Hrad oslovil na začátku roku dvě střední sochařské školy, v Hořicích a Světlé nad Sázavou, aby jejich studenti čtvrtých ročníků ukázali svůj um na kamenných postavách připomínajících život ve Zlaté uličce.
"Chceme vytvořit mezi mladými kameníky zájem o Pražský hrad a získat je k pozdější spolupráci při restaurování našich rozsáhlých kamenických a sochařských památek," vysvětlil zajímavý počin mluvčí Hradu David Šebek.
Dva sedmičlenné týmy vytvořily šest figurálních soch podle vlastních návrhů. A tak se neforemné balvany pod promyšlenými údery dřevěné palice a majzlíku proměnily třeba v magistra Kellyho, kartářku, hospodského či alchymistu.
Na sochy, které ozdobí Zlatou uličku, se podívejte ZDE |
"To, co bychom normálně sekali třeba tři týdny, jsme museli stihnout za čtyři dny," popisuje kvapnou práci Kryštof Karen, autor sochy nazvané Zajatý šlechtic. Do svého výtvoru se pokusil dostat emoce poněkud rozcuchaného aristokrata, kterého zrovna přišla zatknout panovníkova kohorta.
Dalšího mladého umělce, Bohuslava Neufuse, zase inspirovala láska k pivu. Proto vytvořil postavu hospodského sedícího na sudu. "Pivo k Čechům patří odnepaměti, přišlo mi přirozené udělat právě výčepního, který spílá opilcům," vysvětluje.
Postavu alchymisty Edwarda Kellyho, který byl kdysi vězněn právě v blízkosti Zlaté uličky, zná asi každý. I proto se stal námětem pro devatenáctiletého Matouše Hášu, který s kamenem pracuje už šest let. Tajemno, jež Kellyho dodnes obestírá, se autor snažil znázornit i ve své pískovcové figuře.
Postup prací: internet, hlína, sádra, kamenná socha
A jak vlastně sochy vznikaly? Nejprve si mladí umělci vybrali postavu, kterou by chtěli vytvořit. Pak tomuto tisíce let starému umění pomohly moderní technologie. Autoři prohlíželi internet a hledali vše, co by jim mohlo renesanční dobu přiblížit, třeba i dobové účesy či obleky.
Hlína přišla na řadu záhy. Studenti z ní vytvořili zmenšený model figury. Odlít ho do sádry byla pak už maličkost. Učitelé vybrali tři nejlepší výtvory, se kterými mladí umělci i se svými pomocníky vyrazili do Prahy. Pak už "jen" stačilo čtyři dny od devíti hodin ráno až do tmy sekat a tlouct, omývat a přeměřovat, sekat a tlouct ...
