V egyptském městě Alexandrie vládla na začátku roku 1903 tuhá zima. Bylo zrovna dvacet stupňů nad nulou, když do přístavu dorazila rakousko-uherská loď. Z ní vystoupil štíhlý třicetiletý muž s mohutným knírem. Hrabě Buriano. Tak si na své cestě alespoň nechal říkat.
Josef Ferdinand Toskánský, jak znělo jeho pravé jméno, si pseudonym vybral podle habsburského panství v Itálii. Cestování pod falešným jménem bylo tehdy v módě.
J. F. Toskánský
Habsburk se protáhl po náročné cestě. Nemohl se dočkat lovu, za kterým do Egypta přijel. Těšil se na exotické ptáky a antilopy, které si nechá vycpat.
Jenže v přístavu už na arcivévodu čekal rakousko-uherský konzul Vetter. A tohle setkání celou výpravu dost ovlivnilo. Vetter byl majitelem vzácné sbírky starožitností. A ne ledajakých – byly mezi nimi třeba i mumie, rakve ze Západních Théb a dalších tři sta padesát předmětů dnes nevyčíslitelné hodnoty.
Vetter se stal šlechticovým průvodcem, ukázal mu egyptské památky, které znal mladík zatím pouze z knížek, a asistoval při lovu.
V polovině února mu pak nabídl i drahocennou sbírku. Je pravděpodobné, že tím sledoval své vlastní zájmy.
„Mohla to být diplomatická záležitost. Habsburkové stále patřili k nejvýznamnějším rodům Evropy,“ vysvětluje historik Radek Podhorný.
A Josef Ferdinand, vlastně hrabě Buriano, dar přijal. Později ho věnoval muzejníkům.
Fragmenty jedinečných památek starého Egypta, pocházejících například z takzvané Královské skrýše v Dér el-Bahrí, z pohřbů Moncuových kněží v Hatšepsutině chrámu, Navillových výkopů v Bubastidě či významného objevu nekropole v Achmímu budou v kolínském muzeu k vidění od 12. září.
