V Praze laici zachrání nejvíce životů na světě, díky telefonické podpoře

V Praze má člověk se zástavou srdce dvojnásobnou šanci na přežití oproti průměru vyspělých zemí světa. Velkou měrou se na tom podílí laická veřejnost. Dalším důvodem je systém telefonické podpory, který je na celém světě povinný u operátorů jen v Česku.

Ilustrační snímek | foto: Martin Veselý, MAFRA

Fakta

81 procent lidí se zástavou oběhu je resuscitováno laiky před příjezdem záchranky.

45 procentům pacientů v Praze se srdce znovu „rozběhne“. Přežijí tak klinickou smrt.

16 procent pacientů se po prodělání náhlé zástavy oběhu vrátí do života bez následků.

„Záchranná služba Praha, tísňová linka, dobrý den.“
„Dobrý den, nám se tady zhroutil pán.“
„Jak je asi starý?“
„Tak kolem čtyřicítky.“
„A reaguje? Mluví s vámi?“
„Ne, nereaguje.“
„Dýchá?“
„Myslím, že ano.“
„Položte ho na záda - zvedá se mu pravidelně hrudník?“
„Já nevím.“
„Dobře, řekněte mi pokaždé, když se nadechne.“
„Teď se nadechl.“
„Aspoň pětkrát to potřebuji slyšet.“
„Teď nic... Nic... Nedýchá!“
„Dobře. Klekněte si k němu, najděte prostředek hrudní kosti, položte na ni dlaň, na ni druhou. Mějte propnuté lokty a mačkejte zhruba do šesti centimetrů do hloubky asi stokrát do minuty. Teď - teď -teď.“
„Jo, teď se nadechl!“
„Toho si vůbec nevšímejte, to nic neznamená. Mačkejte pořád ten hrudník, nesmíte přestat! Sanitka je na cestě.“

Tohle je přepis skutečného hovoru operátorky záchranné služby s lidmi, kteří na ulici v Praze účinně poskytovali první pomoc. Podle záchranářů je to vlastně typický scénář v případě, kdy se pacientovi náhle zastaví krevní oběh, tedy srdce. Jde o takzvanou klinickou smrt.

V loňském roce vyjela pražská záchranná služba k 586 takovým případům. U téměř poloviny z nich se na místě podařilo zdravotníkům srdce opět rozeběhnout. To je více než dvakrát větší úspěšnost, než je celoevropský průměr. Velkou zásluhu na tom má i metropolitní laická veřejnost.

„Obrovský vliv měla takzvaná telefonická resuscitace, kdy naše operátorky radily volajícím, co mají přesně dělat,“ říká vedoucí lékař zdravotnického operačního střediska pražské záchranky Ondřej Franěk.

Rozvinutý systém telefonické podpory, který je v České republice jako v jediné zemi světa povinností operátorů, vede k úspěšným výsledkům, které nemají ve světě obdoby.

Jak poznat zástavu oběhu?

Pravděpodobnost, že by se laikovi podařilo holýma rukama obnovit u postiženého oběh, je minimální. Ovšem včasnou a vytrvalou resuscitací se zásadně zvyšuje naděje na to, že se pacient dožije odborné pomoci.

Jak správně resuscitovat

• Postiženého položte na záda na tvrdou plochu.
• Umístěte zápěstní část dlaně jedné ruky na střed hrudníku postiženého, na prostředek hrudní kosti (přibližně mezi prsními bradavkami).
• Přiložte druhou ruku a propleťte svoje prsty. Propněte horní končetiny v loktech, nakloňte se nad postiženého tak, aby vaše ramena byla přímo nad hrudníkem postiženého.
• Plynule stlačujte hrudní kost do hloubky 5 až 6 cm proti páteři 100krát až 120krát za minutu.
• Masáž nepřerušujte, ani pokud se vám zdá, že se postižený nadechl - to je naopak známkou správného postupu. Pouze v případě, že se dotyčný začne hýbat (mrkat víčky, hýbat rukama), udělejte pauzu, jinak pokračujte až do příjezdu záchranky. Pokud je na místě někdo další, každé dvě minuty se vystřídejte.

Podle Ondřeje Fraňka nejsou Pražané ke krizovým situacím lhostejní. Jen často nevědí, kdy s masáží srdce začít.

„My jsme jim před čtrnácti lety začali po telefonu napovídat, a dnes je před příjezdem záchranky laicky resuscitováno osmdesát jedna procent lidí,“ říká Franěk.

Zdůrazňuje, že není vůbec jednoduché poznat náhlou zástavu oběhu, která může postihnout klidně i mladého a zdravého člověka. Dokonce s tím mohou mít problém i zdravotníci.

Ve chvíli, kdy se člověku zastaví srdce, přestane se mu také okysličovat mozek. Mozkové buňky se začnou „dusit“ a přestávají fungovat. Prakticky okamžitě dochází ke ztrátě vědomí a postupně odeznívá i dýchání. Místo plynulého střídání nádechu a výdechu člověk začne „lapat“ po dechu v nápadně dlouhých intervalech. Proto může budit dojem, že normálně dýchá, i když tomu tak není.

Franěk vysvětluje, že zástavu oběhu lze poznat na základě tří projevů. „Ten člověk je v bezvědomí a nereaguje. Dále se nijak nehýbe, není v křeči. A za třetí jsou to ty lapavé dechy - to je jediný pohyb, který tam může být,“ vyjmenovává Franěk.

Dýchání z úst do úst není nutné

Právě v takové situaci včasné zahájení resuscitace nejvíce zvyšuje naději postiženého na záchranu. Dnes už zdravotníci po laicích nechtějí, aby v rámci oživování prováděli dýchání z úst do úst. Jednak podle nich není tak podstatné, zasahující zdržuje od srdeční masáže a navíc mnohé svědky události od resuscitace úplně odradí. Proto je třeba se soustředit zejména na srdeční masáž.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

V loňském roce se v Praze přihodilo 457 případů náhlé zástavy oběhu před příjezdem sanitky. U 371 pacientů zahájil resuscitaci svědek události, většinou na základě přesné telefonické instruktáže.

Ve vyspělých zemích světa se běžně k resuscitaci odhodlá pouze deset až třicet procent laiků.

„Není čeho se obávat, člověku nemůžete zásadně ublížit. Můžete mu zlomit žebro, ale v porovnání se záchranou života je to nesrovnatelné,“ uzavírá Ondřej Franěk.