VIDEO: Studuje češtinu pro neslyšící, Brailleovo písmo ale neumí

„Ze začátku se mi pletly znaky pro "znakovat" a "sex", což je fakt hloupé. Oba jsou totiž úplně stejné, jen při jednom se používají dva prsty a při druhém tři,“ říká Eliška Korbová, která na Univerzitě Karlově studuje Češtinu v komunikaci neslyšících. Druhá nejčastější a trochu úsměvná otázka, kterou jí prý lidé pokládají, když jim řekne, co studuje je: „Takže to umíš to Brailleovo písmo?“

Rodačka z Plzně se o znakový jazyk zajímala už na gymnáziu, docházela do kurzů a do České unie neslyšících. „Když jsem pak hledala nějaký zajímavý obor na vysoké škole, zcela náhodou jsem narazila právě na Češtinu v komunikaci neslyšících, přihlásila se, zkusila přijímací testy a povedlo se,“ upřesňuje Korbová.

Takhle se znakuje: „Zdravím čtenáře deníku Metro.“

Znakový jazyk by slyšící učit neměl

V číslech

• Od roku 1998, kdy obor vznikl, z něj k 1. únoru 2014 vzešlo 96 absolventů.
• V minulém roce byl počet přihlášených 101 a počet přijatých 32.
• Na akademický rok 2014/2015 je evidováno 72 uchazečů.

O budoucnosti už má téměř jasno. "Zjistila jsem, že povolání tlumočníka není úplně pro mě. Radši bych pracovala s dětmi, tedy například učila ve škole pro sluchově postižené. Určitě třeba nechci vyučovat znakový jazyk. To by podle mě slyšící vůbec dělat neměl," říká Korbová.

Po bakaláři by chtěla jít ještě na magistra. „Bohužel u nás otevírají magistra pouze každé dva roky a na mě vyjde právě ten lichý,“ doplňuje s tím, že buď si bakalářské studium prodlouží na celkem čtyři roky, anebo v mezidobí půjde na magisterské studium oboru Speciální pedagogika.

Za celou dobu skončili se studiem jen dva spolužáci

Přestože není studium někdy úplně jednoduché a některé předměty představují hrozbu, nakonec vždy všechno zvládne. "Momentálně je nás ve třídě zhruba dvacet. Za celou dobu skončili se studiem jen dva spolužáci. Teď jsme tam samé holky. Máme mezi sebou i jednu neslyšící. To je vlastně fajn, protože díky tomu je prakticky na všech hodinách přítomen tlumočník," vypráví Korbová.

S tím souvisí i to, že byl na začátku školního roku vybrán student, jenž dělá z každé hodiny zápis, který pak pošle vyučujícímu. Ten ho doplní a poskytne ho neslyšícímu studentovi, který se musí soustředit na tlumočníka a poznámky si vést nezvládá. Zapisovatel je za to navíc placený školou.

Každý jazyk má vlastní znaky

Druhou nejčastější otázku, kterou Korbové lidé pokládají, už znáte. Ale jaká je ta první? "Lidi nejvíc zajímá, jestli je nějaký rozdíl mezi znakovými jazyky například češtiny a angličtiny. Je docela vtipné, že to někoho vůbec napadne. Samozřejmě, každý jazyk má svůj vlastní znakový jazyk. Existují ale i rozdíly v dialektech, takže například v Brně používají úplně jiné znaky než v Praze," vysvětluje Korbová.