Goethův výrok, že architektura je zkamenělou hudbou, stvrzují tvarově rozmanité stavby koncertních síní. Napočítali bychom víc než třicet takových budov postavených v evropských městech za posledních několik let.
Od finského města Lahti z roku 2000 po dosud rozestavěné budovy v Hamburku a Paříži. A nestaví se jen ve velkých městech, nové koncertní síně mají i v nizozemském Utrechtu, v polské Lodži, v dánském Aalborgu či v Grazu v Rakousku. Jedno však mají společné. Stávají se národními ikonami, pod jejichž vznikem jsou často podepsaní světově proslulí autoři.
Významný italský architekt Renzo Piano pokládá stavby koncertních síní za katedrály dneška. Za ikony určující identitu města i společnosti. Má mít Česko také svou hudební katedrálu?
Ta otázka vyvstává už od 20. let minulého století a stále se vrací. Mluví se logicky zejména o Praze jako kulturním centru země i střední Evropy. "Rudolfinum a Smetanova síň Obecního domu už potřebám velkých orchestrů nestačí," říká profesor Miroslav Masák, který na Fakultě architektury ČVUT přednáší o velkých veřejných stavbách.
Které z nových evropských koncertních staveb pokládáte za nejzajímavější?Navštívil jsem jen některé. Architektonicky působivé jsou budovy v portugalském Portu, v Gatesheadu v Británii nebo na Islandu v Reykjavíku. Vynikající akustiku mají prý sály v Kodani nebo v Budapešti.
Se zrodem tak významné kulturní stavby vyvstává problém vhodné lokality. Jaká místa volili v Evropě?Volba bývá ovlivněna základním požadavkem místa důstojného, klidného a přitom dostupného. Pokud je to možné, volí se historický střed. Tomu se přiblížili v Tallinnu a v Dortmundu. Jindy může stavba posílit vznik nového městského centra. Na místě, kterému by se předtím člověk raději vyhnul, vznikne díky koncertní hale celá nová čtvrť. Obohatí život v sociálně nesourodém prostředí. Taková místa zvolili radní v Kodani, v Římě, v Budapešti nebo v Lucemburku. Často jednoduše převáží atraktivita míst: parku, jako v Paříži nebo v Helsinkách, nebo břehů řeky, jezera a moře, jako v Amsterdamu, v Luzernu anebo v Reykjavíku. Ale našla se i místa zvláštní, příkladem by mohla být točna tramvají v Portu nebo střecha starého špejcharu u ústí Labe v Hamburku. Asi by se nemělo stavět u rušných ulic či železnic.
Portugalská Casa da Música stojí na místě bývalé točny tramvají v Portu. Jejím autorem je Nizozemec Rem Koolhaas.
Jaké možnosti máme v Praze?V Praze se mluví hlavně o místech poblíž Vltavy. To je třeba smíchovský břeh u železničního mostu, ostrov Štvanice, park na Klárově či lokalita na začátku Revoluční ulice u Štefánikova mostu. Možností je i Letenská pláň nebo nepoužívané nádraží Bubny. Ale shoda zatím nepanuje. Každý preferuje něco jiného.
Koncertní síně 19. a první poloviny 20. století byly podobné operním nebo divadelním sálům. Je dnes nabídka prostorů koncertních síní pestřejší? Základní potřebou je zvuková izolace sálů od ruchu vnějšího prostředí. Bývají to domy v domě. Jsou dva typy. Tradiční, nazývaný shoebox, krabice na boty. Jméno bylo inspirováno poměry stran a výšky sálu. Je to určitý geometrický prostor s parterem, galeriemi, případně s úzkými bočními galeriemi. Mnozí dirigenti takovému typu dávají přednost, protože skvělá akustika tam bývá snadněji dosažitelná. Světově uznávanými znalci akustiky tohoto typu síní jsou odborníci z amerického ateliéru Artec, kteří v Evropě navrhovali akustické řešení třeba v Budapešti či v Reykjavíku.
A druhý typ stavby?Novějším typem koncertní síně, poprvé postaveným podle návrhu architekta Hanse Scharouna v Berlíně, je takzvaný vineyard, vinice. Prostorově bohatý typ teras obklopujících pódium s muzikanty. Mistry akustiky těchto působivých prostorů jsou hlavně Japonci. K výčtu jejich řešení patří evropské koncertní síně v Helsinkách, Kodani či v Hamburku.
Hamburk věří, že se nový pozoruhodný kulturní stánek zařadí mezi přední koncertní objekty planety.
Většina nových koncertních budov nemá jen jednu hlavní síň, je doplněna menšími sály a dalšími funkcemi. To je dnes asi nutnost...Ano, v Helsinkách mají menších sálů pět. Hlavní funkce koncertních síní, možnost dokonalé prezentace symfonické hudby, kterou obstarávají stočlenné orchestry, bývá obohacena o prostředí pro hudební výuku a vzdělávání, o možnosti výstav výtvarného umění i pořádání různých kongresů. A samozřejmě i o nabídky občerstvení. Jinak by to těžko fungovalo.
Pro jaký počet posluchačů se dnes koncertní síně stavějí?Kapacita míst v hlavním sále je podmíněna respektem k přirozené energii symfonického orchestru. Tedy akustikou. A bývá ovlivněna i očekávanou mírou návštěvnosti, hledisky hospodářskými. Optimálním počtem se zdá být plus minus 1 800 posluchačů. Nové síně, a měl by to být i případ Prahy, chtějí poskytnout nejen bohatý servis návštěvníkům, ale i důstojné prostředí interpretům a zaměstnancům hudebního stánku, vyhovující šatny, ladírny i zkušebny a také místa odpočinku pro hráče, sólisty i dirigenty. Ta jsou ještě dnes mnohde pod úrovní šaten divizních fotbalistů. Praha má dvě významné síně v Rudolfinu a Obecním domě. Tam se však vejde o stovky lidí méně, ale hlavně už svým zázemím nestačí současným potřebám velkých orchestrů i světových hudebních hvězd.
Díky odrazům světla se Harpa v Reykjavíku neustále proměňuje.
Dnes se, zvlášť u nás, každý zeptá, kdo to celé zaplatí. Kdo se u evropských hal podílel na úhradě nákladů?Ptali se také v Paříži a místo odpovědi slyšeli otázku: Kdo z vás by chtěl tvrdit, že v hloupém čase hospodářské krize máme zapomenout na hudbu? Cena stavby souvisí s charakterem místa, s rozsahem zvoleného programu, s výběrem stavebních technologií a materiálů a se standardem vnitřního zařízení. O investiční náklady se často rozdělí stát a město. Jindy je přizván soukromý investor a dochází ke známému partnerství veřejného a soukromého sektoru. Je na místě připomenout, že budovu Rudolfina zaplatila Česká spořitelna a oslavila tím padesáté výročí své existence. Ani pro naše současné banky by finanční spoluúčast neměla být problém. Spravila by to jistě, jako projev vděku, i jedna navrácená roční splátka církvím.
Našla by si nová, větší koncertní síň v Praze dost stálých návštěvníků? Potřeba kultivované zábavy, silných kulturních zážitků ve světě roste. Svědčí o tom fronty před galeriemi s expozicemi dobrého výtvarného umění. Svědčí o tom vyprodané koncerty a jejich přenosy do celého světa. Nedávno jsem byl pozván na koncert Haydn Orchestra v Bolzanu, bylo vyprodáno. Roste zájem, rostou i nabídky příležitostí. Tři sta tisíc Islanďanů, kteří nedávno prošli bankovní krizí, si dokázalo postavit Harpu, koncertní síň s originálním tvarem i pláštěm, vyvolávajícím představy rozeklané skály, ledových krystalů a perleťových křídel vážky. Stavbu, která letos získala významnou architektonickou cenu Miese van der Rohe. Cítili, že potřebují katedrálu dneška. Věřím, že ve vztahu k hudbě i k architektuře udržíme i my s Evropou krok (viz článek Nejlepší stavbou Evropy je budova na Islandu).
