Národní dům na Smíchově.

Národní dům na Smíchově. | foto: MČ Praha 5

Smíchov byl před 110 lety povýšen na město, s Prahou se spojil později

  • 1
Smíchov, někdejší tovární předměstí Prahy, se přesně před 110 lety stal samostatným městem. Součástí metropole je až od roku 1922. Z někdejších fabrik tu zůstal jen pivovar Staropramen. Zatímco dřív sem proudily tisíce dělníků, dnes dojíždějí zástupy zaměstnanců do zdejších kancelářských budov.

"Bylať to pouhá víska s několika továrnami, pak asi 150 domků, ba chatrčí, vesměs šindelem nebo došky krytých; tu a tam nějaký dům jednopatrový." Tak popsal Smíchov jeden z jeho neslavnějších rodáků, spisovatel Jakub Arbes.

První zmínky o Smíchově pocházejí již ze 13. století, je o něm psáno ve Zbraslavské kronice, byť se ještě zdaleka nejednalo o Smíchov, jak jej dnes známe. Korunovat se tu tehdy nechal král Václav II. O století později potom místní pozemky získalo několik církevních institucí.

Jak vlastně přišel ke svému názvu? To se přesně neví. Jedna z legend vypráví, že když Horymír skočil na Šemíkovi z Vyšehradu, tak když vylezl z Vltavy na druhém břehu, začal se hlasitě smát. Podle další legendy je jméno zkráceninou slov "smí chovat", kdy Eduard Wejšera dostal povolení k chovu ovcí.

Namísto továren obchodní centrum a kanceláře

Ve své historii zažila tato svébytná čtvrť řadu zvratů. Jedním z nich byla třicetiletá válka, během které byla zdejší osada zcela zplundrována.

Sanatorium Sanopz.

Pohled do dnešní Štefánikovy ulice z křižovatky u Anděla na konci II. světové války.

Do paměti Pražanů se pravděpodobně Smíchov zapsal nejvíce jako dělnická čtvrť. V průběhu 19. století tu vyrostlo mnoho továren, třeba Porgesova kartounka. V Radlické mlékárně, která sídlila naproti dnešnímu smíchovskému nádraží, vznikl v roce 1933 první ovocný jogurt na světě.

Svůj tovární charakter už Smíchov ztratil - zejména oblast u Anděla prošla zásadní změnou, při které v podstatě nezůstal kámen na kameni. Vzniklo tu jedno z přirozených center Prahy s kancelářskými budovami a nákupním centrum.

"Záleží na každém, co jej více přitahuje. Mne třeba mrzí, že některé části továren zmizely podle mě zbytečně. Někdo jiný je rád, že tam jsou obchody. Mnohem citlivější přístup k industriální architektuře byl ale v Karlíně," zhodnotil proměnu Smíchova již před časem historik architektury Zdeněk Lukeš.

Vyráběly se tu vagony i tramvaje

Jedním z nejvýznamnějších závodů, který tu sídlil, byla vagonka barona Ringhoffera, pozdější Tatra. Z ní zbyl pouze štít v Plzeňské ulici, za nímž je prodejna bot.

Přitom v "Ringhofferce" se vyráběly nejen lokomotivní tendry a později i osobní vagony, ale také tramvaje, například mezi Pražany velmi oblíbená tramvaj T3. V druhé polovině 19. století zaměstnávala továrna přes dva tisíce dělníků.

Další dominantou Smíchova je pivovar Staropramen. Založen byl v roce 1869 jako akcionářský pivovar a sladovna podle plánu Gustava Nobacka. V současné době je v podstatě poslední fungující "fabrikou".

Smíchov má ale i své stinné stránky, kterými se příliš nechlubí. Jednou z nich je osud kolonie Buďánka na hranici s Košíři. Bývalá dělnická kolonie, která je podle odborníků ukázkovým příkladem, jak kdysi dělníci žili, už přes dvacet let chátrá.