Video: Nabízel mi dvě stovky, když se budu dívat, přiznává hajzlbába

Českými lvy oceněný film Alois Nebel je o lásce jesenického železničáře a toaletářky z Hlavního nádraží. Inspirovali jsme se a vydali se na pražské záchody hledat osudy jejich strážkyň. Všechny mají důchodový nebo předdůchodový věk a nelichotivou přezdívku "hajzlbába". Zažívají ale pestré příběhy.

Toaletní láska

• Na záchodcích může vzniknout i lovestory, jak vystřižená z filmu.
• Sympatická Maruška už pět let pracuje na záchodcích v metru v centru. "Nikdy bych nečekala, že si tu najdu přítele. Jsme spolu už tři roky," říká.

"Dělám tu už čtyři roky a za tu dobu jsem se naučila leccos", říká dáma za okénkem na Smíchovském nádraží.  "Třeba chodit včas do práce, protože zpoždění může znamenat, že přede dveřmi záchodků najdu nevánoční nadílku," dodává.

Evergreenem je podle ní také úprk bez placení. A je jedno jestli je to bezdomovec nebo manažer s kravatou a kufříkem, čas od času prý uteče každý. Toalety jsou podle ní také jediným místem, které asi nikdo nikdy nezkouší vykrást. "Co by si tu kdo vzal?" směje se.

"Dostala jsem spoustu nabídek k sňatku"

Podobně mluví i její kolegyně z Masaryčky. Její zážitky za tři měsíce práce toaletářky se ale zdají romantičtější. "Kdybyste věděl kolik jsem tu už dostala nabídek k sňatku," říká. Na záchodech začala pracovat proto, že jí chybí pár odpracovaných let potřebných do důchodu. "Naposledy mě tu sváděl takový sympatický čtyřicátník, tak jsem mu řekla, že mám stejně starého syna, a byl klid," vysvětluje.

Některé její historky jsou ale  o poznání drsnější. "To víte, že sem občas zajde někdo a chce po mě něco, co bych od normálně vypadajícího chlapa nečekala," Když jí poprvé někdo nabízel dvě stovky za to, že půjde s ním a bude se "dívat" tak jí to překvapilo, teď už jí to tolik nešokuje. Na záchodech se ale nebojí. "Chodí sem spousta lidí, tak snad by mi někdo pomohl," doufá.

Symbolem hrozných záchodků jsou ty na Masarykově nádraží. Nádraží prochází rekonstrukcí, tak se snad dočkáme zlepšení.

"A můžu u vás platit kartou?" ptají se zákazníci

Všechny toaletářky se shodnou i na tom, že se v práci občas zasmějí. Shodnou se i na tom, že ne lidskému neštěstí. "Když někdo nedoběhne, není to nic veselého," říká tmavovlasá toaletářka přes okénko asi nejstraších pražských toalet na Uhelném trhu. Její kolegyně dokonce jednou v kabince našla úplně pokálené oblečení - kalhoty, košili i spodky. "Ale jak odsud ten člověk odešel, to nikdo neví," říká.

Víc jí ale pobaví maličkosti, třeba, když někdo zaťuká na její okénko a zeptá se jestli tam je toaleta. " Většinou odpovídám, že ne, že tu je cukrárna," stejně podivný ji přijde dotaz, jestli pětikorunu za použití může zaplatit platební kartou. "Podobná otázka přitom není nic výjimečného," říká.

Záchody na hlavním nádraží se dočkaly rekonstrukce. Mnohé toalety jsou ale stále v hrozném stavu.

Své oblíbené toaletářce nosí lidé i květiny

Nejpřísnější strážkyně svatyně sedí na Můstku. "Dělám tu už třináct let, ale nic veselého nebo romantického jsem tu nezažila. Tedy pokud za ně nepovažujete pravidelné konflikty s feťáky a bezdomovci," říká přes oblak kouře obrýlená toaletářka. Na romantiku není místo, i kdyby jí o ruku někdo požádal, o štamgasta ze záchodů by určitě nestála.

Včera byl 8. březen, tedy den žen, a tak se ptáme, zda "hajzbábě" také někdy někdo přinese kytku. "To víte, že jo," přiznává na záchodcích na Hlavním nádraží usměvavá žena se slabým cizím přízvukem. Pootevírá dveře a skulinou je vidět váza, ve které je puget tulipánů a pár karafiátů. "Spousta lidí sem chodí pravidelně a to víte že si na mě i někdo vzpomene," říká.

Podívejte se na mapu

Víte, kam můžete zajít v Praze na záchod?

Zobrazit místo Veřejná WC na větší mapě