Kniha je rodinným dílem. Připravila jste ji společně se svou dcerou Lindou na počest vašeho tatínka. Jak dlouho vznikala?
Dlouho. Všechno to začalo Muzeem Karla Zemana, které bylo nápadem dvou mladých nadšenců. Jsem za to velmi ráda. Teprve potom přišel nápad udělat „muzeum“ v knize. Vlastní kniha vznikala přes dva roky. A musím říct, že by nevznikla právě bez mé dcery.
Co všechno v publikaci čtenáři najdou?
Je to celkový přehled o životě a především díle Karla Zemana, hlavně po umělecké stránce. Snažily jsme se do ní dát to nejdůležitější z jeho filmů – myšlenky i estetickou stránku. Čtenáři v ní ale načerpají informace také z oblastí, které tatínka inspirovaly, tedy z literatury nebo výtvarného umění. Jako příklad mohu uvést třeba Julese Verna. Velkou roli hraje obrazová složka, především proto, aby byla kniha zajímavá i pro děti.
Obrazový doprovod je opravdu jedinečný. Co všechno jste našla v rodinném archivu?
Pro nás byly velkým objevem různé negativy, kde byl otec zachycen jako kluk nebo jako mladík cestující po Francii. Bylo fantastické zjistit, kde všude byl, jak vypadal jako dítě...
Bylo těžké popsat jeho úžasné triky na papíře?
Mnoho věcí bylo nutné zestručnit, navíc některé triky a techniky táta v průběhu své filmařské kariéry změnil. Chtěly jsme, aby kniha byla věrná, a tak jsme procházely spousty poznámek a scénářů, než jsme měly pocit, že je vše tak, jak má být.
Ovlivnila vás samotnou otcova tvorba?
To, jak táta dělal své kreslené scénáře, se mi moc líbilo. Sama jsem si proto jako malá zkoušela nakreslit příběhy, které jsem měla v hlavě. Vyprávět je obrazem stejně jako on. Později mi to rozhodně pomohlo, naučila jsem se tím myslet v obrazech.
Je to důvod, proč jste se stala sama filmařkou a ilustrátorkou?
Zda jsem se díky tátovi stala filmařkou a ilustrátorkou?To se nedá říct. Je ale fakt, že film mě odmalička přitahoval. V té době nebyla televize. Když jsem měla možnost se na nějaký film podívat, byl to pro mě vždy naprosto úžasný zážitek. Byla jsem u toho, když se každý tátův film tvořil a doma jsem jej potom viděla na 16mm promítačce dřív než ostatní diváci v kině. Takže jsem vlastně ani nic jiného v životě dělat nechtěla.
Třicet let žijete v Kanadě. Sledujete české animované filmy, který se vám líbí nejvíc?
Když mám příležitost, snažím se současnou produkci sledovat. Myslím si ale, že dnes je těžké dělat opravdu kvalitní animované filmy. Je těžké sehnat peníze, snímek pak někam dostat, aby ho vůbec někdo viděl. Skvělá je například anglická produkce – třeba Peter Lord. A samozřejmě také Tim Burton. Českou animaci bohužel tolik neznám.
Který z otcových filmů máte nejraději?
Samozřejmě nejvíc asi ty, na nichž jsem s ním sama pracovala. Protože na to období mám i krásné vzpomínky. Tedy Pohádky tisíce a jedné noci, Čarodějův učeň a Honzík a Mařenka.
