V pátek 9. srpna 2002 se Plzeňský kraj vzpamatovával z první vlny velké vody. Řeky se začaly vracet do svých koryt. U Darové na Rokycansku hasiči hledali tělo devatenáctileté dívky z raftu, který se převrhl. V Plzni hasiči evakuovali několik lidí.
Ze stanového tábora na Berounce v Chrástu odvezli osmnáct dětí a vedoucí. Evakuován byl i dětský tábor na soutoku Berounky a Střely. Dva lidi zachránili v zatopené chatové kolonii u Kornatic.
Tak jako téměř pokaždé, když se zvednou hladiny řek, byl před deseti lety, jen pár dnů před povodní století, nejohroženější částí Plzně Koterov ležící na pravém břehu Úslavy. Místní obyvatelé patřili na Plzeňsku k prvním, kteří museli kvůli velké vodě opouštět své domy a odcházet do bezpečí.
V ulicích Na Břehu a Pod Chalupami pomáhali hasiči evakuovat šest lidí.
Už devátého srpna měli za sebou někteří Koterovští prvotní šok z řádění živlu i vylévání vody z obývacích pokojů a začali domy vysušovat. Například Petra Vonášková se snažila brát pohromu s humorem: "Co mám dělat? O život nešlo, a to je hlavní," komentovala situaci pár dnů před největší záplavou. Nicméně nábytek už měla zničený, koberec se sušil na plotě a manžele Vonáškovi čekali, že přijde zástupce pojišťovny. Květa Sládková měla také vodu v domě. "Někde byla vysoko i třicet centimetrů," vysvětlovala tehdy.
Pamětníci v Koterově však tvrdili, že povodeň v roce 1981 byla horší. To ale netušili, že je za nedlouho čeká druhá a větší vlna.
A jak obyvatelé Koterova vzpomínají na srpen 2002 po deseti letech? Rodina Evy Charvátové byla zaskočena mnohem víc než většina lidí v okolí. Teprve před týdnem se totiž přistěhovali. "Z hlediska záplav jsem tedy byla v Koterově úplný zelenáč. Pro mě to byl neuvěřitelný šok, při kterém jsme se snažili zachránit, co jde. To, jak šla voda nahoru, bylo něco úplně nepředvídatelného. Kdo to nezažije, si to asi nemůže dost dobře představit. Řeka stoupala tak rychle, že stačilo, aby se člověk na chvíli otočil a bylo zle. A u nás, když stoupne voda, jsme rychle odříznutí od okolí," popisuje čtyřiatřicetiletá Eva Charvátová.
Připouští, že ji přepadaly pocity beznaděje, protože netušila, co bude dál. Dnes už by na tom byla prý lépe. "Ale samozřejmě doufám, že to, co se dělo před deseti roky, se už nebude opakovat," uvedla. I když se v Koterově dělala po srpnové záplavě protipovodňová opatření - úpravy terénu v okolí řeky - nemá mladá žena pocit, že by to nějak pomohlo.
Úslava zatopila v srpnu 2002 Koterov. Na snímku hasiči evakuují obyvatele zdejších domů.
Měla Eva Charvátová za posledních deset roků právě kvůli záplavám chuť se z Koterova odstěhovat? "No jéje. To víte, že jo. Kolikrát... Ale rozhodli jsme se tady žít, takže zatím setrváváme. A ono to také není zrovna jednoduché se sebrat a odstěhovat," prohlásila.
Hasič Petr Jůzek patřil k těm, kteří jeli před deseti roky Koterovu na pomoc jako první. Přiznává, že z této doby má mnoho mimořádných zážitků. "Ať už se týkají té katastrofy nebo chování lidí, kteří se dostali do krizové situace," říká hasič.
Dodnes si pamatuje, že první velká vlna do Koterova dorazila 8. srpna 2002. "Když jsme jeli Koterovem, bylo znát, že řeka po centimetrech stoupá. Po sedmé ráno byl první dům vedle mostu v ulici Pod Chalupami pod vodou. Bylo jasné, že to není velká voda, která přichází každé jaro, kdy bývá zaplavená pouze louka a pár lidí má vodu ve sklepě," vybavuje si.
Jůzek připomíná, že Koterov byl při pohromě odkázaný především na pomoc místních dobrovolných hasičů, protože hlavní příjezdová silnice do Plzně byla zatopená.
A co považuje za svůj nejsilnější zážitek z té doby? "Když se z jedné chaty nepodařilo dostat lidi včas pryč a musel proto přiletět vrtulník. Situace byla dramatická. Bylo to ve tmě a měli jsme obavy, aby vrtulník nezavadil o nějaký strom. Aby nedošlo k ještě větší pohromě, přiletěl druhý vrtulník a ten místo zásahu osvětloval. Potom jeden vrtulník musel rychle do Šťáhlav pro vážně nemocného člověka a my tahali jednoho pána do stráně po laně. V půlce začal kolabovat. Podařilo se nám ho rozdýchat a dostat nahoru. Měli jsme toho plný kecky a pán povídal: 'Kluci, vy jste se nějak zpotili'," vybavil si Petr Jůzek.
