Taxikáři bývají zabíjeni zpravidla kvůli pár tisícovkám tržby. Vražda kladenského „dročkáře“ Čestmíra K. před devatenácti lety byla však v mnohém unikátní. Jeho likvidace totiž měla hodně osobní motiv. Navíc vrah nosil policejní uniformu.
Taxikář jezdící v barvách jedné pražské firmy zmizel beze stopy 20. března 1996. Ze svého kladenského bytu se ztratil s doklady a penězi, jeho Volkswagen Vento marně na ulici čekal na svého „pána“.
Po týdnu na zmizení Čestmíra K. upozornila policii jeho dcera. „Měl jet se svou přítelkyní na prodloužený víkend. Jenže pak nenastoupil na směnu, nikomu se neozval,“ nadiktovala Petra L. do policejního protokolu 27. března 1996.
Rutinní pátrání kladenských kriminalistů po pohřešovaném začalo po pár hodinách nabírat na nečekaných obrátkách. Taxikář si měl vyjet na víkend se svou milenkou - Janou F., vdanou mladou paní.
To by ještě nebylo zvlášť neobvyklé. Ovšem jak kriminalisté záhy zjistili, tato dáma byla chotí jejich kolegy Petra F. Zmizení Čestmíra K. místo možného loupežného motivu začalo dostávat osobní rozměr.
Na první pohled taxikář nepůsobil jako Don Juan a charismatický rozvraceč šťastných manželství. Jako typický příslušník své profese té doby vlastnil krémový volkswagen, nosil šusťákové tepláky a zlatý řetěz.
Byl horlivým členem jisté náboženské společnosti, měl sklony k nadváze, rostoucí pleš a nemocná záda. Na rozdíl od svého rivala rozhodně nevyhlížel mladistvě ani sportovně.
Uměl však znamenitě vydělávat peníze, a jak záhy kriminálka zjistila, tenhle fakt hrál v žebříčku hodnot Jany F. dost důležitou roli. Ve vyšetřovací složce zmizelého Čestmíra K. začalo přibývat výpovědí o hádkách manželů F.
„Vyčítala mu, že je obyčejný policajt a neumí jí přinést pořádné peníze,“ konstatovala například sestra Petra F. V policistově domácnosti to v posledních měsících vypadalo na pořádnou „Itálii“. Jana F. dokonce manžela obvinila z pokusu o znásilnění. „To byl nesmysl. Petr by ji nechal jít. Jenže ona mu hrozila, že ho zničí, aby nedostal do výchovy syna,“ uvedl tehdy jeho známý.
Kauzu převzali krajští vyšetřovatelé a Inspekce ministra vnitra; 28. března ráno technici kriminálky začali s prohlídkou zaparkovaného taxikářského venta. V kufru objevili hojné stopy krve. Laboratoř potvrdila, že patří nezvěstnému.
O den později putoval Petr F., hlídkař z vokovického revíru, k prvnímu výslechu. „Během něj se doznal k usmrcení Čestmíra K.,“ uvedl někdejší šéf středočeských vyšetřovatelů plukovník Karel Malý.
Kriminalisty jejich kolega navedl i k tělu oběti. To leželo v mělkém hrobě v lesíku v Nebušicích na okraji Prahy. Bez hlavy a prsteníku levé ruky, na němž mrtvý nosíval snubní prsten.
Čestmíra K. si vrah stopl v Kladně 21. března. Šofér svého soka v lásce naložil bez obav - nevěděl totiž, jak vypadá. Petr F. se nechal odvézt k radiomajáku ruzyňského letiště. Cestou mu přičinlivý taxikář nabídl prodej životní pojistky.
„Řekl jsem mu, kdo jsem a že s ním potřebuji mluvit,“ uvedl Petr F. Podle něj řidič nejprve nereagoval. Pak došlo ke rvačce, během níž taxikář sáhl po pistoli.
Policista však měl rychlejší reakce a „devítkou“ protivníka střelil do hlavy. S mrtvolou nacpanou v kufru odjel do práce. Později si koupil v centru Prahy rýč a tělo odvezl do lesíka. Trup zakopal. Hlavu a prst se „snubákem“, uťaté kvůli ztížení identifikace, navždy pohřbil ve Vltavě.
Peníze, jež měl Čestmír K. v kasírce, prý ve služebně ve Vokovicích spálil i s doklady. Auto poté vrátil před taxikářův byt.
Později však spoluvězeň Petra F. z ruzyňské vazební cely řekl detektivům něco jiného. Prý se mu policista svěřil, že si bankovky schoval doma. Při opakované domovní prohlídce pak vyšetřovatelé peníze opravdu objevili.
Krajský soud v Praze verzi Petra F. o vzájemné potyčce neuznal. Rozsudek zněl 12 let za vraždu, pro prvotrestaného odsouzeného šlo o ortel nezvykle přísný. Petr F. však odvolání proti tvrdému verdiktu nepodal, což bylo pro všechny hodně překvapující. Pár týdnů po hlavním líčení spáchal ve vězeňské cele sebevraždu.
