„Přišel za mnou na kávu Ondřej Boháč, který zvoní v kostele sv. Havla a říká, že ve zvonici jeden zvon chybí. Jeho vtipný nápad se spojením názvu zvonu se jménem kostela mne hned nadchl,“ vzpomněl na začátek příběhu předseda Nadace Charty 77 Evžen Hart.
Ve svatovítské katedrále zvonu Václav odpoledne žehnal kardinál Dominik Duka a zpět do kostela sv. Havla ho odvezlo čtyřspřeží českomoravských belgiků a starokladrubských vraníků zapřažených v arcibiskupském kočáře.
Ve slavnostním průvodu mu na cestu zvonily svými zvonečky stovky lidí. Tři čtvrtě tuny těžký zvon poté do zvonice vynesl jeřáb.
Zvon měl být původně požehnán již v loňském roce 18. prosince při zádušní mši za Havla na Pražském hradě, ale výroba trvala o něco déle. Zvon ovšem nebude pouze vzpomínkou na bývalého prezidenta.
„Patronem zvonu je sv. Václav, ale současně je zvon věnovaný i Václavu Havlovi a lidem, kteří se zasloužili o svobodu,“ dodal Hart z Nadace Charta 77, která zvon farnosti darovala.
Peněz přišlo víc skoro o půl milionu
Na jeho výrobu nadace minulý rok uspořádala veřejnou sbírku s cílem vybrat 850 tisíc korun. Nakonec se vybralo milion tři sta tisíc. Zbývající prostředky nadace použije na mezinárodní Cenu Václava Havla za lidská práva.
Zvon poprvé rozhýbal zmíněný Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje, který je také zvoníkem a zvoní hlavně v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze.
Podle něj není zvon s prezidentem Havlem spojen kvůli demonstraci či proklamaci politických názorů, ale jde o připomenutí hodnot, za kterými Václav Havel stál.
Výroba zvonu nebyla jednoduchá, protože Václav musel ladit se dvěma gotickými zvony, které v kostele visí. Ty mají zvonová žebra velmi silná, proto bylo nutné nový zvon vyrobit stejnou metodou, aby zněly stejně.
„To byl jeden z důvodů, proč jsme výrobu objednali ve zvonařské dílně Grassmayr v Innsbrucku, která je přední evropskou zvonárnou. U nás s touto výrobou není taková zkušenost,“ vysvětlil Boháč. Od rodiny Grassmayrů už dokonce jeden zvon v Praze je, a to v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Odlili ho v roce 1897.
Výroba Václava trvala celkem čtyři a půl měsíce. Tři měsíce zabrala příprava licí formy, následně po vylití se měsíc a půl upravoval povrch.
„Podle kampanologa (kampanologie je věda o zvonech, pozn. red.), který je obyčejně velmi přísný, se zvon opravdu povedl. Dokonce ho označil za stradivárky mezi zvony,“ dodal hrdě Boháč.
Sv. Václav i Havlovo srdce
Výzdoba zvonu je na plášti tvořena reliéfem patrona zvonu sv. Václava a reliéfem přemyslovské orlice. Jedna z bočních stran je věnována citátu Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí i s podpisem Václava Havla a jeho charakteristickým srdíčkem.
Další strana je vyzdobena prezidentskou standartou České a Slovenské Federativní Republiky z období let 1990 - 1992, kterou používal jen Václav Havel.
Na zvon se bude zvonit ručně, ale většina zvonění se odehraje pomocí speciálního elektromagnetického pohonu, který není svázán motorem, ale je rozhoupáván pomocí elektromagnetu. Tento způsob zautomatizovaného zvonění je pro zvony šetrnější.
„Zvon by měl správně zvonit čtyřikrát denně a na to není kapacita, takže se zvony často motorizují. Výjimka je u starých zvonů, kterým tenhle způsob dlouhodobě škodí,“ uvedl k jeho provozu Boháč.
Kromě nového zvonu je v kostele sv. Havla také stejnojmenný zvon z roku 1506 vážící asi tunu a půl a zvon Maria z roku 1455 vážící přibližně 240 kilogramů. Na tyto dva zvony se kvůli jejich stáří smí zvonit pouze ručně, a proto budou Václava doprovázet jen při speciálních událostech.
Zvon Václav bude zavěšen na dřevěné stolici v jižní části kostela, odkud byl v historii kvůli válce již dvakrát zrekvírován.
„Pro drtivou většinu zvonů nejen v Praze byly osudové obě války, protože pro armádu to byl zdroj cenných kovů,“ dodal Boháč. Praha měla před oběma válkami asi 270 zvonů, nyní jich je jen pár desítek, ale jejich počet se obnovuje.
