o pomoc a také mohu pomoc odmítnout. Pochod, špacír či procházka je prostor pro přemýšlení a rozhovor. A současně větší počet lidí mířící stejným směrem vzbudí pozornost a snad i zájem.
Večerní špacír je až pětihodinová akce. Můžete říct tři důvody, proč se jí mají Pražané zúčastnit?
Je to způsob, jak projevit zájem a dát najevo, že se mě důstojnost stáří týká už dneska. Je to příležitost setkat se a mít společný zážitek s novými lidmi. A nakonec věřím, že důvodem je i radost z pomoci druhému člověku.
Startovné je 300 korun, proč vlastně a na co peníze jdou?
Peníze pomáhají myšlenky a nápady uskutečnit. Kolegové pečovatelé stojí před úkolem dozvědět se a pochopit o člověku věci, které se rodina a blízcí dozvídali celý život. Pečovatel potřebuje věci poznat a pochopit během několika dnů a týdnů. Pomáhá v tom metoda práce s biografií a psychobiografický model péče. Peníze nám pomohou proškolit nové kolegy, kteří se s touto metodou učí pracovat.
Akce končí v Sue Ryderu, ale začíná na Vyšehradě. Proč právě tam a proč zrovna tato trasa?
Trasa je výsledkem předchozích zkušeností. Začíná na důležitém místě příběhu země, nabízí méně obvyklý pohled na Prahu. A do Sue Ryderu je to tak akorát daleko, aby špacír zůstal procházkou, ne adrenalinovým pochodovým cvičením.
Na webu máte uvedeno, že jít se dá i virtuálně. Co to znamená?
Je to příležitost pro všechny, pro které je fyzická chůze těžká či nemožná. Je to příležitost přidat se k myšlence důstojného stáří, přestože zrovna tento pátek nemůžete být s námi osobně.
Jaké jste zažil ohlasy na špacír, kdy si říkáte, že to má smysl?
Mám radost, potkáme-li se s účastníky špacíru při jiné příležitosti a máme společné téma k hovoru. Mám radost, když se účastník špacíru obrátí na kolegyni s prosbou o radu nebo doporučí Sue Ryder někomu blízkému. Jsem také vděčný za všechny zvídavé otázky účastníků i kolemjdoucích. Je to prostor sdílet společnou myšlenku a tu šířit dál.
Zúčastníte se sám, nebo s rodinou?
Letos se na trať vydám sám, zbytek rodiny bude připravovat důstojnou oslavu stáří - oslavu narozenin prababičky a prapratety na Vysočině. Svou účast na Večerním špacíru beru též jako dárek pro ně - Blanku a Jitku.
