Mobilní Metro.cz

Někdejší vršovická vodárenská věž na Zelené lišce nyní chátrá. | foto: Metro.cz

Voda nejen pro krále. Jak se v Praze řešilo, aby byla voda pitná

Vydáno 08.01.2016
V metropoli se od středověku nestaví jen chrámy a paláce, ale i obyčejné stavby, bez kterých si život města neumíme představit. Jedněmi z nich jsou například pražské vodárenské věže.

Stačí otočit vodovodní kohoutkem a teče pitná voda, ale málokdo si uvědomí, že to tak vždycky nebylo a že za kohoutkem je infrastruktura budovaná řadu let.

Už od počátků města proto vznikaly různé stavby a stavbičky, které měly jediný úkol – zajistit Pražanům dostatek vody nejen na pití. Nejdříve to byly studny a studánky, pak štoly a různé primitivní vodovody. Už od 12. století tekla voda z Jezerky na Vyšehrad a ve stejné době premonstráti ze Strahova sváděli vodu z Petřína do svého kláštera.

Vodárenská věž na Děvíně, jejíž autorem je Karel Hubáček, kterého proslavila televizní věž na vrcholu Ještědu. Věž byla postavena v letech 1972–77.

Po primitivních počátcích se objevily první vodárny, které vedly vodu do kašen. Skutečnou revolucí bylo 19. století, kdy voda hasila žízeň průmyslové revoluce.

Odtud už byl jen krok k vodárnám, jak je známe dnes – k Podolské vodárně, úpravně na Želivce a ke Káranému. Poutavým průvodcem po staleté historii pražského vodárenství je nová kniha Po stopách pražského vodárenství. Ta mapuje jednotlivé vodárenské stavby ve všech koutech města.

„K zajímavým, ale málo známým patří třeba vodojem v Kyjích nebo přímo na Strahově, “ říká spoluautor knihy Milan Polák. A skutečným klenotem je takzvaný pražský Ještěd, vyrovnávací věž Děvín Karla Hubáčka, autora známého vysílače.

Sdílet článek

Komentáře