Zemi zasáhla náhlá obleva trvající už několik dní. Do toho prší. Hladiny českých potoků a řek nebezpečně stoupají a voda zaplavuje louky, pole, vesnice i města. Lidé jsou na velkou vodu zvyklí, jarní povodně považují již za jakýsi kolorit. Tentokrát to ale bude jiné.
Skupina vojáků ve strážnici na Karlově mostě nervózně pozoruje dravé vody Vltavy. Proud mimořádně velké povodně žene po hladině ledové kry a zbytky stržených vorů.
Ty se zlověstným duněním narážejí do kamenných pilířů a s praskáním se štosují pod mostními oblouky. Náhle do vodou podemletého šestého pilíře naráží velká ledová kra.
O chvíli později se protivodní záhlaví kamenné konstrukce bortí a i s vojenskou strážnicí se řítí do řeky. Společně s troskami ve zčeřené vodě mizí i těla pěti vojáků.
Je 28. únor roku 1784 a Karlův most, mezi lidem této doby známý jednoduše jako kamenný, čelí jedné z nejtěžších zkoušek své dlouhé historie. Jak už je jasné, obstojí jen částečně.
Zmizelou sochu nalezli potápěči na říčním dně až po 220 letech
O den později, 29. února, je podobně poškozen i 8. pilíř se sochou sv. Václava a dvěma pískovcovými anděly, z nichž jeden se rovněž zřítí do řeky. Sochu českého patrona a nestrženého anděla pak týden nato Pražané raději sejmou a odvezou do bezpečí.
Dnes jsou téměř 300 let staré barokní plastiky uloženy v Lapidáriu Národního muzea.
Torzo sochy druhého anděla, který před 230 lety zmizel pod hladinou Vltavy, pak pod mostem naleznou potápěči až v lednu roku 2004. Rovněž končí v lapidáriu.
Karlův most a jeho předchůdci
Zdroj: Wikipedie |
Kromě zmiňovaných pilířů velká voda z roku 1784 silně poškodila záhlaví dalších čtyř gotických pilířů, a tím se zařadila mezi nejničivější povodně v historii Prahy.
Mimochodem: tehdy hlavním městem protékalo odhadem 4 580 krychlových metrů vody za vteřinu. Při ničivé povodni před necelými 12 lety to bylo na některých místech české metropole dokonce 5 800 až 6 000 kubíků.
"S opravami mostu bylo započato již na jaře 1784, ale protáhly se až do roku 1788. Práce vedli profesor Franz Herget a stavební ředitel František Traxal, kteří si vyžádali náklad 152 326 zlatých," uvádí Václav Rybařík ve svém článku Kámen v dějinách Karlova mostu.
Když se pak několik pilířů znovu zbortilo při povodni v roce 1890, ke všeobecnému překvapení nalezli dělníci při opravách základů cínovou desku s datem 1784 a zápisem o znovupostavení pilíře pod vedením zmíněných inženýrů.
"Slavnostní uložení této pamětní desky provedl hrabě Prokop Lažanský," píše na stránkách Věstníku Klubu Za starou Prahu Milan Pavlík.
Poškození mostu v roce 1784 připomíná rovněž velká pamětní deska z červeného mramoru s latinským nápisem na severní zdi Staroměstské mostecké věže. Deska byla původně osazena právě na místě bývalé strážnice na šestém pilíři.
Jak vidno, Karlův most za více než 650 let své existence mnohokrát ohrožovala rozvodněná Vltava. Vždyť také povodeň z jara roku 1342, kdy při tání ledu dravý proud strhl románský Juditin most, vlastně stála u jeho zrodu.
Císař Karel IV. se tehdy rozhodl, že namísto oprav postaví most nový, vyšší, širší, a pro zamýšlené centrum tehdejšího křesťanského světa tedy o mnoho reprezentativnější.
Ještě letos by chtělo Muzeum hlavního města Prahy otevřít novou stálou výstavu ve Staroměstské mostecké věži. Kvůli snaze zajistit autentické exponáty si v lednu pozvalo potápěče, aby dno u prvního pilíře ve směru od staroměstského břehu prozkoumali. Ti pak skutečně pár zajímavých kousků vytáhli.
