Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zakladatelé firmy Mixit: chceme se prosadit v evropském centrálním trhu

  9:32aktualizováno  9:32
V bývalé tiskárně cenných papírů v Michli se míchá müsli, jehož složení si vybírají sami zákazníci. Zakladatelé firmy Mixit Martin Wallner a Tomáš Huber začali podnikat už jako spolužáci na vysoké škole. „Začínali jsme jako klasická garážovka ve studentském bytě,“ vypráví o svých zážitcích.

Zakladatelé firmy Mixit Martin Wallner a Tomáš Huber. Mixit začal jako projekt dvou studentů. Dnes mají výrobci míchaného müsli na zakázku desítky zaměstnanců a brigádníků. Své podnikání rozšířili třeba do Polska, na Slovensko nebo do Kanady. | foto:  František Vlček, MAFRA

Momentálně jste už ve třetí provozovně, máte v ní automatickou míchací linku. Jak vlastně vypadaly vaše začátky?
Tomáš: Začínali jsme v takovém malém přízemním bytě s východem na zahradu. Vešli jsme se tam jen se základními surovinami, kterých bylo v té době asi šedesát, a s jednou paletou tubusů. Museli jsme tam ale udělat různé úpravy, protože k nám samozřejmě přišla kontrola, jestli máme správně natřené stěny nebo předpisový nábytek.
Martin: Nenechávali jsme nic náhodě. Brali jsme to od začátku jako potravinářskou výrobu a nechtěli jsme vyhořet na nějakých kontrolách. Začínali jsme ale jako klasická garážovka ve studentském bytě. Největším problémem v té době pro nás bylo to, jak o sobě dát vědět. Neměli jsme zkrátka zkušenosti s tím, jak dostat podnikání mezi lidi. Takže to byla často metoda pokus omyl.

Jaké problémy jste v počátcích ještě řešili?
Martin: Když jsme ještě neměli všechno on-line, stávalo se třeba, že když se dva zákazníci jmenovali stejně, tak jsme omylem zaměnili objednávky. Jednou zase nějaká paní objednala müsli jako dárky pro kolegy z práce, ve které končila. Byl pátek a my jsme ten den trochu nestíhali a některé objednávky měly trochu zpoždění. Takže nám někdy odpoledne ta paní volala, že čeká v Pardubicích na zásilku a že už končí v práci a kolegy už neuvidí. Tak jsme si řekli, že vypravíme auto, ale jediný řidič, kterého jsme narychlo sehnali, byl kamarád, který jezdí v obleku černou limuzínou. Paní pak při přebírání zásilky docela koukala.

Když jste začínali, měli jste představu, že bude firma jednou vypadat tak jako teď?
Martin: Věděli jsme, že z toho chceme udělat plnohodnotné podnikání se vším všudy, které neskončí na tom, že já budu míchat müsli a Tomáš ho bude balit. Chtěli jsme fungující firmu, která uživí nás i tým lidí a bude se posouvat dál.
Tomáš: Chtěli jsme se prostě pořád zlepšovat. Být každý rok o kus dál. A už od začátku jsme třeba věděli, že se budeme muset stěhovat do většího.

Bylo müsli míchané na míru přímo vaším nápadem, nebo jste se inspirovali v zahraničí?
Martin:
Úplně na zelené louce jsme nezačínali, nějaká inspirace zahraničím tam byla. První takový koncept vznikl asi deset let před námi v USA. Ten ale vznikl a zase zanikl. Asi na to ještě nebyla doba. V době, kdy jsme začínali, to už ale běželo zhruba tři roky v Německu. Ale byla tam spousta věcí, u kterých jsme si řekli, že by u nás nefungovaly, takže jsme se snažili produkt přizpůsobit českému trhu.

Jak konkrétně?
Martin: Třeba už ta grafika je hodně specifická. Nechtěli jsme také být vyhraněně BIO, protože to byl pojem, který v Česku lidé vnímali skoro negativně. V zahraničí byla jediná platební metoda kartou. Jelikož jsou ale Češi zvyklí na dobírku, tak jsme zavedli i dobírku nebo platbu předem na účet.

Když mluvíte o grafice, kolik vlastně máte designů nádob na müsli?
Tomáš: V průměru máme stále šest různých barevných verzí tubusů. Pak se ještě střídají čtyři podle ročního období. K tomu přidáváme ještě různé výroční designy, takže je to nějakých dvanáct až patnáct typů tubusů ročně.
Martin: Za celou dobu jsme těch barevných verzí měli určitě přes padesát. Průběžně je obměňujeme. Grafiku tubusů, ale třeba i webu nám dělá jeden pán, kterého jsme paradoxně ještě nikdy neviděli. Je to takový náš fantom grafiky.

Podnikat jste začali na vysoké škole. Doporučili byste tuto cestu dalším mladým lidem, kteří studují a mají podnikatelský nápad?
Tomáš:
Začít během studia je podle mě ideální. Člověk nad sebou ještě nemá nějaký bič v podobě hypotéky, dluhů, dětí a podobně. Navíc má kolem sebe lidi, kteří mají hodně energie a také chtějí něco zkusit. Takže je to určitě vhodné. Já bych řekl skoro povinné. (smích)
Martin: Je pravda, že pouštět se do podnikání později je už takový vabank. Už se láme chleba, člověk hledá nějaké jistoty. Při té škole je to tak, že se v případě neúspěchu ještě hlava netrhá. Ale i tak je potřeba tomu dát maximum, aby to někam spělo, takže musí člověk podnikání i něco obětovat. Času na večírky už moc nezbývá.

Není podnikání ve dvou těžší? Řešíte třeba spory o směřování firmy?
Tomáš:
My se většinou velmi rychle domluvíme a vizi o vývoji firmy máme asi podobnou.
Martin: Pěstně se domluvíme vždycky. (smích) Ale vážně, říká se, že v podnikání je jeden málo a tři jsou moc. Pro nás je to asi ideální. V jednom je přece jen ten tlak na člověka vyšší. Když jsou dva, tak je to vyváženější. Je pravda, že ale hodně záleží na tom, potkat toho správného člověka.

Mixit zamířil i do televize, do Dne D

  • Prodej müsli přes internet s možností vlastních variací zahájili Martin Wallner a Tomáš Huber, tehdy ještě studenti vysoké školy ekonomické, v roce 2009.
  • V roce 2010 začala firma reálně fungovat a přijala také prvního brigádníka.
  • V létě 2011 se oba zakladatelé se svým nápadem vydali do pořadu Den D, ve kterém začínající podnikatelé hledají investory. Investor se nakonec žádný nepřidal, ale odvysílání pořadu o rok později dokonce na chvilku způsobilo přetížení webu Mixit.
  • Při posledních povodních v roce 2013 natekla do současné provozovny v Michli voda a výroba se musela narychlo stěhovat o patro výš.
  • Letos v březnu získali za Mixit Martin Wallner a Tomáš Huber ocenění EY Začínající podnikatel roku 2015.
  • V současnosti ve firmě pracuje pětadvacet stálých zaměstnanců a více než čtyřicet brigádníků.
  • Cena za jeden tubus s hotovým mixem müsli se pohybuje zhruba okolo 180 korun za 600 gramů.

Expandovali jste už i do zahraničí. Kde všude müsli prodáváte?
Tomáš:
Teď je pro nás asi největší výzvou Polsko, kde jsme už asi dva roky a intenzivně na tom pracujeme zhruba poslední rok. Zvolili jsme takový model, že müsli vyrábíme tady v Praze a velmi rychle ho převážíme do Polska, což tu zásilku zdrží asi jen o den. Byl to pro nás nejjednodušší způsob, jak na cizí trh vstoupit. V Polsku máme najatou jen místní PR agenturu, ale to je jediné, co je lokální.
Martin: Stejně tak je to i na Slovensku. Odsud z Prahy řešíme úplně všechno. Včetně komunikace a marketingu. Úplně jiný koncept fungování jsme ale zvolili v Kanadě, kde jsme před rokem spustili franšízu a kanadský web. Veškerá výroba je v tomto případě v Kanadě a my jim akorát předáváme know-how, grafiku a programové vybavení. Do budoucna plánujeme ještě zkusit Maďarsko.

V březnu jste vyhráli cenu EY Začínající podnikatel roku 2015. Že byste teď začínali, to se ale asi říct nedá.
Martin:
To sice úplně ne, ale spadali jsme do té kategorie, kdy se o ocenění může ucházet firma, která nefunguje déle než pět let. Nominováni jsme byli už loni, ale letos nás chtěli posoudit znovu, tak jsme dodali čísla a podklady a porota nás nakonec vybrala.
Tomáš: Určitě nás ta cena potěšila, ale nedá se říct, že bychom se z toho vznášeli někde u stropu. Bereme to prostě jako milé ocenění naší práce, které navíc trochu zlepšilo naše vyjednávací možnosti s dodavateli.

Kam chcete firmu posunout do budoucna?
Martin:
Jedna z možností je určitě to zmiňované Maďarsko, ale ještě pořád vidíme velký potenciál růstu i na trzích, na kterých jsme teď. Pořád se dají objevovat nové segmenty trhu. Aktuálně třeba hodně míříme na cílovku patnáct plus, takže vyloženě na mladé.
Tomáš: Dá se říci, že chceme být významným dodavatelem potravin na centrálním evropském trhu, alespoň co se týče internetového prodeje.

Většinu výrobků prodáváte právě přes internet, ale máte i síť obchodů, které zásobujete. Vybíráte si nějak mezi obchodníky?
Tomáš:
Odmítli jsme hlavně velké řetězce. Tam jsme věděli, že to není ta pravá cesta, a měli jsme informace od hodně dodavatelů, že řetězce se sice ze začátku zdají jako dobrá volba, ale pak se už jen těžko můžete z toho kolotoče vymanit. Co se týče menších obchodů, třeba lokálních a farmářských, tak tam dáváme většinou šanci komukoliv. Protože i obchod, který na první pohled nevypadá nějak honosně, má často svoji vlastní zákaznickou základnu, kterou chceme oslovit.
Martin: Nejlépe fungují obchody, o které se majitel stará takříkajíc srdíčkem. Pro nás je prostě přirozené být v tomhle typu obchodů.

Jak vlastně funguje samotné mixování?
Martin:
Stroj, který máme od roku 2014, umí z devadesáti surovin nakombinovat libovolný mix. My zadáme elektronicky přesnou recepturu a stroj pak na pohyblivý pás odsype hotovou směs. Může dělat pokaždé jinou kombinaci. Na konci linky se směs balí do sáčků, které dostanou čárový kód. Ten si načte obsluha a díky tomu ví, do jakého tubusu a k jaké objednávce směs patří.
Tomáš: Než jsme si pořídili automatickou linku, míchali jsme všechno ručně. Teď je to tak padesát na padesát. Ta mašina nám pomáhá zvyšovat kapacitu výroby a její přesnost.

Jaký je poměr toho, co si lidé sami namíchají, a vašich hotových mixů?
Martin: Ze začátku kupovalo asi devadesát procent zákazníků ty individuální mixy. Ale s postupem času přešlo hodně lidí k těm hotovým, které vybíráme my. Ten poměr může být tak půl na půl.



Nuda, nebo zápřah?
Nuda, nebo zápřah?

Kolik kroužků má mít vaše dítě?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.