V Americe mají zákon, když pes napadne člověka, tak je nekompromisně utracen.

Vážení, když někoho neznáte, tak nekritizujte. Majitel psa není dotyčného synem ale známým, který zde psa odložil. Chtěl tak předejít dalšímu maléru, neboť v minulosti již došlo k pokousání jednoho člověka. Byla jen otázka času, kdy pes znovu zaútočí. Dotyčný se mylně domníval, že vlídným zacházením se pes stane mírumilovným. Doplatil tak na svou lásku ke zvířatům. Leží v nemocnici v umělém spánku. Bohužel mu již musela být jedna noha amputována a u druhé hrozí totéž.

Když i kočka dokáže pochopit, že to šlápnutí je díky nedopatření, pes by toho měl být schopen tuplem. A pokud ne, pak takový pes nemá co dělat ve společenství lidí.

Jj, ale to zoufale zamňouknuti mnou projede jako nuz..

Že pes nikdy nezaútočí na svého majitele je samozřejmě zbožné přání chovatele. Tady šlo o déle trvající útok, nikoliv chňapnutí. Pes mohl být nemocný, také mi to připomíná chovatelskou chybu mého otce.

Pro psychickou kondici jakéhokoliv zvířete je důležité, aby měl min. jedno místo, kam si vleze trucovat, nebo odpočinout a toto místo považuje za naprosto bezpečné. Volat na něj můžete, šáhnout ani omylem. Takže když za ním můj malý vlezl, dostal tak na zadek, že plakal ještě ze spaní. Před 40 lety náš pes zaútočil na tatínka. Dva zdevastované prsty se musely amputovat, naštěstí pravačka (otec byl levák, takže nemajoritní ruka). V lékařském záznamu je napsáno. "přijat s rozvinutým hypovolem. šokem. bezvěd. tep 115, nit. , promodralý, odhad. ztráta 1---2 ml (myšleno 1000 až 2000 ml krve), devast. poran pravé paže v oblasti A. brachialis"

Takže, kdyby jej nenašli, vykrvácel by. Tatínek psa neustále cepoval, rovnal, velel mu. V podstatě to zvíře žilo v trvalém stresu. Konec byl smutný. Tehdy se utracení provádělo stylem - láhev slivovice, myslivec s kulovnicí a pes uvázaný u stromu.

Ten útok (na toho psa) musel trvat delší dobu (majitel možná na něj spadl celou váhou a nedokázal vstát) a pes to také jako útok na sebe považoval. Nedovedu si představit, že by takový rodinný pes byl tak agresívní při pouhém například šlápnutí na packu nebo ocas. Chňapnout ano, ale roztrhat obě nohy - to se mi nezdá.

PS: Měli jsme psy přes 20 let.

Tady je zase chytrejch... Psy nemají a kritizují. Vím co pes dokáže když se mu šlápne jen lehce na ocas v době spánku. Okamžitě je vzhůru a ožene se, jenže ocas je celkem daleko u psa velikosti ovčáka, tak mu to docvakne co se stalo. Ale šlápnutí na packu se již setkalo s mírným kousnutím do nohy.

Takže co se přesně stalo ví jen pán a pejsan a zbytek se tu jen může hádat jak se to stalo.

Jednou jsem šlápl omylem na nohu psovi (kokršpaněl to byl) který mne velmi dobře znal a byli jsme kamarádi. Než jsem řekl švec, měl jsem prokousnutou botu a modrej palec. Takže asi tak.

Pár věcí: stalo se to na veřejném prostranství? Ne. Že ten pes takhle reagoval na šlápnutí, není to nic výjimečného. Kdo má psa, musí dávat pozor na to, kam šlape... Tak co řešíte?

keby ten panicek roztrhal psa za to, ze nanho slapol, to by bolo povyku fanatickych psomilov

No nechce se mi věřit že by někdo šlápl na tak velkého psa, spíše dědula byl pod vlivem alkoholu a psa bil. Nebo něco tomu podobného !!! Ale jak to bylo, tobě už se samozřejmě nedovíme !

Taky se mi to zdá být divné. Ten pes se samozřejmě může ohnat nebo i kousnout, ale zdá se mi nepravděpodobné, že by i po pominutí bolesti pokračoval tak razantně v útoku (či spíše v obraně), zvlášť, když se jednalo o psa rodiny.