Výstava složená ze skutečných lidských těl bude otevřena v druhé polovině února na pražském Výstavišti. | foto: JVS Group

Výstava lidských těl se vrátí do Prahy, představí tři sta exponátů

  • 18
Do Prahy znovu zavítá kontroverzní výstava vypreparovaných lidských těl. Zájemci ji mohou vidět od února v areálu Výstaviště. Pořadatelé akci prezentují jako příležitost poučit se o lidské anatomii, mnoha lidem i organizacím ale jejich počínání vadí. Kritizují je za vydělávání na ostatcích.

Kontroverzní výstava, která po celém světě vyvolává diskusi o úctě k lidskému tělu, se do Prahy vrací po pěti letech v nevídaném rozsahu.

„Představíme dvacet celotělových a k tomu tři sta dalších exponátů pocházejících ze skutečných lidských těl,“ říká Květa Havelková z pořadatelské společnosti JVS Group. Výstava se do Prahy přestěhuje z Las Vegas.

Výstava vzbudila velký zájem už před pěti lety:

10. března 2012

Postava utkaná z žil a cév

Jednotlivé exponáty vznikly v laboratořích předních světových anatomů pomocí procesu takzvané plastinace. Metodu vymyslel a patentoval v roce 1977 německý anatom Gunther von Hagens. Spočívá v nahrazení tělních tekutin silikonem, který stabilizuje tkáně zevnitř a zabraňuje tak jejich rozkladu.

Jde o náročný proces, který může u celotělových exponátů zabrat i více než rok. Hagens se svými exponáty objel celý svět a postupně na něj navázala i řada následovníků. Jeho patenty totiž vypršely a metodu již může využívat v podstatě kdokoliv.

Jedním z největších lákadel připravované výstavy bude například celá lidská kůže bez těla či průhledná postava zvaná „RedMan“ složená pouze z žil a cév. „Osobně mám jako favorita Discobola, který kromě odhaleného svalstva názorně předvádí i moderní protetické pomůcky a nástroje,“ doplňuje Havelková. Exponát ukazuje využití hned několika kovových kloubů a spon, ale také například umělé lebeční kosti.

Výstava se lidskému zdraví věnuje i jinak. Příkladem je srovnání nemocných a zdravých orgánů. Návštěvníci se budou moci seznámit s tím, jak vypadají játra napadená rakovinou či ledviny s ledvinovými kameny. K exponátům jim navíc poskytnou odborný výklad medici. V úvodní části výstavy je zobrazena také historie lékařství a na jejím konci česká stopa ve světové medicíně.

Všechna těla lidé darovali, tvrdí pořadatelé

Výstavy lidských ostatků k sobě v minulosti po celém světě přilákaly značnou pozornost. Pro řadu lidí a náboženských organizací jsou totiž projevem neúcty k lidskému tělu a nemístnou snahou na ostatcích vydělávat. Výstavu na Slovensku v roce 2012 se dokonce katolická církev pokusila zakázat a vyzvala věřící, aby ji nenavštěvovali.

Sám Hagens navíc čelil několika obviněním, že těla nepocházejí jen od dobrovolných dárců. Šlo například o nařčení, že části těl, která získal z Číny, patřila popraveným vězňům. Některá měla na hlavě údajně dokonce stopy po zásahu kulkou.

Podle Havelkové však exponáty, které přijedou do metropole, nejsou z Hagensových laboratoří a vylučuje, že by byly získány bez souhlasu zemřelých. „Těla na naší výstavě pocházejí od velké americké produkce, která má právně vše ošetřeno,“ uvádí Havelková.

Posloužil by i 3D tisk, myslí si kritici

Přesto ale výstava znovu vzbuzuje emoce. Podle pražského radního pro kulturu Jana Wolfa (KDU-ČSL) je vystavování lidských těl za hranou dobrých mravů.

„Nemá to nic společného s uměním, a pokud se chce někdo vzdělat v anatomii podobným způsobem, může se domluvit s lékařskou fakultou Univerzity Karlovy,“ domnívá se radní. Stejného výsledku, jakého dosahuje výstava pomocí skutečných těl, se lze podle něj dobrat využitím 3D tiskáren.

Otázkou zůstává i to, zda je výstava vhodná pro děti. Podle pořadatelů ano. „Máme zkušenosti, že děti reagují na exponáty pozitivně. Souvislosti s jejich vlastním tělem je velmi zajímají,“ obhajuje stanovisko Havelková s tím, že nejkontroverznější část výstavy věnující se vývoji lidského plodu, mohou lidé obejít.

Podle psycholožky Jany Zapletalové však velmi záleží na věku dítěte. „Menší děti totiž nedokážou vždy pochopit souvislosti toho, co se jim prezentuje, a je možné, že by z výstavy mohly mít špatné sny,“ říká psycholožka.

Ač prý sama není příznivcem podobných výstav, uznává, že u starších dětí, kteří se již ve škole seznamují s anatomií, může expozice posloužit k výuce. Podmínkou je podle ní však vhodný doplňující výklad. „Je třeba dát také pozor, aby se dítě dobře orientovalo v tom, co vidí, a nemělo z exponátů strach či nějaké špatné pocity,“ dodává.