Reklama

Konopiště se mohlo stát českým Schönbrunnem, říká bývalý kancléř Forejt

  • 4
Na Konopišti se otevírá velká výstava k třístému výročí narození slavné královny a císařovny Marie Terezie. Při té příležitosti sestavil bývalý šéf protokolu Pražského hradu Jindřich Forejt její rodokmen.

Mladík v červené jezdecké kombinéze pózuje fotografovi před zlatým kočárem Marie Terezie. Je to Ferdinand Zvonimír, dosud poslední mužský potomek habsbursko-lotrinské dědické dynastie. Narodil se v roce 1997 a v budoucnu by měl usednout na trůn, kdyby ovšem monarchie nezanikla.

I to ukáže výstava, jejímž kurátorem je právě Jindřich Forejt. Vernisáž se koná ve čtvrtek večer. Je to symbolicky v předvečer 12. května, což je datum, kdy byla v roce 1743 Marie Terezie korunována českou královnou.

Je Ferdinand Zvonimír skutečně poslední Habsburk?
Nikoli. Potomků habsbursko-lotrinské dynastie žijí dodnes desítky. V pátrání po nich jsem se rozhodl vypravit po nástupnické linii, tedy po linii potomků Karla I. K ní patří i rodina Ferdinanda Zvonimíra.

Reklama

Co dnes dělá?
Ferdinand Zvonimír je u veřejnosti známý jako nadšený a úspěšný závodník formule. Jeho otec Karl von Habsburk, který by byl dle nástupnických pravidel současným panovníkem, se angažuje v politice. Podobně jako „náš“ kníže Schwarzenberg by však pravděpodobně řekl, že je správce lesů. Mimochodem, Karl von Habsburk má i dcery, ty však v rodokmenu nejsou, protože by nebyly dědičkami trůnu. Ten důvod je však i ryze praktický, prostě by se nám sem všichni nevešli.

Byla by Marie Terezie se svými následovníky spokojená?
To si neodvažuji říct. Faktem ale je, že ačkoli byla mimořádně obětavá matka, s mnoha ze svých šestnácti dětí měla velmi složitý vztah.

Konopiště 2017

11. května proběhne na zámku Konopiště slavnostní zahájení oslav jubilea. Na programu je přednáška o životě Marie Terezie, bohoslužba v zámecké kapli, vernisáž výstavy i barokní večer v duchu tereziánských oslav.

13. května, v den narození Marie Terezie, se výstava otevře veřejnosti. Ten den v 7:30 vystřelí vojenské jednotky z děla z Růžové zahrady slavnostní salvy. Až do konce sezony se budou konat i přednášky, semináře či gastronomické úterky s představením dobových pokrmů. Připraven je i rozsáhlý program pro školy.

S kým nejvíc?
Asi s Josefem II. Doufala, že když se stane císařem, bude saturovaná jeho touha po moci. On měl ale pocit, že mu měla dát ještě víc. A začalo soupeření. Josef matce nikdy nezapomněl, že ho dovedla k sňatku s princeznou bavorskou, s níž byl velmi nešťastný. Nadsazeně řečeno se v Josefovi Marii Terezii vymkla budoucnost z rukou. On byl moc revoluční a novátorský, alespoň na ni. Také proto se ho, často úspěšně, snažila usměrňovat. Nikdy není dobře dělat věci zbrkle.

Zcela idylický nebyl ani její vztah s dcerami...
V dětech měla nástroj utužení vlivu. Tam trochu selhala. Poslala je do světa ovlivňovat země nepřipravené. Marie Antoinetta byla nezralá dívka, když odjela z Vídně do Paříže. Ve Versailles pak hýřila, protože když se dostala z područí milující matky, bylo těžké odolat lákadlům Paříže. Byla naivní, což byla slabá stránka výchovy Marie Terezie. Ta své děti možná až příliš chránila, ale dopřála jim nádherné dětství, které by jim mohl kdekdo závidět.

Mohla nezkušenost dětí narušit její plány o upevnění pozice Habsburků v Evropě?
Riskovala tím podkopání vlivu. Marie Antoinetta byla pro Francouze zlá Rakušanka, která připravila Francii o peníze. A to Marie Terezie nechtěla, chtěla zářnou spolupráci Bourbonů a Habsburků...

Zvládla dcery ovlivňovat, i když od ní odešly k manželům?
Snažila se, nakolik to umožňovaly tehdejší podmínky. Když dcery odcházely do zahraničí, bylo zřejmé, že matku už nikdy neuvidí. A byla neskutečně činnou pisatelkou. Nařizovala jim, co nosit, zda větrat či nevětrat, co jíst a nejíst, zda mít psa... Psala o všem a snažila se dcery řídit.

Proč si máme Marii Terezii připomínat a oslavovat ji? Čechy přece nikdy neměla moc ráda...
To je složitější. Je pravda, že v roce 1741, krátce po skonu otce Marie Terezie Karla VI. vpadl do Čech Karel VII. Albrecht a nechal se prohlásit českým králem. To byla zrada, s níž musela operovat a jistě vztah k Čechám změnila. Nicméně později se českou královnou stala. To, zda v ní určitá pachuť zůstala, si netroufnu soudit. Ale připomínat ji máme.

Když v roce 1740 usedala na trůn, bylo jí 23 let. Byla na intriky Karla VII. připravená?
Ona prožila krásné dětství bez přílišné výuky toho, jak být dobrým panovníkem. Karel VI. dlouho doufal, že mu Alžběta Kristina dá syna, jenž by vládu převzal, pak už bylo na dokonalou panovnickou průpravu pozdě. Mimochodem, tady je první paralela se současnou britskou panovnicí Alžbětou II. Ani u ní se nečekalo, že na trůn usedne. A stejně jako Marie Terezie, i ona musela potvrdit, že svůj úřad zvládne. To dokázaly obě.

Jsou ještě další paralely?
Alžběta nastoupila na trůn v roce 1953 v době velké hospodářské krize jako 26letá dívka, matka rodiny, stejně jako 23letá Marie Terezie. Obě prožily šťastné dětství bez očekávání usednutí na trůn. Alžběta trávila mládí na Maltě, Marie Terezie v Toskánsku. Ovšem jsou i rozpory, Alžběta byla nadějí, věřili, že bude nová alžbětinská doba. Marie Terezie nastoupila na trůn v době, kdy se vše hroutilo, nepřátelé byli za humny, ona neměla moc spojenců a musela z toho všeho najít cestu. Obě také přistupovaly podobně k úloze manžela. Ačkoli byly panovnice, nechaly panování nad rodinou na muži.

Jak to myslíte?
Děti, když měly trápení, chodily za otcem Františkem. On byl ten laskavý. Marie děti milovala nade vše, ale jakmile došlo na sňatkovou politiku, byla nemilosrdná.

Jaká byla manželka?
Milující, bezmezně. Po smrti Františka fakticky přestala být ženou. První Vánoce po jeho smrti napsala dopis, v němž popisuje, že sice za dveřmi slyší hlasy dětí, ale je sama, zavřená v pokoji s černými závěsy. „Hoří jen jediná svíce,“ popisuje, „stejně osamělá jako já.“ Za života vyjednala Františkovi pozici císaře, aby uklidnila jeho ego, také ho jmenovala členem tajné státní rady. Nebála se ukazovat, že je žena. A že tou ženou, matkou, pečovatelkou, by chtěla být, ovšem Bůh měl pro ni jiný úkol. Pokusit se zachránit rod, jehož byla poslední nadějí. František byl asi i jejím nejdůležitějším rádcem.

Byla to skutečně láska?
Byla, a to navzdory tomu, že se budoucí manželé potkali velmi mladí. Formálně k tomu došlo v době korunovace Karla VI. českým králem. On tehdy vzal mladého Františka Lotrinského na lov kdesi kolem Brandýsa, kde trávil čas. Tam náhle chyběly ty ostny etikety a možná se zrodila i velká láska. Manželství bylo později nesmírně šťastné. V jednom dopisu Marie Terezie dokonce spočítala, kolik dnů, hodin a vteřin byli manželé.

Jindřich Forejt

Studoval Právnickou fakultu UK v Praze a Univerzitu Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Fakulty však nedokončil. V době Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky. Později krátce působil jako zástupce ředitele pražského magistrátu pod vedením primátora Pavla Béma. Od dubna 2004 se stal ředitelem protokolu prezidenta ČR Václava Klause. V pozici setrval i po zvolení Miloše Zemana. Loni na vlastní žádost v pozici skončil poté, co média upozornila na existenci kompromitujícího videa (o vývoji kauzy čtěte zde).

Nyní Forejt pracuje v Institutu Václava Klause. Na Konopišti, kde se věnuje přednáškám a průvodcovství, působí asi čtyři roky. Právě historie je jeho největším koníčkem, společně s hlubokou znalostí etikety. Na toto téma byl ochoten poskytnout rozhovor.

Marie Terezie se nebála být ženou ani na trůnu...
Když projížděla poprvé Vídní, byla jako zjevení. Do té doby byli lidé zvyklí na strnulé panovníky na koních. Teď jela nosítka s mladou ženou v pokročilém stádiu těhotenství. Smála se a ukazovala emoce. To bylo do té doby nevídané. Marie Terezie pak s emocemi pracovala mimořádně úspěšně i dál.

Jak?
Tak třeba když vystoupila v Bratislavě před sněmem. Potřebovala pomoci před Bavory, Francouzy i Prusy. Tak se obrátila na Maďary. Měla tam vystoupit v nádherné róbě maďarského stylu a s Josefem v rukou. Prý ho tehdy i štípla do zadku, aby začal plakat, a přiživila obraz ženy v nesnázích, která potřebuje pomoc chrabrých Maďarů...

Pomohlo to. Ona skutečně vyšla s Josefem v náručí?
Ne. Ale všechny obrazy to zachycují. A dokonce to přiživovali i Maďaři sami. Po emotivním projevu, který Marie Terezie měla, vytasili šavle a volali: „Zemřeme za našeho krále!“ Uznali její pozici, ale nemohli jí říkat královna. Byl to král. Přesto ve spojení s obrazem, který po tom zůstal, byl vzkaz jasný. Jsem stále žena. Uvědomuji si, že žiji v mužském světě, ten tvoří muži. Nechci být revolucionářka. Zpodobnit mladou ženu s dítětem sdělovalo: muž v mé ruce je vaší budoucností. Já jsem jen nebohá žena, ale Bůh určil, že mám být mostem mezi minulostí a budoucností. Dejte loajalitu mně a dáte ji i jemu.

Proč se císařovna připomíná na Konopišti?
Výstavu koncipujeme jako soustavu živých příběhů lidí, ukázku, že ta dynastie není mrtvá. A František Ferdinand d’Este byl praprapravnukem Marie Terezie. Umístil sem řadu předmětů s ní spojených. Navíc já jsem historik amatér a mohu si dovolit luxus alternativní historie.

Co by v ní bylo?
Samá kdyby. Ale... Kdyby arcivévodu nezastřelili v Sarajevu, stal by se císařem. A jeho oblíbeným sídlem bylo Konopiště. Třeba se mohlo stát českým Schönbrunnem. To už se hodně roztáčí představivost, kterou mám rád. Ale nenechám ji přehlušit fakta.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

4 příspěvky v diskusi

Reklama