Kristina Hovorková za nápad pořádat lekce cvičení pro seniory vyhrála cenu Žena roku. | foto: Martin Menšík

Zakladatelka spolku cvičení pro seniory vyhrála cenu Žena roku

  • 1
Příbramský spolek Fit Senior založila Kristina Hovorková pro zdejší důchodce v roce 2012. Dnes pořádá devět různých kurzů týdně, které mohou zahrnovat výšlapy s hůlkami, tzv. nordic walking, a dokonce zpěv ve sboru. Letos za nápad vyhrála prestižní cenu Žena roku 2015.

Jaká byla vaše původní profese?
Pracovala jsem v administrativě jako celní deklarant, což je profese, která vyžaduje určitou odbornost, rozhodně občas přináší adrenalin, ale chyběla mi možnost uplatnit svou kreativitu. Po mateřské s prvním synem Markem, kterému je nyní deset let, jsem věděla, že se do kanceláře vracet nechci. Měla jsem chuť realizovat své cíle, ne cíle někoho jiného, pracovat s lidmi a dělat něco smysluplného.

Jaký jste jako mladší měla vztah ke sportu nebo například k Sokolu?
Paradoxně moc kladný ne, tělocvik ve škole mě vyloženě nebavil a ani jsem v něm nevynikala. Zato jsem chodila na taneční obor ZUŠ, jehož absolvování dodnes považuji za nejlepší pohybovou průpravu. Žádná nesmyslná baletní dřina, ale láska k tanci, vyzkoušli jsme všechny možné žánry a styly. Tanec mi zůstal i v období dospívání, kdy jsem se věnovala sportovnímu cheerleadingu, později i jako trenér.

Jak jste se dostala ke cvičení?
Sama pro sebe jsem začala cvičit jógu. Objev jógy určitě stojí na začátku mé cvičitelské dráhy. Líbí se mi, jak jóga dovede člověka zklidnit, navodit harmonii a hlavně si pohyb uvědomovat. Chtěla jsem si pro sebe udělat cvičitelský kurz, ale nakonec jsem se rozhodla neuzavírat se jen do světa jógy, ale obsáhnout více cvičebních stylů se zaměřením na zdravotní tělocvik.

Proč zrovna cvičení pro seniory, jak vás tato skupina lidí napadla?
V Příbrami je nabídka cvičení opravdu široká, spousta fitek, cvičení pro děti, ale pro seniory nic. Přišlo mi to jako “díra na trhu”, i když tedy neziskovém trhu. A hlavně mi přišlo, že to bude mít smysl.

Jak vznikl a co je hlavním cílem spolku Fit Senior?
Hlavní myšlenka je vytvořit lekce seniorského cvičení, vedené kvalifikovaným lektorem a za přijatelnou cenu. Pak se nám tvoří takový vedlejší efekt, který lze považovat skoro za hlavní přínos a to je budování sociálních vazeb. V lekcích máme skvělé kolektivy, cvičenci navazují nová přátelství, popovídají si, a to vše s lidmi podobného zaměření. Máme 150 klientů a ani jeden není protivný důchodce!

Berete někde inspiraci nebo celý program vymýšlíte sama?
Zatím sama. Jsme taková nízkonákladová neziskovka, nemáme kanceláře, takže ani peníze na zaplacení nějakého ideového pracovníka. Nápadů mám plnou hlavu, jen mít víc peněz a času je realizovat. Program vlastně vzniká tím, jak si se seniory povídám, zjišťuji co jim chybí, co je baví, čím by si ještě chtěli zpříjemnit svůj život. Stačí naslouchat a hned je nápad na světě.

Jaké byly začátky projektu?
Jako všechny začátky těžké. Senioři jsou poměrně konzervativní a když jsem chodila po Příbrami s letáčky a přesvědčovala je, jestli se nechtějí přijít zacvičit, nejčastější odpověď byla: “já už jsem se za celý život nacvičil/a dost” nebo “já se nemůžu hýbat, natož cvičit”. Ale povedlo se mi přesvědčit pár odvážlivců, že stojky nebo kotrmelce je u nás nečekají a že jim cvičení pomůže. Zvládat denní rutinu, od bolesti, od starostí. Převážná většina těch, co začínali, jsou se mnou doteď.

Kde jste sehnala lektory a zázemí?
Od roku 2012 všechny lekce lektoruji sama. V současné době je to 9 lekcí týdně. Mám akorát kolegu, který lektoruje nordic walking. Jelikož ale v lednu nastupuji na mateřskou, ponechávám si pouze administrativní stránku věci a minimálně na půl roku mě nahradí jiné lektorky. Jsou to zkušené fyzioterapeutky a hlavně milé dámy takže budou senioři v dobrých rukou.

Jak se na nápad založit spolek dívalo okolí?
Manžel a syn mě moc podporují. Vidí, že jsem šťastná, když se mohu realizovat a dělám něco, co mě baví a naplňuje. V širším okolí jsou reakce různé, protože vůči seniorům má společnost, bohužel, stále různé předsudky, že jsou protivní a musí mi zaručeně brát energii. Řekla bych, že je to naopak. Lekce s mými seniory mě nabíjí pozitivní energií. Co mi jí bere je spíše politikaření a administrativní nesmysly.

Jak nápad senioři přijímají? Přidávají se stále další?
Vše, co pro ně děláme, přijímají s obrovským vděkem. Už jsme prolomili takovou tu počáteční bariéru nedůvěry “proč bychom měli cvičit” a ano hlásí se stále další a další.

Co všechno u vás mohou senioři dělat?
Kromě zdravotního cvičení v tělocvičně chodíme s hůlkami, což je skvělá aerobní aktivita, navíc v krásné přírodě okolí Příbrami. Letos jsme spustili pěvecký sbor a projekt babiččina zahrádka. Senioři se starají o květinové truhlíky ve městě. Zúročí tak své bohaté zahradnické zkušenosti a zároveň ukazují, že senioři nejsou jen příjemci pomoci, ale mohou i pomáhat.

Rozšiřujete nějak služby?
V roce 2016 máme naplánováno zvýšit kapacitu lekcí a rozšířit cvičení o další specializované kurzy.

Drží cvičící senioři jako komunita? Nacházejí mezi sebou např. nové kamarády?
Ano, jak už jsem říkala, kolektiv se tmelí rád a často. Teď právě připravujeme vánoční posezení a už máme nahlášeno 70 zájemců. Když jsme začínali, na začátku každé hodiny bylo ticho, lidé otočení ke zdi, pohled do země. Teď je před každou lekcí v tělocvičně hluk jako na základce. Naoko hudruji, ale samozřejmě z toho mám ohromnou radost.

Nestojí cvičení seniory moc peněz, příp. jak se zvládá financování aktivit?
Snažíme se získávat dotace a hodiny dotovat. Proto např. v letošním roce zaplatili senioři za celoroční cvičení pouhých 300 korun. Za to velké díky všem, kdo nás podporují.

Mohou si senioři vybrat například i zátěž v daném sportu, kterou zvládnou?
Lekce nejsou rozdělené podle výkonnosti, ale vždy si říkáme, jak lze cvik ztížit či zlehčit. Lekce nordic walking jsou rozdělené, jedna skupina chodí cca 6 a druhá 12 km.

Plánujete spolek rozšířit i mimo Příbram?
V nejbližší době ne, ale kdo ví, třeba k tomu jednou dojde.

Změnil vám Fit Senior nějakým způsobem život?
Změnil mi pohled na stárnutí a věk obecně. Mohu říct, že věk je opravdu jen číslo, ať po stránce fyzické, tak po té mentální. Znám třicátníky před operací zad, stejně tak osmdesátníky s páteří jako proutek. Řekla bych, že stáří, je jen odrazem celého našeho života. Pokud jsme na sebe kašlali, budeme běhat po doktorech. Pokud jsme nepěstovali žádné koníčky, budeme sedět před televizí a když nemáme čas na přátele, těžko si je budeme hledat v důchodovém věku.

Čekala jste, že vyhrajete soutěž Žena roku?
Čekala jsem, že bych se mohla dostat do top desítky. To bylo podmíněno dostatkem hlasů a protože mě moji nejbližší a samozřejmě senioři velmi podporovali, říkala jsem si, že to by mohlo vyjít. Ovšem že mě vybere i porota, to bylo překvapení veliké.

Cítila jste ve vaší soutěžní skupině konkurenci?
Každá žena, která byla nominovaná měla zajímavé téma. Všechny dělaly užitečnou činnost a asi se nedá říct, jestli je žena se seniorským tématem konkurencí pro např. ženu podporující adopce na dálku. Všechny děláme něco pro ostatní, jen asi mé téma oslovilo porotu nejvíce. Přijde mi skvělé, že taková soutěž vůbec existuje.

Myslíte si, že vám výhra v soutěži pomůže ve větší medializaci a zájmu ze strany seniorů?
Doufám nejen v medializaci naší organizace, ale seniorského tématu obecně. Vždyť se jedná o naše dědečky a babičky, kteří se pomalu ocitají na okraji zájmu společnosti. Nikdo nechce být starý, ale neměli bychom zavírat oči. Senioři by se díky tomu mohli začít více zajímat o aktivní přístup ke stárnutí, sami si vyhledávat vhodné aktivity.