V poslední době je pozorován velký deficit esence mužnosti, která by pro muže měla být přirozenou vlastností. Proto ženy spravedlivě bijí na poplach kvůli nedostatku opravdových mužů.

Pokud muž nemá tuto vlastnost, dle instinktu ženy se jeví „neplnohodnotným“, a tak i vztah k němu bude jako k neplnohodnotnému. V chápání ženy „neplnohodnotný“ muž – to je nízkohodnostný. Takový muž není iniciativní, není schopen brát na sebe jakoukoliv zodpovědnost, zpravidla méně vydělává, má nízké sebehodnocení, je často vztahovačný, neumí komunikovat se ženami, často se jich bojí, zvykl si být podřízený, má sklon k depresím, není rozhodný atd. Takových mužů je většina a ženy je jednoduše nechtějí. V manželství jsou nízkohodnostní muži zpravidla vždy pod pantoflem a v rodinné hierarchii z hlediska ženy zastávají roli „druhého dítěte“.

Existuje ještě jeden typ mužů – středněhodnostní. Ti mohou být odpovědní, umí dobývat přízeň žen, mohou být úspěšní a dobře vydělávat. Nemají ale rádi konflikty, chovají se vždy podle pravidel, jsou lehce předvídatelní a často vztahovační. Za příznivých podmínek se mohou stát vysokohodnostnými a za nepříznivých mohou klesnout na úroveň nízkohodnostného. Ženy takové muže mohou milovat, ale jen krátký čas a ne všechny.

Z toho plyne, že jedna a ta stejná žena se v přítomnosti různých mužů (vysoko, středně a nízkohodnostného) bude chovat vždy různě. Problém tedy není v ženách, ale v mužích.

Jedna z příčin je v tom, že současná společnost se přeměnila na fabriku, kde se vyrábí středněhodnostní a nízkohodnostní muži. Od dětství muže ve školce vychovávají ženy – vychovatelky. Ve škole – učitelky a „školní muži“ (tj. polomuži). Na VŠ – středně a nízkohodnostní muži s vysokým PVD (pocitem vlastní důležitosti) a profesorským titulem. Hodnostní potenciál u chlapců není rozvíjen a ve většině případů se spíše potlačuje. Ženám vychovatelkám, učitelkám a profesorům jsou třeba poslušní, bezproblémoví a lehce ovladatelní mužští jedinci.

Žena není ani biologicky, ani psychologicky schopná dát to co nemá. Ona nemá esenci mužnosti a to znamená, že NENÍ schopna vychovat v budoucím muži mužské vlastnosti. Každá žena, která vychovává svého syna sama, ví, jak je těžké být v roli „otce“. Proto celý systém výchovy a vzdělání ...

Ve výsledku muž neovládá potřebné vlastnosti a dovednosti pro úspěšnou komunikaci a vytváření oboustranně výhodných a plnohodnotných vztahů, pro své sebevědomí..

Mužem se nerodíme, mužem se stáváme. A jak na to? - http://jdem.cz/c7qyd3

A. Tomský -- Těžko dnes mluvit o autoritě, ale o těžkém dětství a poznamenané budoucnosti bez otců mluví pediatři i psychologové často. Za přiměřený trest pro otce, kteří opustili svou rodinu, považoval ještě v polovině 19. století ideolog liberalismu J. S. Mill osm let galejí.

Netušil, že jednou rovnostářství feminismu rozvrátí rodinu a nepřítomní otcové si vyléčí svědomí či pocit viny pouhými alimenty. Má tedy stát posilovat újmu otcovství? Má zvyšovat nemalý počet rozpadlých rodin? A musíme-li se dnes vyjadřovat mlhavým jazykem lidských práv, rozum utrpí, argumentace o hypotetickém právu na dítě se mění v protimluv a práva se množí. Nemají pak i děti jakési mlhavé právo na úplnou rodinu? A co svobodní muži, neměli by i oni mít právo na dítě, nájemné těhotenství by se jistě dalo zařídit?

Demokracie sice může být založena na občanských právech, ale nikoli na nápravě křivd, neřkuli těch pomyslných. I pečovatelský stát má znát své hranice, ani on nemá povinnost a prostředky, aby napravoval všechny důsledky osobního selhání či smůly v partnerských vztazích, natož produkoval polosirotky.

Parlamentní diskuse však vyjevila hlubší problém, když paní ministryně napadla jednu poslankyni za opovážlivou zmínku o neexistenci základního práva na dítě a vyjádřila uspokojení, že tahle „blázen” ženská už nebude kandidovat.

Urážlivý útok ministryně mi připomněl dávné sekernice budovatelského režimu. I ony věřily, že mají na své straně objektivní pravdu „vědeckého” historicismu, i ony vedly zápas o osvobození Člověka a odmítaly o svém politickém náboženství diskutovat. Marx-leninismus nezemřel, získal pouze novou, neméně vědeckou formu v genderové (pohlavní) rovnosti.

Já vážně nechápu, proč by samotná žena nemohla podstoupit umělé oplodnění. To už rovnou můžeme otcům/matkám, kterým třeba zemřel protějšek, děti odebírat.

Mícháte hrušky s jablky

"Odmítnout právo na umělé oplodnění má svou logiku"... především u single žen, je to o výrobě samoživitelek. V tomto případě kdy žena chce přivést na svět dítě - člověka bez práva na otce !!! A ještě se státní úhradou "lékařškého zákroku" !

Single ženské řvou o touze po dětech, ale už ne o tom, jak je možné si za 20 let života nevybrat partnera. A pokud neumí existovat v partnerství, co proboha dokážou z toho dítěte vychovat??? Ony si chtějí vybojovat PRÁVO pro sebe... ale kde je PRÁVO DÍTĚTE ??? Na solidní rodinu, matku, otce, případně i sourozence ?

Marksová bohužel nepochopila, že je součástí tohoto blázince.... Oplodňovací byznys ? Nivelizace RODINY ??? FeministkaMarksová je posedlá rozbitím RODINY jako základní stavební buňky státu. Osamělílidé jsou snáze ovládáni ... Pokrytectví všech zúčastněných.

Ani finance ani láska nestačí k výchově dítěte. Roky vývoje jsou extrémně delikátní. Dítě musí objevit svou identitu, a tomu musí čelit s rodiči obojího pohlaví, aby prozkoumalo všechny odstíny lidské bytosti ve své realitě: mužské a ženské. Rovněž i jejich koexistenci, komunikaci, i proměňující se hierarchii v časových stádiích. Co dítě potřebuje, je rovnováha DVOU typů rodičovské lásky, mateřské, otcovské, v RODINĚ..

Muži a ženy přinášejí do rodičovství rozmanitost; každý poskytuje jedinečný přínos do vývoje dětí, který nemůže být replikován jinak: matky a otcové prostě NEJSOU postradatelní. Dítě ke svému solidnímu vývoji NUTNĚ potřebuje vzory k nápodobě

Copak ti lidé nevidí důsledky toho, že vyrůstá kolikátá generace bez zažitého smyslu pro nějakou hierarchii, rituály, vztahové vzorce? To není jen o rodině, to je o chování lidí k jejich okolí obecně - spousta lidí neumí přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí, nevědí, co to je závazek či povinnost. To všechno je důsledek rozvolněné rodiny za posledních pár desetiletí. A aby toho nebylo dost, začneme podporovat "plození" jako prostou výrobu? Takže je přijatelné, aby si ženská zašla pro dítě jak do supermarketu?

Feminizace.. a taky - jinými slovy úplná anonymizace otcovství. Pro někoho možná naděje; ale ZDRAVOTNĚ, sociálně a právně spíše čistá hrozba...

Jde o zdravotní problémy, kdy je nutno fofrem čímsi z jen "příbuzného těla" dítěti pomoct . Nebo např. spermie od jedné osoby mohou býtpoužity ve více případech, co když se ty děti pak spárují?

Touha po rekonstrukci toho,co je přirozené, přináší dost a dost rizik. Sociální konstrukt, který popírápřirozený řád přinesl už hafo absurdních neduhů.

Naše civilizace je ztracena, Evropané se bojí i dubnového deště, děti jsou "výdajovou položkou", a vláda řeší, jak budou spermie dávat do ....., plošně, procentně, věkově do šedesáti, .... .

Bruselským zdar!

Doufám, že zase nastane doba, kdy budou lidi dospívat ve dvaceti a ne ve čtyřiceti, stavět se na vlastní nohy a pořizovat si děti. Všem se uleví.

DÍKY FEMINISMU DĚLÁME Z CHLAPŮ JEJICH PARODIE. ZASTAVME TO ŠÍLENSTVÍ. HNED! - http://jdem.cz/c7aye4

85% mladych veznu v usa jsou z rodin bez otce.. - http://www.fathermag.com/news/2778-stats.shtml

Toto umělé oplodńování - pokud se nejedná o např. neprůchodné vejcovody nebo něco podobného - je smilstvo proti přírodě a společnosti se vymstí, že dovolila pár vychytralcům si z toho udělat vynikající kšeft za cizí peníze.

Dřív k tomu stačil šikovný pošťák, dnes je na to velkoklinika s milionovým byznysem.

Ale ty vidláku ty jsi proti přírodě.

Jen technická: "Protože medicína v tomto ohledu umí obejít přírodu."

Nikdo nikoho neobchází. Příroda obchází přírodu? Je to jako říct, že náš živočišný druh obchází blesk tím, že si postaví hromosvod a medvěd mráz tím, že si postaví doupě:

živočišný druh homo sapiens sapiens díky přírodě nebo-li díky adaptaci na prostředí, jež mu prostředí umožnilo (vyvinutý mozek než ostatní druhy) má schopnosti se lépe adaptovat na dané prostředí a schopnosti přežití než jiné druhy v daném prostředí a to mu umožňuje se lépe rozmnožovat i za stížených podmínek a dle své vůle než ostatním druhům a posouvat své biologické možnosti.

Díky této adaptaci (lépe vyvinutý mozek), jež díky prostředí získal, dále posouvá své schopnosti pro přežití, kdy věda, medicína atd., jsou schopnosti a vlastnosti druhu, jež mu příroda, či lépe adaptace na prostředí, umožnila pro jeho přežití než ostatním druhům.

Pokud to převedu do časté a mylné personifikace přírody:

což je ale běžné, kdy se následně vyčleňujeme z přírody a připodobňujeme ji k nějakému "Bohu" již od pravěku (personifikujeme ji), jenom proto, abychom si obhájili své různé kulturní vzory, zvyky a měřítka, kterými si určujeme svá pravidla, co by si mělo a nemělo, o čem se domníváme, že je dobré či špatné a následně tvrdíme, že to je proti přírodě, proti Bohu atd.

Není to tedy příroda, kdo nám říká, co by se mělo a nemělo a koho obcházíme, protože je to jako říct, že příroda obchází přírodu, ale pouze naše kulturní zvyky a pohledy na to, co je a není dobré či správné, což ale paradoxně umožnilo druhu homo sapiens sapiens taktéž prostředí díky adaptaci vyvinutému mozku a jsou to vlastnosti našeho druhu - tvořit si tyto vzory.

Takže, pokud již chceme tvrdit, proč by někdo neměl či měl mít právo, tak se nedovolávejme přírody, ale pouze našich vlastních pocitů a vnímání svých pravidel a měřítek, jimiž chceme ovlivňovat prostředí našeho druhu a tedy lidi kolem nás a uveďme třeba nějaké rozumné důkazní roviny (ekonomické, zdravotní ajn.)

U toho vašeho dlouhého rozboru nejdříve začněte u toho, jaký je významový rozdíl mezi slovy "právo" a "nárok".

Víte jaký je rozdíl mezi neplodným párem a párem homosexuálů, když se sejdou na podobné klinice nebo u žádosti o adopci?

Neplodný pár nemá potřebu všechny přesvědčit, že je zcela zdravý a v pořádku a že kdo řekne něco jiného, je nejhorší odpad společnosti.

neplodný pár, je - na rozdíl od homo, jinak normální