Po „Kulaťáku“ dřív jezdily tramvaje. Náměstí se nejspíš po letech promění

Vítězné náměstí v Praze 6 by mohlo získat novou podobu. Tu současnou získalo už ve dvacátých letech, přičemž architekt Antonín Engel měl s „Kulaťákem“ velké plány: do jeho čela chtěl umístit oblouk ve stylu Vítězného oblouku v Paříži. K realizaci ale nikdy nedošlo a náměstí tak desítky let čeká na dostavbu.

Letecký snímek z roku 1933 ukazuje, že geometrickým předobrazem Kulaťáku nebyl kruh, ale podkova. Ta architektovi pomohla spojit šachovnicový tvar Bubenče s představami města o symetrickém kruhovém náměstí. | foto: archiv Klubu Za starou Prahu

Od otevření tunelového komplexu Blanka trápí Vítězné náměstí dopravní zácpy a lidé mají problémy s přecházením silnic. I kvůli tomu má na podzim proběhnout veřejná soutěž, ze které by mohla vzejít nová podoba náměstí. To už několik desítek let zůstává nedokončené. Původní urbanistické plány totiž zhatila hospodářská krize ve třicátých letech.

Za to, jak Vítězné náměstí vypadá, vděčí Dejvice architektovi Antonínu Engelovi. Ten v roce 1920 vyhrál se svým návrhem v soutěži, která měla z oblasti, kde v té době stál jen hostinec Na Růžku, škola a pár domů, vytvořit významnou rezidenční čtvrť.

Snímek z roku 1932 ukazuje, že tramvajová smyčka na Vítězném náměstí vznikla pod úrovní původní trati.

Stavba započala v roce 1925, přičemž Engel měl před sebou poměrně náročný úkol. Měl sjednotit šachovnicový charakter ulic Bubenče a představu vedení Prahy, které chtělo v nově vznikající čtvrti symetrické kruhové náměstí.

„Šalamounským řešením tohoto rébusu, byl půdorys podkovy, ze které do všech směrů vedou symetricky jednotlivé ulice,“ uvádí předsedkyně Klubu Za starou Prahu Kateřina Bečková.

Díky půdorysu podkovy po vnějším obvodu náměstí mohla také vzniknout jeho vnitřní kruhová část. A ta byla v době svého vzniku velkou atrakcí. Šlo totiž o první kruhový objezd v Praze.

„Později vznikl kruhový objezd pro automobily třeba také na Škroupově náměstí na Žižkově, ale ten na Vítězném náměstí se stal takovým průkopníkem. Také proto se tolik vžil název Kulaťák,“ říká archivář pražského dopravního podniku Pavel Fojtík.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Velkolepé Engelovy plány počítaly například s tím, že v čele náměstí bude stát oblouk ve stylu Vítězného oblouku v Paříži, tvořící bránu do kampusu ČVUT. A kolem celého náměstí měly stát monumentální novoklasicistní budovy.

Výstavbu ale nakonec zastavila hospodářská krize. Proto dodnes například směrem k Podbabě bloky domů chybějí. Návrhy na možnou dostavbu padly v padesátých letech. Tehdejší ministr obrany Alexej Čepička rozhodl, že do čela náměstí postaví obří sídlo armády ve stylu socialistického realismu. Z megalomanského projektu nakonec sešlo.

Smyčka brzdila dopravu

Významným dopravním uzlem se náměstí stalo už v době, kdy začalo vznikat. Tramvajová trať, která je na „Kulaťáku“ dodnes, však za dobu své existence prošla několika změnami. Před devadesáti lety, tedy v létě 1926, vjely do prostoru mezi zmiňovaným hostincem Na Růžku a budovou školy tramvaje vůbec poprvé. Koleje tehdy vedly trochu jinudy než dnes.

Historie „Kulaťáku“

• Od počátku výstavby až do roku 1940 neslo hlavní dejvické náměstí jméno Vítězné náměstí, které mělo být památkou vítězného boje československého lidu za národní samostatnost.
• V roce 1940 se název vzhledem k probíhající německé okupaci změnil na náměstí Branné moci.
• Po válce, v roce 1946, došlo k dalšímu přejmenování, tentokrát na náměstí dr. Edvarda Beneše.
• Ani to ale dlouho nevydrželo, protože komunisté v roce 1952 rozhodli o jméně náměstí Říjnové revoluce.
• K původnímu jménu se náměstí vrátilo až po sametové revoluci. Od roku 1990 už je opět Vítězným náměstím.
• Přes všechny změny názvu se ale Vítěznému náměstí přezdívá už několik generací pořád stejně. Název Kulaté náměstí nebo také Kulaťák mnozí Pražané používají raději než Vítězné náměstí.

„Největší změny nastaly v roce 1932. Škola i hostinec byly zbořeny a místo nich vznikla kruhová smyčka pro tramvaje, která vedla po celém vnitřním okruhu, po němž dnes jezdí auta,“ popisuje Fojtík.

Důvodem, proč byly tramvaje vedeny kolem náměstí, bylo to, že se od počátku počítalo se stavbou památníku či obelisku, který by tvořil dominantu uprostřed Vítězného náměstí. Ani toho, stejně jako realizace dalších představ architekta Engela se však nakonec Vítězné náměstí nedočkalo.

V kruhové smyčce jezdily tramvaje v Dejvicích jen deset let. V roce 1942 ji nahradil takzvaný kolejový trojúhelník uprostřed náměstí, po kterém tramvaje jezdí dodnes.

„O zrušení smyčky se rozhodlo například proto, že na náměstí houstla automobilová doprava a v obloucích se také více opotřebovávaly kolejnice. Po úpravě v roce 1942 se navíc tramvajový provoz výrazně zrychlil,“ vysvětluje Fojtík.