Dosud je známo jen to, že škodlivé prachové částice vypouštějí do ovzduší zejména starší diesely. Jenže zatím se nevědělo, kolik takových aut v České republice jezdí. První krok k zodpovězení této otázky už udělala Praha.
Koncem minulého roku zaplatila půl milionu korun za dosud nevídané měření emisí aut přímo v běžném provozu.
Výzkum vede Michal Vojtíšek z ČVUT, který pro něj sám vyvinul měřicí metodu. Jeho tým spolu s Ústředním automotoklubem teď analyzuje obrovské množství dat, která nasbíral. Přestože celkové vyhodnocení bude až koncem března, magistrátu už nabídl předběžné výsledky.
Opatření kvůli smogu
|
„Ukazuje se, že aut s poškozeným nebo odmontovaným filtrem je zhruba deset procent,“ uvedla magistrátní radní pro životní prostředí Jana Plamínková (Trojkoalice/STAN). Ústřední automotoklub přitom dříve odhadoval, že by takových aut mohlo po českých silnicích jezdit až jeden milion, tedy téměř dvacet procent.
V minulém roce bylo v Česku registrováno asi 5,6 milionu aut, desetina z nich by tedy představovala přibližně půl milionu vozidel. Není jisté, jestli je podobná situace jako v Praze stejná i v jiných regionech. I tak jde o vysoké číslo, které potvrzuje Vojtíškovy dřívější odhady.
„Je možné, že plná polovina částic pochází z nějakých pěti až deseti procent motorů,“ uvedl po ukončení sběru dat v terénu.
Jedním z důvodů, proč si někteří řidiči nechávají z aut filtry vymontovat, je skutečnost, že tato součástka kromě snížení úniku sazí z motoru také omezuje jeho výkon a zvyšuje spotřebu.
Hlavně ale má omezenou životnost, zejména u starších vozů, a její výměna v závislosti na konkrétním modelu stojí i desítky tisíc korun.
Hledá se hlavní čmoudil
Samo měření spočívalo v odebírání vzorků vzduchu se zplodinami projíždějících vozidel u kraje vozovky. U těchto vzorků následně přístroje zkoumaly koncentraci částic. Měřily jak saze, tedy větší prachové částice, tak i částice velice malé, které nejsou okem viditelné, zato jsou nebezpečnější. Do března mají výzkumníci vyhodnotit, jaký typ vozidel nejvíc „čmoudí“.
„Musí zjistit, kolik procent těch aut, která mají poškozený či odmontovaný filtr pevných částic, patří taxíkům, běžným osobním vozům, malým a velkým nákladním vozidlům či případně autobusům,“ vysvětluje Plamínková. Technici v terénu zaznamenávali i poznávací značky a typ měřeného vozidla, které teď k sobě párují.
Praha se podle výsledků více zaměří na nejproblematičtější skupinu řidičů a bude je případně postihovat i ve spolupráci s policií . „Musím ale říct, že policie se do toho opravdu, ale opravdu nehrne,“ dodala Plamínková.
O odporu policie řešit situaci s poškozenými filtry důkladněji než dřív mluví magistrát už delší dobu. Policie totiž odmítá měřit emise přímo v terénu, což odůvodňuje tím, že ze zákona k tomu nemá oprávnění. Jenže ministerstva dopravy a životního prostředí tvrdí opak.
Několik stanic muselo zavřít
Než si Praha vyšlápne na řidiče jezdící bez filtru, vykročila proti stanicím státní technické kontroly, jelikož problém představují i nepoctiví emisní technici. „Zintenzivněli jsme jejich kontroly a několik ze stanic už bylo zavřeno,“ sdělila Plamínková. K lepšímu chycení neposlušných řidičů pak má pomoci i povinnost, kdy se fotografují auta při emisních kontrolách a průběh těchto měření.
Motivace, proč chce město bojovat s auty bez filtru, je prostá. Prachové částice představují pro lidský organismus skutečně významné nebezpečí.
Váží se na ně totiž látky jako třeba benzo(a)pyren, které se jejich pomocí dostávají do plic a do krevního oběhu a zvyšují riziko nádorových a kardiovaskulárních onemocnění. Tento proces je navíc kumulativní, takže lidé, kteří bydlí v blízkosti frekventovaných silnic, jsou na tom nejhůře.
