Účastníci happeningu Nepřizpůsobivé zastávky v Nuslích poukazovali na bariéry v

Účastníci happeningu Nepřizpůsobivé zastávky v Nuslích poukazovali na bariéry v této části Prahy. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Bezbariérové tramvaje bez úpravy zastávek nepomohou, ukázali vozíčkáři

  • 50
Vozíčkáři sní o Praze jako o bezbariérovém městě. Zatím ale v ulicích města naráží na obrubníky, schody a další překážky. Občanské sdružení Asistence proto už potřetí uspořádalo pochod, jehož cílem bylo upozornit na bariérové zastávky MHD. Tentokrát byly cílem Nusle.

Na Tylově náměstí zní podivná píseň. Michal Turek hraje na violoncello a přezpívává informace o počtu pražských tramvajových zastávek a o tom, kolik z nich je "nepřizpůsobivých".  Čísla jsou následující - na šest stovek tramvajových zastávek připadá 245 bariérových.

Vozíčkáři, asistenti a další účastníci akce Nepřizpůsobivé zastávky vyráží z náměstí na plánovanou trasu. Hned první tramvajová zastávka Bruselská je jednou z bariérových, i když se to na první pohled nemusí zdát.

Vozíčkář k tramvaji dojede, nepřekáží žádný schod ani obrubník, vystupuje se rovnou na ulici. Výška ke dveřím tramvaje je ale u tohoto typu zastávek tak vysoká, že ani do nových nízkopodlažních tramvají vozíčkář nemůže najet. A takových je v Praze padesát. 

"Vždy si vybíráme trasu, kde je víc bariérových zastávek s výstupem do vozovky. Přímo na nich ukazujeme, jak je město bariérovostí zasaženo," vysvětluje Erik Čipera z pořádajícího sdružení Asistence.

Bezbariérové zastávky nejsou jediný problém. Na chodnících často chybí sjezdy a nájezdy. Někde tak musí vozíčkáři projíždět mezi auty po vozovce. "Ono se zdá, že když je polovina dopravy přístupná, tak co chceme. V reálu se ale stále a nečekaně objevují nějaká nepřístupná místa," říká Čipera.

"Cestu musím plánovat třeba podle toho, jestli v funguje výtah v metru. Když ne, tak to musím složitě objíždět. Tramvaje pak musí být nízkopodlažní a navíc  nastoupím jen někde," říká Hanka Petříková. I proto přijela na vozíku podpořit, aby "to co je nyní bariérové bylo bezbariérové". 

Hanka se neobejde bez asistentky, protože špatně vidí. Na akci ji doprovází Agneiszka Kowalczyk, která v Praze pracuje jako asistentka šest měsíců. Ta potvrzuje, že cesta, která běžnému člověku zabere několik desítek minut trvá vozíčkáři často hodiny.

"I hodinu je někdy možné čekat, než přijede bezbariérová tramvaj či autobus," říká Agneiszka. "No a pak řidič řekne, že mu nefunguje plošina," doplňuje ji Hanka.

Podobné zkušenosti ale nemají jen vozíčkáři nebo jejich asistenti. Bariéry jsou problémem i pro maminky s kočárky a často i pro seniory. Zatímco s kočárkem mamince může někdo pomoci, s vozíčkářem, zejména na elektrickém vozíčku, asistentovi těžko někdo pomůže. Váha takového obsazeného vozíčku může být i přes dvě stě kilo.

Tramvajáci cinkali na pozdrav

Akce ale není zdaleka jen o smutném stavu zastávek a chodníků. Naopak účastníci jsou veselí, hudba hravá. Lidé reagují vesměs pozitivně, požadavky na bezbariérové zastávky jim přijdou opodstatněné. Obyvatelé mávají ze svých bytů a cinkáním zdraví vozíčkáře i řada řidičů tramvají.  

Průvod prochází přes Nusle, dříve už takto prošel přes Holešovice nebo centrem Prahy. Tam je i Lazarská ulice , která se stala určitým symbolem "nepřizpůsobivých"zastávek. Změnit by se podle informací Dopravního podniku měla letos (více o bariérové Lazarské zde). 

"Když jsme s tím začínali, tak ředitel dopravního podniku tvrdil, že si vůbec nikdo na bezbariérovost zastávek nestěžuje. Z toho jsme vydedukovali, že je třeba se ozvat," říká o happeningu Erik Čipera.