Kvůli nedostatečné síti bezbariérových úprav připomíná MHD v Praze překážkovou dráhu. I když se letos otevřely dvě nové bezbariérové stanice metra, třeba proti Vídni, která má bezbariérové všechny stanice metra, je česká metropole pozadu. Chybí jich stále 21. Většinou v centru nebo na velmi vytížených stanicích.
S kamerou iDNES.cz jsme proto vyzkoušeli, jak se handicapovaným na invalidním vozíku po městě jezdí. Běžný invalidní vozík, takzvaný mechaničák, nám v rámci akce Jedeme v tom s vámi zapůjčilo občanské sdružení Asistence, které se podobnými akcemi zabývá.
Hned první problém nás potkal na Vyšehradě, odkud jsme vyráželi. Stanice metra je přístupná pouze z jedné strany, a to ve směru Háje, tedy od centra. Pokud vozíčkář míří na druhou stranu, musí dojet na stanici Pražského povstání a tam přestoupit do protisměru.
Druhou překážkou se ukázala nevinně vypadající spára mezi vlakem metra a peronem. Přední kolečko vozíku má tendenci do mezery zapadnout, čímž postižený může ztratit stabilitu. Podle Erika Čipery z Asistence se proto hlavně starší vozíčkáři bojí metrem jezdit a raději volí jiný způsob dopravy.
Na Hlavním nádraží, kde jsme přestupovali na tramvaj směr Anděl, nás potkalo nepříjemné čekání. Přestože Dopravní podnik garantuje nízkopodlažní spoje na určitých linkách (včetně té naší), tramvaj v danou dobu sice přijela, jenže ne bezbariérová. Další jela za bezmála půl hodiny.
Svérázný názor na tramvaje měl kolega, který se akce také zúčastnil. "Třeba tramvaj já vůbec nepovažuju za dopravní prostředek, to se fakt nedá," reaguje vozíčkář Radek Musílek, mediální koordinátor Jedličkova ústavu. "Když to jde, tak radši jezdím všude autem."
Vozík je jako tank, cesta na něm trvala o hodinu déle
A jak se na vozíku jezdí? Řídí se jako tank. Při zatáčení jedno kolo přibrzdíte a druhým zaberete. Je celkem snadné přepadnout dozadu, takže si člověk musí dávat trochu pozor.
Překvapivě těžké je vyjet i mírný kopec nebo drandit po "kočičích hlavách", kterých je v Praze požehnaně. Vlastně jakákoliv díra, tlustá spára nebo schod znamená nepříjemnost, pokud se nedá objet. Sjezdy zase bývají plné adrenalinu. "Řidič" nesmí vozík nechat rozjet příliš rychle, jinak hrozí převrácení.
Celkově nedává městská doprava vozíčkářům moc na výběr. Postižený musí složitě plánovat trasu a objíždět místa, kde se s vozíkem nedá vystoupit. Takže stráví dopravou mnohem více času. Naše trasa se protáhla zhruba o hodinu.
"Kdo může, tak si trasu najde sám na internetu, kde je dobře udělaný vyhledávač, který umožňuje najít nízkopodlažní spoje. A pak je to know-how konkrétních lidí, kde jsou stanice a zastávky přístupné," upřesnil můj asistent Erik Čipera.
Proti jiným evropským metropolím jsme pozadu
"Letos se udělaly dvě bezbariérové stanice metra, když se pojede tímto tempem, tak za deset let by to mohlo být v pohodě. Ale minulých šest let se neudělala ani jedna, to je ten problém," vysvětlil Čipera.
Občanské sdružení AsistenceBylo založeno v roce 1995 zaměstnanci a žáky Jedličkova ústavu, se kterým i nadále úzce spolupracuje. Hlavním cílem je poskytovat asistenci lidem s tělesným postiženým upoutaným na invalidní vozík, rehabilitaci a sociální služby. Sdružení před čtyřmi roky rozjelo projekt Jedeme v tom s vámi, kdy komukoli půjčí vozík, aby si zkusil projet svou obvyklou trasu a mohl porovnat rozdíly oproti běžnému životu. Zkusilo to už na 500 lidí, všechny zážitky jsou na stránkách sdružení k dispozici. Iniciovalo také otevřený dopis magistrátu Prahy, který vedl ke vzniku pracovní skupiny magistrátu Praha bezbariérová. |
Česká metropole má stále 21 bariérových stanic metra a počet nízkopodlažních spojů povrchové dopravy je nedostačující. Bezbariérových tramvají jezdí jen 15 % a autobusů asi třetina. Navíc zhruba 50 tramvajových zastávek vůbec nemá nájezdové ostrůvky, takže se s vozíkem nedá vystoupit.
Město letos investovalo 241 milionů a do roku 2015 by měly fungovat tři další výtahy na Andělu, Můstku a I. P. Pavlova, která je vůbec nejvytíženější. "V tuto chvíli máme téměř dvě třetiny stanic metra bezbariérových, z 57 je jich už 36 s možností bezbariérového přístupu,"
upozornil primátor Bohuslav Svoboda (ODS).
Výtahy a nízkopodlažní tramvaje neslouží zdaleka jen postiženým, ale také rodičům s kočárky, seniorům a zraněným. Podle odhadů Asistence mohou být bezbariérová zařízení užitečná až třetině obyvatel města.
Jiná evropská města jsou v bezbariérovosti mnohem dál. Jako příklad lze uvést Vídeň (100 % stanic metra je bezbariérových), Barcelonu, Kodaň nebo Helsinky. Finskou metropoli chválil i Radek Musílek. Hlavně povrchová doprava jezdí v drtivé většině nízkopodlažní. "Města, která na bezbariérová opatření dbala, jsou teď úplně někde jinde a můžeme jim jenom závidět," povzdechl si Čipera.
"Měli jsme tady na návštěvě jednu slečnu z New Yorku. Ta řekla, že až v Praze si zase uvědomila, že je postižená. Ale třeba vozíčkáři z Ruska si to tady pochvalují, například v Moskvě je to příšerný," řekl Čipera.
