Bylo nádherné slunečné počasí. Centrum města bylo plné domácích i turistů, zavzpomínala čtvrt století po události Vladimíra Chadrabová, která si tehdy vyšla na víkendovou vycházku.
Ručičky na hodinách na Staroměstské radnici se blížily ke čtvrté hodině, když se na náměstí rozlehl ostrý třesk, doprovázený zábleskem světla. Ihned poté se ozval křik. Zanedlouho už se místem nesl pronikavý jek sirén sanitek a policejních aut.
„Ocitla jsem se tam tak do půlhodiny po výbuchu. Bylo tam plno policistů, sanitky, zmatek,“ líčí paní Chadrabová.
Těžce zraněná německá turistka byla okamžitě transportována do nedaleké nemocnice Na Františku. Život jí zachránila komplikovaná neurochirurgická operace. Záchranáři ošetřili dalších sedmnáct lidí. Jejich zranění nebyla tak vážná.
Bomba? Trubka s prachem
Pokud atentátník chtěl rozčeřit porevoluční společenskou a politickou atmosféru, pak si termín vybral znamenitě. Tehdy totiž zbýval necelý týden do prvních svobodných voleb v Československu po 44 letech. „Někdo prostě zkouší pevnost demokratické moci,“ komentoval útok prezident Václav Havel.
Kriminalističtí technici začali kus po kuse ohledávat podstavec sochy mistra Jana Husa. Tedy místo, kam neznámý atentátník uložil obyčejnou sportovní tašku s výbušninou.
Po stopách pachatele pražská policie vyslala třicetičlenný speciální tým. Detektivové vyslechli stovky svědků a prohlédli i hromady jejich fotografií a videozáznamů. Detailně zpracovali i „časový snímek“ toho, co se na Staroměstském náměstí dělo.
„Byla tam jen jedna mezera, asi pět až deset minut. Během ní však byl ten systém položen k pomníku,“ vzpomínal na vyšetřování tehdejší elitní kriminalista Josef Doucha.
„Prověřovali jsme experty na výbušniny, lidi spjaté s rozpuštěnou Státní bezpečností i obvyklé podezřelé. Tedy osoby se záznamem v trestním rejstříku či na psychiatrii,“ vypráví další bývalý vyšetřovatel Jaroslav Soukup.
Policistům se při vyšetřování pod nohy pletli psychotronici a různí mágové s virgulemi. Jenže k rozuzlení případu nijak nepřispěli, spíš naopak.
Mezitím odborníci z Kriminalistického ústavu dokázali rekonstruovat podobu nástražného výbušného systému - třicet centimetrů dlouhé, bezešvé trubky opracované na soustruhu. Jako iniciační mechanismus posloužil stolní budík, devítivoltová baterie a malá žárovička s odstraněnou skleněnou baňkou. Dovnitř útočník nacpal střelný prach a ocelové úlomky. Kriminálka nalezla i výrobce trubky, krachující železářskou fabriku.
K nebezpečnému útočníkovi pátrače ani to nepřivedlo. Štěstím podle pyrotechniků bylo, že tvůrce použil jemný, milimetrový spoj na uzavření trubky. Při výbuchu tak byl roj střepin nasměrován jen jedním směrem, ke Staroměstské radnici. Pokud by víčka vydržela explozi, pak by mohlo dojít k roztržení trubky s ještě horšími a devastujícími následky pro lidi na náměstí.
Následoval atentát u Hostivařské přehrady
Zvláštnímu týmu v akci „Výbuch“ v létě 1990 přibyla další práce. Ve čtvrtek 2. srpna na opačném konci Prahy, u Hostivařské přehrady, explodoval další výbušný systém. Tentokrát agresor nastražil nálož v zemi. Razantní exploze zranila osmnáct lidí. Kriminalističtí technici potvrdili, že obě nálože mají stejného tvůrce.
Vyšetřovací tým, jehož počet členů postupně klesal, ukončil práci bez úspěchu za dva roky. Kauzy obou zákeřných útoků vyšetřovatelé odložili. Staly se z nich kriminalistické pomníčky.
„Může to být akt msty dlouhodobě frustrovaného člověka a touha vyřídit si účty se společností. Tomu by mohla napovídat i anonymní cesta, kterou zvolil,“ konstatoval čtvrt století po události psycholog Joža Spurný.
Historicky přitom nešlo o první amatérskou bombu na Staroměstském náměstí. V roce 1962, 7. listopadu na výročí Říjnové revoluce, nálož u zástupu milicionářů těžce zranila dva lidi. Jeden po roce zemřel. V 70. letech soud skupinu obžalovaných z účasti na akci zprostil.
