Když přišla listopadová revoluce, většina lékařů v nejlepším věku zprivatizovala ordinace. Dnes se blíží důchodu a nemají za sebe náhradu. Jak zjistila MF DNES, mnozí slouží i po sedmdesátce.
"Mladé doktory lákají některé obce na neuvěřitelné věci, až jsem si nad těmi inzeráty říkal, jak to zdůvodní finanční kontrole," říká Jan Bělobrádek z výboru Sdružení praktických lékařů a některé vypočítává: "Třeba obecní pozemky na stavbu domu za hubičku nebo obecní byt či odpuštění nájmu v obecní ordinaci... A přesto se jim nedaří najít praktika, který by praxi převzal."
Jaké máte zkušenosti s praktickými lékaři?Také je nemůžete sehnat, anebo za nimi musíte daleko dojíždět? Své zkušenosti pište na adresu lenka.petrasova@mfdnes.cz |
Jak se to mohlo stát? Na to, že stárnou, lékaři upozorňují už nejméně pět let. Proč to nikdo neřešil? Příčiny jsou v zásadě tři. Po polistopadovém otevření hranic se do oboru nikdo moc nehrnul. Lékaři chtěli na stáže v cizině, nebo šli z medicíny pryč za lepší nabídkou do farmaceutických firem. Lákadlem byly také nemocnice plné nových, do té doby nevídaných technologií.
Být praktikem netáhlo, notabene když medici viděli, že lékaři neustále bojují s proměnlivým prostředím - zanikaly pojišťovny, převratně se měnily způsoby plateb, v nichž byly navíc chyby, přicházely neustálé změny vyhlášek a zákonů...
Ještě v roce 2006 měli zájem stát se praktikem (a skutečně také atestovali) pouze tři lékaři. Předloni už jich bylo 190. Ani takový přírůstek však nedokáže demografickou propast zacelit.
Rath to začal, Julínek dokončil
O tom, nakolik je dobré, aby ordinovali lékaři po sedmdesátce, se vedou vzrušené debaty po celé Evropě. "V Německu to jeden čas dokonce lékařům nad 70 let zakázali, ale po dvou letech od toho ustoupili, protože zjistili, že jim to tam nemá kdo dělat," popisuje Jan Bělobrádek.
Přesto v roce 2006 bývalý ministr zdravotnictví David Rath zrušil systém doškolování praktiků s tím, že je vlastně nepotřebujeme. Za dalšího ministra Tomáše Julínka se změnil systém dalšího vzdělávání lékařů tak, že mladé naprosto odradil.
"Sledovala jsem, jak kolega předával ordinaci mladšímu lékaři, který si doplňoval atestaci z praktického lékařství. Trvalo to téměř čtyři roky," popisuje svou zkušenost praktická lékařka z Chodové Plané Alena Dostalová. "Chápu, že mladí volí odchod za lepšími podmínkami," říká. "Rozhodně jim nedoporučuji snažit se ten tlak vydržet. Já jsem to zkusila. A zažila jsem jak vyhoření, tak depresi."
S nováčky je starost
A zatřetí: Málokdo ze stávajících praktických lékařů chce školit mladé, byť na každé takové místo stát vyplácí milion korun.
"Jenže ten lékař za nováčka zodpovídá, musí celou dotaci administrovat, dělat audit účetnictví," říká Jan Bělobrádek, "klečí na mně finanční úřad a mám kolegy, kteří už dostali pokutu 400 tisíc, protože nějaký formulář poslali finančnímu úřadu o tři dny později."
Odměna za to je minimální, neboť většina peněz jde nováčkovi jako plat, nemocnicím za jeho stáže nebo na pracovní pomůcky a materiál. A když nováček získá atestaci, lékař senior není povinen mu praxi předat. To obvykle udělají jen rodinní příslušníci.
"Teoreticky by šlo, aby se o praxi podělili. Ale to udělá málokdo, ordinace u nás stačí jen na výdělek pro jednoho doktora a sestru, ne pro dva," říká doktor Bělobrádek. Výsledkem je, že obce v pohraničí či v problematických krajích, jako je Ústecko, nemohou najít lékaře.
