„Teta si nepamatuje nic, má to dost těžké. V jednu chvíli něco ví, ale za chvíli už to neví,“ popsal poruchu paměti své příbuzné Karel Němec. Čtyřiaosmdesátiletá důchodkyně trpí Alzheimerovou chorobou, a i když si pamatuje věci z mládí, krátkodobá paměť jí nefunguje.
Právě toho využil loni na jaře Farský, po kterém policisté pátrali v akci s názvem Hyena (více zde). Do domácnosti Vlasty K. přišel domluvit změnu smlouvy s energetickou společností. Sám přitom však zaměstnancem oné firmy vůbec nebyl a se smlouvou prý jen pomáhal svému známému.
Všechno domluvil, a když známý Vlastě K. druhý den volal, aby dohodli detaily, ukázalo se, že důchodkyně si návštěvu z předchozího dne vůbec nepamatuje. A Farský se rozhodl toho využít. „Nechci říct využít, ale chodil jsem tam,“ snažil se hájit u soudu.
Peníze vybíral hlavně z karty, přišel si na statisíce
K Vlastě K. začal docházet téměř pravidelně. Během jedné z návštěv jí odcizil peníze v hotovosti, především se mu ale podařilo najít ženinu platební kartu a mezi smlouvami, které si nechal ukazovat, si všiml i obálky s kódem PIN. Potom už mu stačilo málo.
Během jednání s Vlastou K. se omluvil, že si musí dojít na poštu, a zmizel i s kartou. „K bankomatu u stanice metra Hloubětín to nebylo daleko, vrátil jsem se za třicet minut,“ popsal. Většinou vybral 15 tisíc korun. Kartu zase vrátil na původní místo a žena neměla tušení, že ji právě okradl.
Někdy si kartu vzal i na delší dobu a vybíral peníze na jiných místech, třeba v obchodním centru Eden v Praze 10. U soudu se snažil tvrdit, že ve skutečnosti tolikrát z cizí karty nevybíral. Soudkyně Markéta Vernerová Ivičičová se ho ale zeptala, jak vysvětlí své záběry z kamer u bankomatů. Farského tyto důkazy zaskočily. „Tím pádem to padá, když je to takto zdokumentovaný,“ připustil.
Stařence způsobil škodu 289 800 korun. Její příbuzní na to přišli až kolem Vánoc 2014, kdy jim chtěla dát z účtu nějaké peníze. „Zjistili jsme, že má na účtu 18 korun. Nebyl zaplacený nájem, nic nebylo zaplacené,“ popsala nepříjemné zjištění neteř okradené ženy Eva Němcová. Tehdy prý pročetli její kalendář.
Podvodníka prozradil kalendář s kočkami
S tímto důkazem Farský nepočítal. Vlasta K. si totiž svou poruchu paměti uvědomovala, a proto si vše zapisovala do stolního kalendáře s fotografiemi koček. V určité dny tam proto její příbuzní našli jméno „Farský“. Jednou ho doprovázelo i nečitelné slovo. „Teta mi řekla, že je to těsnopisem vyděrač,“ řekla Němcová. Zavolat příbuzným prý ale tehdy tetu nenapadlo, jinak by okrádání mohlo skončit mnohem dřív.
Sama Vlasta K. si na nic nevzpomíná. V soudní síni nepoznala ani Farského a popřela, že by někomu dávala nějaké peníze. „Nikomu cizímu nic, to by muselo být úředně,“ vysvětlila. S Farským přitom byla kvůli výběru i na pobočce banky, kde se vydával za jejího příbuzného. Stav poškozené ženy nejlépe dokumentuje reakce na dotaz státní zástupkyně Jitky Wurstové, co znamenala jména v jejím kalendáři. „Já jsem si napsala nějaké jméno? Tak to nevím,“ řekla.
Soudkyně obžalovaného vyzvala, že se může k výpovědím vyjádřit. Ten to odmítl. „Myslím, že k tomu ani nic říct nemůžete, protože takovouhle lidskou hyenu jsem ještě neviděla,“ pustila se do něj neteř poškozené, které tváří v tvář netečnému obžalovanému evidentně ujely nervy. Soudkyně ji musela napomenout, že smí mluvit, jen když je na ní řada.
Obžalovaný: peníze jsem vrátit mohl a nemusel
Farský neokradl jen jednu ženu, domácnosti důchodců navštěvoval systematicky. Ostatní obral celkem o 48 500 korun. Jeho rajonem byla Praha, vydal se ale i do Zdic, kde pod záminkou kontroly smluv sebral staršímu manželskému páru obálku s 38 tisíci korunami. Tento bod obžaloby ale Farský popřel.
Od šestaosmdesátileté Aleny S. vylákal dva a půl tisíce jako údajnou pokutu za nevrácení klientské karty a také ji donutil k půjčce čtyř tisíc korun. Žena si při výslechu na policii stěžovala, že se v jeho přítomnosti necítila dobře a že byl asi opilý.
Obžalovaný to popsal jinak. „Vycházel jsem s ní velice dobře. Byl jsem u ní tak padesátkrát, šedesátkrát, vždycky mi nabídla kafe, i jednou becherovku,“ uvedl. Na dotaz soudkyně, zda by peníze vrátil, odpověděl výmluvně: „To vám nemůžu říct, jsem svéprávný, mohl jsem jí to vrátit a nemusel.“
Soudkyně se snažila zjistit, jak se Farský na svou trestnou činnost dívá a co ho k ní vedlo. „Tak to na mě vlítlo,“ vysvětloval obžalovaný. Když měl promluvit o svém motivu, začal mlžit. „Vím, že je to neodpustitelný, ale vůbec si to neumím jakoby... motiv vůbec,“ prohlásil.
„Uvědomujete si, že pro paní K. to měly být peníze nadosmrti? Z čeho teď bude žít?“ ptala se soudkyně obžalovaného. Ten prohlásil, že si může sehnat práci za čtyřicet nebo padesát tisíc a peníze splatit. „Proč jste to už neudělal?“ zjišťovala soudkyně. Farský vysvětlil, že zatím žádnou takovou nabídku na práci nemá.
Z chození po bytech měl prý syndrom vyhoření
Za své jednání se nakonec Farský omluvil jen Vlastě K., a to ještě po slovech soudkyně, že omluva by byla na místě, ale že je to na obžalovaném. Jinak žádnou lítost neprojevoval, a dokonce naznačil, že se stal obětí syndromu vyhoření. „Známí mi říkali, že tahle práce nejde dělat dlouho, chodit po bytech, že tomu člověk podlehne, že prý je to syndrom vyhoření,“ uvedl.
Soudkyně mu k dobru mohla připočíst jen to, že dříve nebyl trestaný, a že projevuje aspoň nějakou vůli nahradit škodu. Nakonec ho za krádež, podvod a neoprávněné opatření platebního prostředku poslala do věznice s dozorem na 15 měsíců. Zhruba tři měsíce má již Farský za sebou, strávil je ve vazbě. Rozsudek je pravomocný, ani obžalovaný, ani žalobkyně se neodvolali.
Romana Farského dopadli policisté letos na jaře:
27. dubna 2015 |
