Zvířata vítána. V metru mohla před 40 lety sedět na klíně i husa

V pátek uplynulo přesně čtyřicet let od otevření prvního úseku pražského metra. S inspirací a pomocí Moskvy vystavěli až na jednu výjimku všechny stanice a tunely čeští architekti. Tedy se uvažovalo o vytvoření husté podzemní sítě, aby bylo možné zrušit tramvaje.

Metro mají v kdejaké světové metropoli. To pražské si ale s jinými nespletete. Je ryze české. Podobu mu vtiskli výlučně čeští architekti, ačkoliv tu zejména v počátcích výstavby, přesně před 40 lety, působilo mnoho sovětských odborníků.

Nicméně jsou dvě výjimky: smíchovskou stanici Anděl, dříve Moskevskou, projektovali Rusové. Na oplátku mají v Moskvě stanici Pražskaja, pod níž jsou podepsáni Češi. Vizuálně je to takový "kříženec" pražských stanic Vltavská a I. P. Pavlova.

Když se metro v Praze plánovalo, dlouho se nevědělo, zdali půjde o zahloubenou tramvaj, či klasickou podzemní dráhu. Nakonec volba padla na metro.

"Jako první byla trasa C mezi Kačerovem a Florencí (dříve Sokolovská) budována v úseku Hlavní nádraží - Muzeum. Stanice byly hloubené z povrchu. V té době se stavěla magistrála, proto stejnou metodu použili i zde. Ostatní tunely jsou většinou ražené," vysvětluje archivář Dopravního podniku Pavel Fojtík.

Mezi prvními v právě dokončeném metru

Jako jeden z prvních se do čerstvě vybudovaných stanic metra podíval fotograf zaměstnaný v Orbisu František Zahradníček. Pro Dopravní podnik nafotil sérii snímků vestibulů a nástupišť ještě před otevřením. "V Orbisu jsme pak dělali i první pohlednici s metrem," vzpomíná.

Sám se zúčastnil i slavnostního zahájení provozu 9. května 1974. "Vyfotil jsem třeba i Husáka s celou partou, než odjeli metrem ze stanice Kačerov," říká. Ten slavný den se jezdilo ještě na jízdenky z tvrdého kartonu, které si mnozí pamatují z vlaků. V den otevření platily hodinu. Viz kopie tří jízdenek z archivu F. Zahradníčka.

Tehdy v Česku použili sovětský razicí štít. Ale na stavbě samozřejmě pracovaly i stroje československé provenience.

Kdo stavbu na začátku 70. let nezažil, těžko si představí, o jak obrovské jámy šlo. Například nejhlubší stanice prvního otevřeného úseku I. P. Pavlova má pět pater.

Uvolněná hlína prorazila na Mládežnické bednění

Jako první se dle Fojtíka začal razit tunel v místě dnešní Štětkovy ulice za Kongresovým centrem směrem ke stanici Pražského povstání. Zajímavostí je, že o kus dál od centra, kde stojí vestibul stanice Pankrác (původně Mládežnická), se vybudovaly dva odbočné tunely. Odtud měla vést trasa směrem na Lhotku.

"Původně se uvažovalo, že v Praze vznikne poměrně hustá síť metra, která se měla různě větvit a v podstatě sledovat tramvajové trati. Ty se měly úplně zrušit. V centru pak měly zajistit hromadnou dopravu autobusy," popisuje Fojtík.

Jenže prvotní nadšení postupem času sklouzlo do čistě praktické roviny. Jednoduše by to stálo obrovské peníze.

Při dnešních zkušenostech s několikerými propady při stavbě tunelového komplexu Blanka, leckoho napadne, zdali se s něčím podobným nemuseli potýkat i před 40 lety. "Vím, že v roce 1971 došlo po vydatných deštích k závalu jámy na Mládežnické. Obrovské množství kubíků zeminy tu provalilo bednění," říká archivář.

I tak se přes různé peripetie a zdržování pražské metro neustále rozrůstá. A Praha s největší pravděpodobností bude jediným českým městem, které ho kdy bude mít. Alespoň mnoho příštích desetiletí. O jiném městě v zemi se v souvislosti s výstavbou klasické podzemky ani neuvažovalo.

Důvod je prostý. Letité zkušenosti z celého světa ukázaly, že kvůli obrovským nákladům spojeným s nesmírnými komplikacemi se metro nevyplatí ve městech pod jeden milion obyvatel. I když v Brně i dnes urbanisté přemýšlejí, že by tramvaje v centru města dostali pod zem.

Pár dekád po Praze smutně pokukovala slovenská Bratislava. I ona snila o částečně zahloubené rychlodráze. "Dokonce se začalo stavět, ale sešlo z toho. Dodnes je v Petržalce betonové torzo," popisuje Fojtík.