Říjen 1939, Československo je okupováno nacistickými vojsky. Na vlakovém nádraží v Praze stojí vlak, do kterého nastupuje osmdesátka dětí ve věku čtrnáct až šestnáct let. Konečná stanice: Dánsko.
Poslední naděje, poslední vlak, ve kterém mohou židovské děti uniknout blížící se hrůze. U vlaku stojí jejich rodiče, kteří se s nimi těžce loučí.
"Nikdo z nás nemohl tušit, že toto loučení s rodiči bude naše poslední," říká o mnoho let později Dita Krausová, která patřila mezi tyto děti.
Když se vlak rozjede, děti si otevírají kroniku, do které si mají zapisovat své zážitky. Na první stránce si čtou pohádku, která jim má pomoci pochopit, cože se to kolem nich vlastně děje.
"Byl jednou jeden král, který nemiloval příliš některé své poddané. Byl proti nim zaujat, a kde mohl, je utiskoval. Tvrdil, že přišli z ciziny a že nepatří do jeho země," čtou dál a dál, aniž ještě přesně chápou smysl této pohádky a bolest těch, s kterými se před chvíli loučili.
Výstava Sofiina volba po českuKde: kolínská synagoga Kdy: do 30. května Co: výstava Judity Matyášové o osudech 80 českých židovských dětí, které za války odjely do Dánska a některé se setkaly po sedmdesáti letech. |
Ve vlaku sedí také Hana Dubová, rodačka z Kolína, kde ve čtvrtek začala výjimečná výstava, věnovaná právě příběhům těchto dětí. "Je to pro mě těžké, ale zároveň je to zázrak, že tady můžu být," vyprávěla na vernisáži výstavy v Kolíně Janet Seckel-Cerrotii, dcera paní Dubové.
Přiletěla z USA, kam její matka po válce odešla. Hana Dubová po návratu ze severu Evropy totiž doma nenašla ani svého brášku Petra, ani své rodiče. Byli zavražděni v koncentračních táborech.
Děti se po mnoha letech setkaly v Izraeli
"V Kolíně se narodila moje maminka Hana, moji prarodiče i praprarodiče, kteří chodili zdejšími ulicemi. Když se nyní kolínskými ulicemi procházím se svou dcerou Rachael, vidím je tady a přemýšlím o nich," říkala Janet s tím, že dlouho znala rodiště příbuzných jen z vyprávění.
"Je pro mě obrovský zážitek, být tady," přidala se k ní Rachael, podle které jí její babička Hana často vyprávěla o tom, odkud pochází. "Jak jsem dospívala, začala jsem brát její příběh vážněji a začala jsem si uvědomovat, že její příběh je součástí mě samé," dodala.
Na výstavě v kolínské synagoze je možné seznámit se nejen s příběhem Hany Dubové, ale také několika dalších dětí, po jejichž osudech začala v roce 2010 pátrat novinářka Judita Matyášová. Právě díky ní vznikla výstava a kniha Přátelství navzdory Hitlerovi, za kterou získala několik ocenění.
"V roce 2010 jsem napsala článek o projektu Zmizelí sousedé. Jako reakce mi přišel dopis ženy, která jako dítě odcestovala v roce 1939 do Dánska. Když mi začala o svém dětství povídat, řekla jsem si, že zapátrám u nás, v Izraeli a USA po dalších dětech se stejným osudem," vrací se k začátkům pátrání Judita Matyášová.
Tak pro novinářku začala mnohdy překvapivá a dobrodružná cesta, během níž shromáždila příběhy tří desítek dětí. Některé z nich se dokonce po mnoha a mnoha letech setkaly. "Stalo se tak v Izraeli v roce 2012, bylo to velmi emotivní," říká Matyášová.
Svou výstavu s příběhy dětí nazvala Sofiina volba po česku v narážce na román Williama Styrona Sofiina volba - nacisté vystaví hrdinku knihy volbě, které ze dvou dětí nechá žít. Také rodiče židovských dětí z výstavy se museli rozhodovat, byť poněkud jinak. Volili mezi velkou nejistotou života v okupovaném Československu, nebo jejich možnou záchranou útěkem do Dánska.
Děti se vydaly do celého světa
Ani v Dánsku však nebyly děti v bezpečí, v roce 1943 zahájili nacisté pogromy proti Židům a děti musely utíkat do neutrálního Švédska.
Některé mají po cestě velké štěstí. Potřebují se dostat na rybářských lodičkách z dánského pobřeží, kde čekají na záchranu tisíce dalších Židů.
Rybáři vybírají za převod peníze, když přijde na řadu Yehuda Tsur s kamarády, je jasné, že peníze na převoz nemají. "Ten rybář viděl, jak blekotáme, mávl rukou, ať jdeme, a vzal nás zadarmo. Ještě si pamatuju, jak tou rukou mávl," líčil svůj příběh Juditě Matyášové tento muž. I jeho svědectví je na výstavě.
Ze Švédska se děti po skončení války vydaly do celého světa, Zuzana Ledererová, další ze zachráněných dětí, jela domů. "Nikdo z naší rodiny tu už nebyl. Všechno nám připadalo cizí, a přitom to byl náš domov," vzpomíná na jednom z panelů.
Jiný připomíná setkání dětí v roce 2012 v Izraeli. Novinářka Judita Matyášová ho zorganizovala symbolicky 28. října, v den výročí vzniku Československa. "Nedá se to snad ani vypovědět, jak to bylo krásné," radovala se například Anne Marie Steinerová, která do Izraele přiletěla před dvěma lety z Kanady.
Nicholas Winton číslo 2?Při vernisáži výstavy věnované židovským dětem, které rodiče poslali do dánského bezpečí, několikrát zaznělo i jméno Nicholas Winton. Proč právě on? Jak známo, tento britský makléř a humanitární pracovník zachránil 669 převážně židovských dětí tím, že jim zajistil díky obrovskému nasazení odjezd do Velké Británie. Příběh osmdesáti českých dětí, které odjely v říjnu 1939 z Prahy do Dánska, je tedy v lecčems podobný dětem Nicholase Wintona. I tyto děti byly odjezdem zachráněny a také se tak stalo na poslední chvíli. Dokonce z pražského vlakového nádraží vyjely ještě později než děti do Velké Británie. Jinak jsou ale příběhy odlišné. Za odjezdem dětí do Dánska nestál jeden zachránce, stejně jako příprava "dánských" dětí na cestu byla odlišná. Tyto děti totiž chodily v Československu do společné školy, ve které se připravily na to, že i s rodiči vycestují do Palestiny. Už k tomu však nedošlo, místo Palestiny vedla cesta do Dánska, navíc bez rodičů a dalších příbuzných. Informace o jejich osudu je možné najít v knize Judity Matyášové Přátelství navzdory Hitlerovi. |
