Výheň se dá snést, horší je ten zápach, říká strojník parníku Vltava

Metro.cz vyrazilo na projížďku parníkem na Slapy. Zatímco pasažéři na horních palubách se kochají malebnou krajinou, strojník v podpalubí těžkou směnu má.

Jen co proplujeme modřanskou komorou, parní píšťala téměř neutichá. Tou kapitán parníku Vltava Karel Mikšovský zdraví lidi na břehu cestou na Slapy. A zdá se, že známé má opravdu všude. „Nazdar, bratře!“ volá na kapitána jakýsi chatař, ten mu stejně odpovídá. Není divu, tuto práci dělá už hezkou řádku let. K pražské paroplavbě nastoupil v 90. letech brigádně jako plavčík, dnes řídí svůj parník a jeho posádku. Nijak autoritativně, jak říká, vztahy tu fungují na přátelské bázi.

Vyrážíme z náplavky, kapitán Mikšovský „zdraví“ parní píšťalou.

Míjíme Branický most.

Čtyřhodinová plavba kouzelnou krajinou i díky vyprávění kapitána rychle ubíhá. Tématem jsou vůdci plavidel – rychlokvašky, kterým legislativa umožňuje vyrazit se čluny na řeku a ohrožovat ostatní. Z vyprávění je také zřejmé, že Mikšovský je rád za návrat parníků na této trase. „Na rozdíl od motorových lodí, kde jsou lidi namačkaní jak sardinky, tu máme prostor, občerstvení, prostě je to na úrovni,“ říká kapitán usazený za kormidlem. Parníky mají i menší ponor než motorové lodě a mohou plout, i když je vody málo. A letos je podle něj hladina zoufale nízko.

Nízké mosty jsou za námi, komín se může zase vztyčit. Kapitán Mikšovský je ten v brýlích.

Nabíráme další cestující.

Slunce pálí a je nasnadě, že ve strojovně musí být vedro k zalknutí. Ostatně to byl také hlavní účel mé plavby – vyzkoušet si, co zažívá strojník, který po celou dobu nesmí své místo opustit. Protože je to on, kdo může Vltavu zastavit a rozjet, kapitán „jen“ dává pokyny.

Ocitám se tak v temné rozpálené kobce plné pachu nafty a oleje. V rozdrbaném křesle sedí strojník – topič David, který stejně jako kapitán začínal coby plavčík. Kolik tu má stupňů, neví, protože teploměr je rozbitý. „Může tu být i pětašedesát. Ale dá se to vydržet, horší je ten smrad,“ říká mladý muž. Dozvídám se, že takový parník má celkem dobrý splávek. Když stroje jedou na plný výkon, cestou na Slapy a zpět může sežrat na 500 litrů paliva.

Průhled do strojovny a naopak.

Vedle toho má Vltava ještě jednu zajímavost. Paluba pro cestující je zčásti prosklená, lidé tak mohou vidět, jak stroje pracují. Výhled na cestující je pak samozřejmě i ze strojovny. Když poukazuji na fakt, že odsud může být slušný výhled ženskému pokolení pod sukně, David se jen tajemně usmívá.

Praha - Slapy parníkem

V létě parníky vyplouvají od Rašínova nábřeží v sobotu, v neděli a o svátcích.

• Plavbu zajišťují dva parníky ze 40. let minulého století, Vyšehrad a Vltava. Poberou kolem 400 osob.
• Cestou na Slapy se nabírají další pasažéři v Měchenicích, Davli a Štěchovicích, cesta trvá asi čtyři hodiny.
• Jednosměrná jízdenka vyjde na 290 korun.

Míjíme Branický most.