Zvenčí je možná až příliš dramaticky přikrášlená, uvnitř prošpikována nejmodernějšími technologiemi. Takhle se ve 30. letech minulého století mohlo nahlížet na tehdy právě dostavěnou bubenečskou vilu Otto Petschka - člena jedné z nejbohatších meziválečných rodin v Československu.
Z dnešního pohledu je zajímavá zejména historie, kterou se honosná vila může pochlubit.
Kde jinde sídlil bohatý bankéř toužící po luxusu a výdobytcích doby, po něm nacistický armádní velitel a posléze velvyslanec Spojených států? O jakém jiném sídle v Praze můžeme říct, že hostilo rumunského krále Carola, jugoslávského krále Alexandra (před 2. světovou válkou) či tři žijící americké prezidenty (George Bush starší i mladší, Barack Obama)?
Možná obdivovali masážní sprchy, desetimetrovou, do podzemí zajíždějící stěnu, která oddělovala zimní zahradu od té venkovní, rozměrný bazén, fitness centrum či skvostně vybavenou prádelnu s žehlírnou.
To vše z doby, kdy Pražané běžně prali prádlo v neckách a o masáži neměli ani potuchy. Část těchto vynálezů a další vybavení vily si do 31. března mohou prohlédnout návštěvníci Národního technického muzea na Letné.
Nechvalně známá Pečkárna stojí jinde
Petschkova vila v ulici Zikmunda Wintra, která je od roku 1945 rezidencí amerického velvyslance, totiž prochází rekonstrukcí.
"Víme, že je to mimořádný dům, který si již opravy skutečně zasloužil. Ty potrvají ještě zhruba půl roku," vysvětlil kulturní atašé velvyslanectví Sherry Keneson-Hall. Na tuto dobu Američané zapůjčili exponáty technickému muzeu.
Ovšem unikátní technologie z historické prádelny či cvičební stroje i po skončení výstavy zůstanou na Letné. "Paní Petschkové, řekněme, kolísala váha, tak jí lékař doporučil cvičit. Proto si nechala vybudovat toto fitness centrum," řekla mluvčí muzea Olga Šámalová.
Sídlo Otto Petschka vznikalo v letech 1924 až 1930 podle návrhů architekta Maxe Spielmanna a stavební firmy Matěj Blecha. Architekt navrhl i Petschkův palác v centru, který je známý jako Pečkárna a za okupace tam sídlilo gestapo.
Podoba vily se inspiruje francouzským neoklasicismem a novobarokem, tvarem pak i palácem ve Versailles. Stála tehdy závratných tři sta milionů korun. Otto si svou rezidenci ale příliš neužil - zemřel v roce 1934. Smůlu měli i jeho dědicové. Židovská rodina brzy pochopila, jaká rizika přináší nacismus, vilu raději prodala státu a emigrovala do USA.
Zajímavé je, že v jednom z bubenečských domů Ottových bratrů je dnes velvyslanectví ruské, ve druhém bývalo čínské.
