Jedinečnou možnost proniknout do útrob zlaté kapličky zachvácené v srpnu 1881 plameny budou mít návštěvníci expozice, kterou pořádá Muzeum hlavního města Prahy.
„Multižánrová expozice představuje odvěké ohrožení Prahy ohněm,“ zve na výstavu její kurátorka Olga Šámalová. Klasické exponáty však nečekejte. To neumožňují omezené prostory Novomlýnské věže a zdejší klimatické podmínky.
I tak ale návštěvníky čeká neobyčejně zajímavá podívaná. Na historické pustošivé požáry, které devastovaly metropoli, se totiž bude možné podívat prostřednictvím nových médií a technologií. Otevření výstavy se váže k blížícímu se svátku sv. Floriana, patrona hasičů.
„Videomapping, animace, videoart a virtuální realita nabízejí komplexní zážitek z kombinace dobových vyobrazení ze sbírek Muzea hlavního města Prahy se současným výtvarným jazykem. Seznamují s úlohou vodárenských věží, ničivými požáry v průběhu staletí i příběhy pražského hasičstva,“ představuje expozici Olga Šámalová.
Jedním z vrcholů výstavy je podle jejích tvůrců představení ikonického pražského požáru, který zachvátil Národní divadlo před 136 lety, krátce po jeho otevření. Speciální výstavní technologie totiž umožní návštěvníkům nahlédnout přímo do výhně v nitru hořící scény.
Na ty, kdo projdou celou výstavu a zvládnou výstup až na ochoz ve špičce věže, čeká nejen neokoukaný výhled na město. Expozice totiž umožňuje i nahlédnout do vzdálené budoucnosti a osudů Prahy nejen s ohledem na hašení požárů.
Osamělá věž
Umístění expozice v Novomlýnské vodárenské věži v Petrské čtvrti na Novém Městě je novinkou. „Do své správy jsme věž dostali v roce 2013, a jelikož byla ve stavu, který vylučoval její zpřístupnění návštěvníkům, hledali jsme cesty, jak věž pro návštěvníky otevřít,“ řekla Šárka Behenská, mluvčí muzea. Požární expozice ve věži má logiku i proto, že v jejím sousedství sídlí dobrovolní hasiči z Prahy 1.
K Novomlýnské věži se vážou i některé unikáty. Představuje jedinou historickou pražskou vodárenskou věž, která v současnosti nestojí přímo na vltavském břehu.
Od pravého okraje řeky ji oddělila především regulace vltavského toku a také stavba pražských náplavek na sklonku 19. století. Věž svému účelu přestala sloužit roku 1877.
Nejstarší předchůdce vodárenské věže je v tomto koutě Petrské čtvrti doložen v éře kralování Vladislava Jagellonského v roce 1484. Šlo o dřevěnou stavbu, kterou opakovaně poškodil oheň.
Měla tak stejné osudy jako jiné kouty metropole, jak to líčí výstava „Praha hoří“. Požáry dřevěných vodárenských věží nebývaly tehdy výjimkou zvláště v zimě, kdy mrznoucí potrubí bývalo zahříváno ohněm.
Blesk i ohnivý teror
Požáry představené na výstavě nešetřily chudinské příbytky, paláce ani chrámy. Na vině bývala nejčastěji nedbalost, například při fatálním požáru, který vypukl na Menším Městě (dnešní Malé Straně) na jaře 1541.
Expozice Praha hoří
|
Ve větrném počasí pokrývači pracovali na střeše domu zvaného Bašta u Malostranského náměstí s otevřeným ohněm. Konečný účet ohně zaviněného lehkomyslností dělníků byl otřesný. Dvě desítky lidí zemřely, 200 domů, tedy dvě třetiny Menšího Města, lehlo popelem. Plameny zasáhly i Pražský hrad.
„Teroristický“ útok založený žháři ve francouzském žoldu zažila Praha v éře vlády císaře a krále Leopolda I. v létě roku 1689. Francouzští agenti najali Ohnivého Vavřince, pologramotného pasáka Procházku. Ten zjednal další paliče.
Ti na několika místech pražských měst založili oheň. Ohnivou smršť rozdmýchával i silný vítr, který hnal plameny po střechách. „Zemřelo tehdy okolo 400 lidí, 820 domů zcela shořelo, 200 bylo těžce poškozeno,“ uvedl historik Jan Wenig.
Blesky přitahoval chrám Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. V roce 1679 po zásahu požár poškodil pozdně gotickou klenbu hlavní lodě. „Nahrazena byla poněkud nižší klenbou, okna presbytáře proto byla ochuzena o hrotité oblouky,“ uvádí historici.
Týnský chrám blesk znovu trefil za časů císaře Františka I. roku 1819. Tehdy zasáhl severní věž. Oheň dosáhl takové intenzity, že roztavil renesanční zvon z roku 1585. Složitá oprava chrámu se protáhla až do roku 1835.
