„Tohle je tady naprosto normální,“ potvrzuje při pohledu na přebíhající třicátnici cyklista Pavel, kterému nevadí minutu počkat před závorami. „Lidé jsou zkrátka netrpěliví a koledují si tu akorát o malér,“ dodává Pavel. S tím, že jen zbytečně někam spěcháme, souhlasí také důchodkyně Marie, která bydlí kousek od trati. „Riskujeme zdraví pro nic,“ kroutí hlavou.
Kamerové řešení
|
Během tří přejezdů vlaku za tři čtvrtě hodiny přeběhla přes koleje asi dvacítka lidí. Někteří dokonce tak těsně, že jejich procházku po kolejích a průjezd vlaku dělilo pouze několik vteřin. Za loňský rok Drážní inspekce přitom na tuzemských železničních přejezdech eviduje šestnáct střetnutí vlaku s člověkem. Z toho deset z nich skončilo smrtí.
V roce 2014 to bylo dokonce dvacet devět srážek, z toho dvacet smrtících. „V letošním roce se vlak na přejezdu střetl s osobou devětkrát, přičemž ve všech devíti případech měla nehoda smrtelné následky,“ varuje tiskový mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.
O problému ví také radnice Prahy 6, pod kterou Veleslavín patří. Podle jejího mluvčího Martina Churavého by ke zlepšení situace mohla přispět instalace takzvaných inteligentních kamer, které magistrát v metropoli plánuje.
„V rámci uvažovaného rozšíření celoměstského bezpečnostního kamerového systému by se to mohlo podařit,“ doufá Churavý.
Na řadu chodců totiž mají spadlé závory na přejezdu přesně opačný účinek. Místo toho, aby je od přecházení odradily, umožňují jim procházet prostředkem přejezdu, kde v tu dobu nejezdí auta.
Podle mluvčí městských strážníků Ireny Seifertové není tento problém ojedinělý. „Lidé si mnohdy neuvědomují, že mnohatunový vlak není možné jen tak zastavit,“ popisuje. Ačkoliv může strážník, pokud jsou závory dole, za vstup do kolejiště na místě pokutovat, děje se tak málokdy.
„Za přítomnosti strážníka dochází k podobnému překonávání železničního přejezdu opravdu jen ojediněle. Stejně jako například k neuklízení exkrementů po psech,“ vysvětluje Seifertová.
